Přijeli jsme v sobotu s bratrem, naši už zabydlovali chalupu od pátku. O víkendu práce v lese na spadených nebo suchých stromech, pak vyklízení starých kamen, řezání a ukládání dřeva a další zábavy.
Předem malé upozornění - příspěvek obsahuje spoustu fotek potůčků! A to už jsem je dost protřídila... ale nemohla jsem odolat :)
V neděli se udělalo hezky. Jaro už začíná i tady, na Vysočině...
Po nedávných deštích bylo vody v potoku víc, než obvykle
Kaskády
Pařez
Buky už jsou nachystané, s nalitými pupeny.
Pár bukových větví s pupeny, které asi shodil padající strom jsem si vzala domů do vázy a krásně se na ní rozvinuly lístky a dokonce i samčí květy. To by člověk netušil, jak může kvetoucí buk vonět! Paráda.
U potoka
Místní mládež
Trochu jiný les
Bledule (Člověk by netušil, že můžou kvést i na igelitu, který tu kdosi vyvezl se sutí. Hned na kraj lesa. Však co, to se ztratí... další den jsme se pustili do úklidu.)
Kdoví, jak se sem dostaly. Bledule tu možná jsou původní (i když potok není žádný zázrak) - ale jak se sem dostaly sněženky?
V úterý jsme se přece jen urvali a šli si vychutnat jarní les. Ano, pravda, ve zdejších smrkových monokulturách (ano, i v dnešní době jsou stále smrkové, i když už místy i tu ohniska kůrovce najdete) toho moc neroste.
Vzpomněla jsem si na Silvestrovskou vycházku kolem potoka v okolí Kuklíku a Odrance, i zachtělo se mi prozkoumat nějaké další. A tak jsme se vydali tentokrát kolem pramenišť řeky Bystřice, která pokračuje přes Skalský a Domanínský rybník do Bystřice n. P. (jak jinak) a dále údolím až do Svratky ve Víru, pod hrází Vírské přehrady. Dolní tok Bystřice jsme prošli před pár lety, spolu s několika okolními zříceninami (březen 2014).
Jedličky
Příjemný lesík
Někdy se vyplatí jít mimo cesty - tento obr musí být pěkně starý. Podotýkám, že jsme ve vzrostlém smrkovém lese, který má určitě přes 50 let.
Šišky křupaly pod nohama a na sluníčku bylo vážně příjemně.
Sešli jsme do pramenišť řeky Bystřice, která je tu jen poklidným potůčkem, kroutícím se skrz les. Kamenné či písčité dno, četné meandry, mechy, mladé stromky, trávy, pařezy... zkrátka jedno kouzelné zákoutí za druhým.
Tak vás zvu na projížďku po divokém toku zdejších bystřin...
Říše mechů
Člověk by nečekal, že může i polední světlo udělat skvělou atmosféru. Zvlášť v tmavém lese.
Palouček, u kterého jsme se rozložili k odpočinku (výhled z našeho místa). Kolem lítali dva žluťásci, slunko pralo, potůček zurčel.. koncentrovaná romantika.
Sledovali jsme tok potoka docela dlouhou dobu. V této roční době nám nevadí tráva ani ostružiny. Přeskakovali jsme ho nesčetněkrát. Ale nechtěli jsme vynechat ani jednu zatáčku.
Kdyby se tak člověk zmenšil a mohl si tuto parádní řeku sjet :) Naskytly by se mu asi takovéto pohledy:
Polední les...
Když jsme se s potokem loučili, měl v sobě už několik přítoků a zmohutněl (pomohli jsme mu i tím, když jsme pod jednou cestou uvolnili zanesenou rouru a vypustili jezírko).
Ve zdejším koutě lesa jsme byli poprvé, ale určitě ne naposled. Potůčkům zdar!
Ale občas se tu buky najdou... jen škoda, že jsou oproti smrkům v menšině.
Srnek jsme viděli dost. Jen jeden z nich se nechal vymáknout. Ještě v zimním kožuchu, který mu už pomalu opadává.
Vycházka nebyla nijak náročná, takže když jsme se najedli, zvládli jsme se ještě jednou otočit do lesa pro dřevo! Jsme nepoučitelní.
U nás v lese jsme se už chtěli vztekat, kdo nám to tam vyváží hlínu, když jsme si všimli stop a díry... že by jezevec? Asi by jsme měli nachystat fotopast ;)
Večer a posledních pár paprsků...
Důkaz místo slibů - supíme si to z lesa :)
Ve středu jsme trošku provětrali cirkulu, sbalili se a jen neradi se vraceli domů. Další den nás čekalo vstávání v pět ráno a vytahování staré přeplněné žumpy a další spousta práce na naší rekonstrukci domu.
Žádné komentáře:
Okomentovat