Tato trasa mi leží v hlavě už dlouho. Jen se k ní dokopat. A konečně, jeden slunečný a teplý dubnový čtvrtek se mi to podařilo. Než se všechno úplně zazelená.
Z Řečkovic je to Mokré Hory kousek. A pak už údolím po modré kolem potoka Rakovec, pak po žluté, vyšlápnout nahoru k Jezírku a do Soběšic to vzít "zkratkou" po červené a modré, přes Panskou louku. Příjemných devět kilometrů.
Údolím Rakovce. Příjemné teplo a ta vůně...
Čerstvá zelená
Pod Ořešínem
U Jezírka
Po červené příjemných chodníčkem
Jen zlomek květů, kterých byl les plný - sasanky, šťavely, fialky, dymnivky, plicníky, orseje... bylo toho plno a všechno krásně vonělo, že jsem dýchala z plných plic.
Kousek před zastávkou nad Soběšicemi jsem narazila na hlubokou kaluž plnou pulců. A jelikož jsem právě dočetla válku s mloky, měla jsem skoro pocit, že mloci už jsou tu :) A jinak, vzhledem k současné geopolitické situaci, neskutečně aktuální knížka! Angela s Emmanuelem by si měli počíst.
Doslova to tam jejich těly vřelo. Přesně, jak napsal Karel Čapek.
Tak doufám, že brzo zas!
Žádné komentáře:
Okomentovat