středa 19. dubna 2017

Velikonoční Vysočina 14.–17.4.2017

Odpočinkové Velikonoce



Na Velký pátek jsme vyrazili. Bohužel po dálnici, takže jsme strávili asi hodinu v koloně. Takže rada číslo jedna: Příště už to budeme radši brát po staré. Letošní opravy dělají z D1 loterii až do Velkého Meziříčí.

První zastávka byla na náměstí v Novém Městě na Moravě. V pekárně Řečice. Měli poslední tři jogurty. Ty nejlepší na světě. K tomu makové a tvarohové šátečky... Mňam. Vřele doporučuji.

Za Novým Městem jsme se podívali ještě na Přírodní rezervaci U Bezděkova. Před čtrnácti dny se tu stavovali naši a fotili rozkvetlé šafrány. Ty už byly nyní odkvetlé. Pouze lány sasanek. Později by tu měly kvést i nějaké orchideje. Tak na konci května to zkusíme znova.

PR U Bezděkova


V sobotu večer jsme ještě byli zkontrolovat les. Na podzim nám tam prořezávali porost a na zemi je spousta ořezaných větví na uklízení. Zkrátka, je tam práce jak na lese :)

Potůčky. Jedna z věcí, které na Vysočině mám fakt ráda. Vydržela bych se jimi kochat pořád.


Spodní větve buků už se začínají zelenat.


Už tu nějakou dobu stojí. Ale kde se tu vzala? Nedělám si iluze, že ji tu postavil strýc Eman...


Zapadající slunko se prodírá březovým hájem.


Houby na louce.


Ve strži u potoka je to tajemná říše.


Osamocená


Poslední paprsky.


Překonáváme potok. Naštěstí s sebou nemáme žebřiňák, takže jsme jej překonali bez ztráty kola. Jak dlouho tu může být tento zbytek?


Sasanky kam se podíváš


Kdopak tu asi bydlí?


Kraj louky.


Na poli ještě chytli poslední paprsky.


A prvosenky. Nemohla jsem se nabažit :)












Sobotní program. Upéct a sníst :) Mňam.


Rada číslo dvě: Dělat jidáše z dvojité porce :)

V neděli jsme se po obědě vypravili na návštěvu příbuzenstva. Po silnici je to sedm, přes louky a les tři. Jasná volba a příjemná procházka, navíc s možností neurazit a dát si nějaký ten přípitek.




Březová alej se pomalinku zelená


Chci fotit, tak zajde slunko. To už je pravidlo.


Příjemné klesání po louce


Pramen Loučného potoka.


Vyrušili jsme jich po cestě hodně.


Krásný den a příjemné jarní sluníčko





Potoky na Vysočině, to je málokdy bahno...



Cesta zpět už byla skoro za tmy. Dokonce i na malou spršku došlo.


Výhledy od remízku


V pondělí byly přeháňky četnější, i sněhové. A přišli dokonce i dva koledníci. Tak dostali roládu od tety a panáka :)


Odpoledne jsem se šla ještě projít do lesa, zatímco Marek pracoval (ale žádná fyzická chalupářská práce, ťukání do počítače...). Mrholilo celkem vytrvale, ale v lese mi to bylo celkem fuk. Nasávala jsem příjemnou vlhkou atmosféru a poslouchala zpívající jarní les. Při představě, že zítra touto dobou budu sedět v práci se mi zdála na míle vzdálená.

Lesní mechový svět.



Borůvčí.


Mladý semenáček na pařezu porostlém mechem.


Potůček dělal místy pěkné vodopády. Škoda, že jsem si nevzala stativ a skomírala mi baterka.


U potoka už rašil i šťavel


Čerstvé bukové lístečky. Pršelo.


A rada číslo tři na závěr: Klíšťata hledejte i na zadku :)

Žádné komentáře:

Okomentovat