Venku mrzne, napadl sníh a v okolních stromech se prohánějí tlupy sýkorek. Vevnitř trávíme líné dny po novoroční oslavě nahříváním se u kamen a jezením cukroví.
Podělit bychom se měli i my. Avšak pro ptáčky máme něco lepšího než cukroví - slunečnicová semínka. Tím nikdy nezklamete.
A tak stačí trochu nasypat na parapet a za chvilku už se začínají na blízké bříze slétávat všichni z okolí. Sýkorky, brhlíci, pěnkavy a dokonce i červenku a dlaska jsem zahlédla.
Vydržela bych se na ně koukat dlouho. Přece jen, tak blízko se k nim člověk jen tak nedostane.
Potom stačí jen nehnutě číhat přitisklá na okenní tabulku s foťákem a čekat, až se někteří osmělí a přiletí si sezobnout nějakou dobrotu.
Ruka bolela (foťák s objektivem tak 1,5 kila mít budou), tělo ztuhlé v jedné poloze, ale co by člověk neudělal pro pár dobrých fotek...
Nutno podotknout, že fotek bylo opravdu hodně, těch použitelných už méně. Ptáci jsou zkrátka rychlí a vymáknout je v nějaké normální poloze, navíc správně zaostřené, to není vůbec jednoduché.
Nejdřív se osmělil brhlík.
Zkoumavě pozoroval z větve...
...jde se na to (ale jak už to bývá, byl rychlejší)
Zajímal se, co se děje za oknem.
A pustil se do slunečnice... stále kontrolujíc, jestli se něco nechystá.
Nejpočetnější skupinou návštěvníků byly sýkorky koňadry
Nenápadně posedávaly na bříze
Napřed zkontrolovat, jestli nehrozí nebezpečí
Přistižena při činu!
Nejroztomilejší byla sýkorka modřinka
Chvilku přešlapovala na větvi
Točila se sem a tam
Upřeným pohledem zkoumala, jestli se to za oknem moc nehýbe
A takhle to vypadalo zpravidla na okně:
Á, tam někdo je!
Frnk...
Párkrát přiletěla i sýkorka uhleníček
Samička dlaska vše jen pozorovala z bezpečí větve o patro níž.
Dokonce mi na okno jednou zaletěla roztomilá červenka. Ale byla tak plachá, že se jen hned otočila, rychle frnkla pryč a už se nevrátila. Tak snad příště. Už se těším.
Ptáky jsem tu pozorovala a fotila už jednou, v březnu 2014.
Žádné komentáře:
Okomentovat