Jak napovídaly včerejší cirry (mraky ve vysokých vrstvách), přišla změna počasí a hory se zakryly šedou peřinou. Ideální počasí na údolní turistiku.
Pobalili jsme se, zaplatili kemp a vyrazili na cestu. Ještě jsme se zastavili v Obertraunu nakoupit.
Když už jsme byli v této oblasti bylo by škoda s Kamilou a Honzou (kteří zdejší kouty Rakouska ještě nenavštívili) alespoň neproběhnout bájný Hallstatt, který zná každý z učebnic dějepisu. Ve městě není radno se zdržovat nějak dlouho (pokud nemáte rádi proudy turistů), ale jsou kouty u Hallstattu, kde zase moc lidí nepotkáte.
Vloni jsme se kolem Hallstattu mihli dokonce 3 dny:
Když už jsme byli v této oblasti bylo by škoda s Kamilou a Honzou (kteří zdejší kouty Rakouska ještě nenavštívili) alespoň neproběhnout bájný Hallstatt, který zná každý z učebnic dějepisu. Ve městě není radno se zdržovat nějak dlouho (pokud nemáte rádi proudy turistů), ale jsou kouty u Hallstattu, kde zase moc lidí nepotkáte.
Vloni jsme se kolem Hallstattu mihli dokonce 3 dny:
Tentokrát jsme se v okolí Hallstattu chtěli zdržet déle než minule - kromě krásného údolí Echerntal s vodopádem Waldbachstrub jsme vyzkoušeli "stezku pro náročné" Gangsteig (která byla úplně v pohodě, vloni jsme nevěděli, tak jsme ji raději vynechali), doplahočili se až k Solným dolům a přes Hallstatt se vrátili k autu. Asi jen 10 km a 600 metrů převýšení, ale mě to s mými antibiotiky stačilo.
Od minula jsme věděli, že nejlépe v Hallstattu zaparkovat vzadu v údolí nebo mezi Obertraunem a Hallstattem na veřejném tábořišti. Je to zdarma a u centra Hallstattu je "vlídné" parkovné 2 eura za hodinu.
Zaparkovali jsme tedy u hřiště na konci vesnice Lahn (sousedící s Hallstattem). Jak jsme se vykládali z auta, na onom hřišti zrovna začal přistávat vrtulník. Tak jsme měli divadlo.
Vyrážíme na stezku údolím - Runenstein - kámen, který ohladil ledovec a stejně tak do něj eroze vyryla rýhy, které místním připadaly jako runy - a od toho název.
Vloni na začátku stezky něco stavěli - teď už bylo postaveno. Malá vodní elektrárna. Dřevěná stavba s prosklenými stěnami ve strojovně, aby bylo vidět, co je vevnitř. Budíky na budově ukazovaly aktuální průtok vody. A my si vzpomněli, jak jsme vloni viděli kousek od vodopádu v údolí potrubí vedoucí velkým spádem lesem - tak je jasné, kam vede.
Počasí bylo dost podobné jako vloni - déšť na spadnutí.
V údolí řeky Waldbach neskutečné vlhko - nad řekou se válela mlha. Ale bylo příjemně.
V údolí řeky Waldbach neskutečné vlhko - nad řekou se válela mlha. Ale bylo příjemně.
Tu vloni řádili s traktorama a odklízely následky loňských povodní. Vpravo ohrazený zdroj pitné vody. Lidem vstup zakázán, ale kozenky se kolem vesele pásly. Kam chodí na záchod, kdo ví? Přece je to bio a eko! :)
Řeka kousek pod vodopádem. Šla od ní pěkná zima.
Vodopád Waldbachstrub tentokrát tekl daleko víc než vloni - objevily se vodopády i na jiných místech - kde vloni nebyly.
Vodopády Waldbachstrub. Nahoře nad hlavním vodopádem je most - na něm za nějakou chvíli budeme. Vloni si pamatuji kromě řeky vzadu jen na čurůček hned vpravo.
Řeky Waldbach - takhle mimo měřítko to možná přijde jako malý potůček...
Posilnili jsme se malou svačinou a vyrazili na "Nur für Geubte" (jen pro zkušené) - cestu Gangsteig. Vloni jsme neměli moc času a letos se tato cesta přímo vybízela - a já už z minulého psaní blogu a brouzdání po netu věděla, že to není nic hrozného. Jen schůdky a zábradlí ve stěně s krásným výhledem na údolí. Doporučuji.
Začínáme
Na jedné straně bytelné zábradlí, na druhé lano.
Výhledy na druhou stranu údolí a mlžný vodopád. Ve skále vpravo dole je vidět tunel, kudy vede cesta dolů do údolí.
Příkrá stěna se pomocí cestičky Gangsteig dá v pohodě zdolat. A kochat se u toho na údolí Echerntal
Most nad vodopádem vykukoval mezi stromy.
Nahoře na cestě.
Začínáme
Na jedné straně bytelné zábradlí, na druhé lano.
Výhledy na druhou stranu údolí a mlžný vodopád. Ve skále vpravo dole je vidět tunel, kudy vede cesta dolů do údolí.
Příkrá stěna se pomocí cestičky Gangsteig dá v pohodě zdolat. A kochat se u toho na údolí Echerntal
Most nad vodopádem vykukoval mezi stromy.
Nahoře na cestě.
Až jsme došli na asfaltku co šplhá úbočím kopců i přes tunel a most nad vodopádem, vydali jsme se podívat se na vodopád svrchu. Ze spodu to tak nepřijde, ale je to opravdu výška...
Dole pod námi voda mizí mezi skalami a padá dolů vodopádem. Vzadu Hallstattské jezero.
Malá plošinka vzadu nad travnatým svahem je místo, odkud jsme vodopád a most viděli zespodu.
Pohled nahoru proti proudu.
A pak nás čekala cesta vytrvalým stoupáním až do 1100 m.n.m. (Hallstatt má asi 500 m.n.m., nyní jsme se nacházeli přibližně 800 m.n.m.) s výhledy na zamračené kopce pod Dachsteinem. K solným dolům jsme ještě museli sestoupit po neskutečně příkré silničce - auta se tu musí snad převrátit... A v tomto příkrém údolí také žila kultura, které se říkalo Hallstattská. Velmi dobře o celé oblasti pojednávají v Hallstattském muzeu, opravdu se tam vyplatí zajít.
Jeden z dolů, kolem kterého jsme scházeli
Důl Kristina - otevřen 1719. Tady návštěvníci vchází do hory.
Hlavní pokladna u Solných dolů. Sklon údolí je opravdu šílený.
Krátký pohled na cenu vstupného do Solných dolů (Salzbergwerk) nám s Kamilou pomohlo v rozhodování, zda se účastnit docela hodně komerční prohlídky dolu. Devatenáct euro za pujčení mundúru (dlouhý špalír návštěvníku ubírající se k dolu vypadal spíš jako kompars k filmu o nucených pracích v uranových dolech) prohlídku dolu z 18. století, krátké video, jízdu podzemním vláčkem, po skluzavce (i s fotkou) a jako dárek minisolničku? Děkujeme, běžte sami, kluci :)
Poseděly jsme si na povrchu a pozorovali opravdu multikulturní přehlídku návštěvníků - asiaté, muslimové, indové a další. Čím je ten Hallstatt tak populární (kromě toho, že je v Unesco)?
Po prohlídce (kluci byli spokojení) ještě vyhlídka na jezero u Rudolfsturm a pak dolů kolem "solnovodu" do Hallstattu. Rudolfsturm (Rudolfova věž) ze 16. století sloužila jako obranná věž a sídlil v ní i správce dolů.
Hoher Krippenstein (kliknutím na fotku ji zvětšíte). Na skále je vyhlídka 5-fingers.
Rudolfsturm (Rudolfova věž) s mostem jehož pilíř slouží jako výtah od lanovky do Hallstattu. Vzadu za Hallstattským jezerem leží Obertraun, odkud vede lanovka na Hoher Krippenstein (viz předchozí foto).
Pohled dolů na Hallstatt. Jako na dlani.
Ohlédnutí zpět do "solného" údolí - nahoře hora Plassen (1953 m.n.m.) - mimochodem parádní kotel táhnoucí se až do Hallstattu - pro povodně, bahno, kamení a sníh ideální. Věž Rudolfsturm tyčící se nad Hallstattem je prý jedinné místo tohoto vysoko položeného údolí, kam svítí slunko o zimním slunovratu.. (údolí je orientované východním směrem).
Vyhlídka u Rudolfsturm. Vzadu nahoře se tyčí Hoher Krippenstein. A někde vpravo nahoře schovaný za kopci a za mraky Dachstein.
Vybrali jsme si dolů nejzarostlejší cestu. A určitě nejzajímavější. Podél prudce klesajícího potoka, který potom do Hallstattu vtéká efektním vodopádem. Romantické, ale nepraktické. Není divu, že tu mají povodně docela často.
Kolem dalšího dolu
...a dalšího.
Cestička kolem které vede solné potrubí až do Ebensee.
Scházíme do Hallstattu. Vpravo katolický kostel se hřbitovem, dole evangelický.
Všude spousta bramboříků.
Nad domy byly i zábrany proti padajícím kamenům. Sloupky byly udělané ze starých kolejnic. Jedna taková byla z roku 1915 a byla z Kladna :)
Na hřbitově
Na náměstí skvělý dům. Stačí jen vykouknout z okna a utrhnout si hrušku na svačinu. Parádní!
Táhlo už na sedmou hodinu, ale ve městě byl pořád šrumec. Občas se skulinka bez lidí našla.
_____________________________________________________________________________________
díky za tip! Hallstatt jsme nakonec vynechali, páč bylo tak hnusně, že to absolutně nemělo význam :-( Každopádně příště aspoň víme, kam všude se podívat!
OdpovědětVymazatHanka