Ráno jsme se vzbudili naštěstí před dětmi, ale kolem sedmé už začalo být docela hlučno. Když je paní učitelky nahnaly na rozcvičku, zašli jsme na snídani. Dostali jsme klasický sladký čaj, máslíčko, marmeládku, taveňák a košík chleba. Ach jaj, úplně mi to připomnělo dětská léta a nebo letní víkendy v podobném zařízení v Rakovicích u Čimelic, kde jsme přespávali během 3 letních brigád na Zvíkově.
Pan správce po nás chtěl za oba i se snídaní 10 euro, ale byli jsme tu tak spokojení, že mu Marek vmáčkl patnáct. Pořád cena v pohodě. Za tu ochotu, jakou měli...
Náš další program směřoval ještě do okolí Bardejova. Chtěli jsme se podívat dovnitř do baziliky Sv. Egídia v Bardejově, kde otvírali až 9:30 a také projít Bardejovské Kúpele. A jelikož děti vstávají brzy, už kolem půl deváté jsme byli v Kúpelích.
Kdybychom to vzali přes les, jsme v místním lázeňském centru co by dup - je to od chaty Kamarát asi 2,5 kilometru. Ale my pořádně nevěděli, kde jsme v mapě. Natož s měřítkem 1:100 000.
V Bardejovských Kúpelích jsme zaparkovali opět na placeném parkovišti... co už. Komunistické hotely a nákupní střediska na začátku s odšlapanými metry postupně ustupovali starším stavbám.
Bardejovské kúpele. První starší domy.
Za námi ošklivá komunistická prosklená kolonáda (jak napovídají hrozné betonové květináče) kontrastovala se starými stavbami z 19. století.
Květinová výzdoba v každém lázeňském městě musí být udržovaná. Zajímavé tu byly i stromy.
Sisi bronzová. Prý tu byla i ve skutečnosti.
Většina budov je opravená, jsou i takové, které teprve čekají.
Je poznat, kdy byly vilky stavěny. Styl je velmi podobný Harmónii (především dřevěné verandy), i přítomností necitlivých oprav.
V Bardejovských kúpelích se nachází i skanzen (na stránkách mají fotky jednotlivých stavení). Byli jsme tu chvíli před otvíračkou, ale už nás pustili. Z okolí sem byly dovezeny typické dřevěné stavby šarišského oblasti. Mimo klasické obytné vesnické domy, stodoly, sýpky apod. jsou tu i dva dřevěné kostely.
Skanzen
Uvnitř chalupy. Ve všech to bylo podobné: postel, stůl, lavice, stolička, ikony a pec.
Komín z pece vedl do "chodby", kde volně ústil do prostoru. Dým jímal hliněný široký komín vedoucí nad střechu. Vše z pravých hořlavých materiálů :)
Kostelík přenesený z vesnice Zboj na samém východě Slovenska.
Interiér - ikonostas.
Druhý kostel z Mikulášovej. Slouží se v něm mše. Malý domeček v popředí je sušárna na ovoce.
Valcha z Livova. Důmyslný stroj k zpracovávání vlněné tkaniny do hustého sukna
Kostel z Mikulášovej
Aj starý včelín
V skanzenu jsme strávili dobré dvě hodiny a tak hurá zpět do Bardejova. Napsané pohledy jsme vhodili do schránky a koupili si vstup do baziliky Sv. Egídia. Člověk by neřekl, kolik lidí dopoledne v pracovní den je v kostele. Určitě byli nějací i turisté, ale kostel je to velký a řada na zpovědnici byla skoro přes půlku kostela na délku. Více k bazilice v předcházejícím dni.
Prošli jsme ještě druhou část centra, kterou jsme včera odložili, usedli do auta a přesunuli jsme se kousek zpátky k Prešovu s malou zajížďkou - do vesničky Hervartov, kde se nachází další dřevěný kostel, tentokrát římskokatolický a rovnou UNESCem chráněný, s malovaným interiérem.
Hervartov
Klasická sýpka. Dole sklep na potraviny v chladu, nahoře pro potraviny v suchu.
Opevněný kostel z 16. století
Sýpky z horní strany. Před každým domkem jedna.
A pak už rovnou až do Košic. Tam jsme zaparkovali na okraji centra, využili jsme smskové parkování (euro na hodinu s tím, že musíte poslat smsku každou hodinu s textem závisejícím na zóně, v které parkujete). Sice každou hodinu jsme museli poslat sms, ale alespoň jsme měli přehled, jak dlouho jsme ve městě strávili.
Košice jsou městem, které v posledních letech do turismu a různých akcí opravdu hodně investovalo. Takže o zážitky je tu postaráno. I tak nám ovšem bez mapy chvíli trvalo, než jsme našli informační centrum - museli jsme se zeptat. Zrovna jsme ho totiž obešli nesprávnou stranou ulice (je u divadla).
- Evropské hlavní město kultury 2013
- Navštivte Košice
Dlouhé (1,2 km) a široké (šířka ulice - my stojíme na jedné straně a zpoza kostela vykukují domy na druhé straně) Hlavní ulici (ekvivalent náměstí) vévodí gotický dóm Sv. Alžbety z 15. století .
Spousta zeleně všude a místi k posezení. Parčík kolem kaplnky Sv. Michala.
Renesanční Urbanova veža
Na jižní a severní části Hlavnej ulice je přiznaný náznak potoku, který středem široké ulice kdysi protékal. Jsou tu i průhledy dolů do podzemí, kde se nachází základy původního města - Dolní brány a hradeb z 13. století. Jsou tu veřejné záchodky a můžete se jít podívat i do expozice v podzemí.
Prošli jsme postranními malými uličkami, parádně a levně (9 euro za oba) jsme se najedli v poloprázdné restauraci Uherský dvor a vyrazili k autu.
Miklušova veznica. Do 17. století tu byla hrnčířská dílna. Vpravo začíná "ulička řemesel" - Hrnčiarská.
Netradiční výzdoba podchodu
Příjemné postranní uličky - Hrnčiarská
Naše další cesta vedla do Slovesnkého krasu. Nejlépe někam do kempu. V informačním centru v Košicích nám poradil kemp v Jasově, Krásnohorském Podhradie či Betliari. Já ještě věděla o Vyšném Medzeve, ale to už bylo trochu bokem. No, tak uvidíme, který z nich funguje, protože na internetu jsou o nich informace všelijaké.
Asi bysme to mohli i kdekoli zapíchnout do chotára a přespat prostě v autě, ale když jsme si uvědomili, ale pohodlí zvítězilo. A také fakt, že ve zdejším kraji si připadáte místy jak v Indii nebo Latinské Americe.
Nejbližší kemp byl v Jasově a už při průjezdu města Moldava nad Bodvou jsme si připadali podobně jako na Cejlu v Brně. V samotném Jasově v dědině na náměstí postávalo ve skupinkách tak 50 lidí. Všichni černí jako boty - cikáni na Moravě jsou skoro běloši oproti některým tady. Ale barva není rozhodující. Těžko říct, jestli čekali na autobus, nebo takto tráví celé dny - tipla bych to na druhou možnost.
Jasov je obec, ale poměrně velká. Má jeskyni, zříceninu hradu, klášter, rybníky a autokemping. Podle ukazatele na místní kemp by návštěvník mohl usoudit, že už žádný dávno neexistuje, ale my jsme neohroženě následovali starou šipku až za klášter, pod les, kde byla velká cedule autokemping, stará polorozpadlá budova a za pootevřenou plechovou bránou štěkal pes.
Rozpačitě jsme na sebe pohlédli a Marek se vydal na výzvědy. Za chvilku se vrátil, pootevřel bránu a vjeli jsme dovnitř. V příjemném malém areálu bylo docela živo. Pár aut, karavan a chatky. Značky aut německé a nizozemské. Příjemné posezení na zastřešené terase, klid, čisto. Zaparkovali jsme auto kousek od dvou obrovských hučících a vonících rozkvetlých lip a pustili se do vaření. Nasáklé boby od včera jsme uvařili ve francouzské polívce ze sáčku a měli jsme co dělat, abysme to do sebe nacpali. A pak ještě posedět na pivko a kofolu.
Dali jsme se do řeči s panem majitelem, asi 40letým aktivním chlapíkem, který je původem z Košic, koupil tu kemp, přestěhoval se sem a už tu má i rodinu. Začátky byly prý krušné, ale vládou pevné ruky si zajistil od místních latinos respekt. Domluvou to zkrátka nejde.
Taky jsme se ptali i na návštěvníky kempu - samé cizince (jeden z nich dokonce černoch). Prý, že mu sem cizinci jezdí pravidelně, někteří i víckrát do sezony na 14 dní klidně. Je pravdou, že ve Slovenském Rudohoří, které Slovenským krasem začíná (nebo končí, záleží z jaké strany), mnoho turistů není a je to zapomenutý kraj světa, kde je klid. Ale štrachat se sem dvakrát do roka z Holandska, to se jim tu opravdu musí líbit :)
_____________________________________________________________________________
Kam dál?
Předchozí den :: 4. den - Cesta na východ (Levoča, Bardejov)
Následující den :: 6. a 7. den - jeskyně, Zádielská tiesňava, cesta domů
Žádné komentáře:
Okomentovat