Před námi krásný den a odhodlání zahájit cyklistickou sezonu trochu dřív... Konec února jsem si představovala spíš v běžkařské stopě, ale tuhle jarní náladu také neodmítnu...
Rozhodli jsme se využít ještě nelétajícího hmyzu a prozkoumat silničky v okolí Soutoku Moravy a Dyje. Zdejší rovinatý terén je ideální pro nenáročnou vyjížďku netrénovaných svalů... Samozřejmě i toto tvrzení má svoje ale.... ale to až později :)
Nafoukali jsme kola, naložili je do auta a přiblížili se autem k parkovišti u železničního náspu kousek od Pohanska. Nalodili jsme se na oře a hurá na výlet. Na Pohansko vede naučná stezka a proto jsme kousek po nasednutí zase sesedali k prvním informačním cedulím. Pak už jsme je radši míjeli. Stejně tak bylo i málo zastavení na fotky, pěšky se přece jen fotí líp... tak proto je fotek pár a takových nějakých kdovíjakých... O to víc jsem si ale užila projížďku na kole a nasála příjemnou atmosféru.
Blížíme se k Pohansku. Nejen, že začínají vykopávky...
...ale i charakteristická solitérní stará dubiska
Pohansko - na louku plnou pozůstatků velkomoravského sídla shlíží empírový lovecký zámeček, který stojí přímo na části ochranném valu, který obepínal celé hradiště.
Pevnosti nejen velkomoravské...
A patřilo by se trochu místopisu...
Pohansko se nachází pár kilometrů jižně od Břeclavi, uprostřed lužních lesů táhnoucích se mezi řekami Dyjí a Moravou, asi 15 km nad jejich soutokem. Nyní se tu nachází louka s empírovým zámečkem, ale v 8–9. století se tu rozkládalo jedno z největších velkomoravských hradišť, kam zavítal i Cyril s Metodějem. Vykopávky tu probíhají už od padesátých let, ale i v posledních letech se odrývají další a další stavby.
Více o historii:
Více o historii:
- Wiki
- Na stránkách Břeclavi spolu s dalšími místopisy
- Lednicko-valtický areál - Pohansko (otvírací doba, vstupné)
- O historii i něco o zdejší krajině soutoku
Empírový lovecký zámeček tu postavili Lichtenštejnové na počátku 19. století. Nyní se v něm nachází expozice velkomoravského hradiště.
V polovině třicátých let v okolí vyrostla celá linie "řopíků"(lehké opevnění, vzor 37) jako součást opevnění celé republiky. Nyní je u Pohanska i vojenské muzeum.
A nakonec se do celé oblasti soutoku z historického hlediska promítla dobu komunismu - podobně jako NP Podyjí i zdejší pohraniční lesy byly zapovězeny běžným smrtelníkům.
Největší koncentrace solitérních dubů je na loukách mezi Pohanskem a loveckým zámečkem Lány. Ráno hlásili v rádiu, že se vrací tažní ptáci, i čápi, ale sem na Soutok se ještě nevrátili.
Jmelí téměř na každém stromu.
Chvíli jsme jeli po loukách, chvíli přes lesy, křižovali kanály protkávající celé lesy v nepřehledném bludišti. Mostky přes tyto kanály byly široko daleko největšími kopci. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali, jen kytky žádné...
Na samotný soutok jsme se tehdá před necelými patnácti lety nedostali, protože bylo neskutečné bahno a spousty komárů - zkrátka, jako každé léto.
Nyní bylo docela sucho a tak byla půda na posledním úseku cesty na soutok mimo asfaltky jen poměrně měkká, ale dobře sjízdná.
A už jsme tu, cíp země pod mýma nohama je nejjižnější část České republiky, vlevo přitéká zezadu Morava, zprava Dyje.... vlevo Slovensko, vpravo Rakousko.
Pohled na Moravu oddělující nás od Slovenska
Rybářské domečky na rakouské straně posledních metrů Dyje...
Znovu Morava
Abychom nezapomněli...
Hraniční kámen. Jen kousek od soutoku.
Zpátky na silničce. Čeká nás úsek po bývalé signálce. Před těmi 13ti lety byla pěkně rozbitá a na cestě jsme překonávali 2 hluboké kaluže vody. Nyní byly prohlubně suché a až na krátký úsek tu na začátku a kousek panelky byla cesta pohodlná... tedy až na ten silný protivítr a zakrnělé svaly po zimě - byla to fuška se pohybovat po rovině rychleji než 12 km/h.
Lány a louky kolem... podobnou fotku máme i z minulé návštěvy (před 13 lety), jen tento solitér byl olistěn a ještě bohatší o nějakou tu větev...
Celému území, nejen solitérním dubům, se už dlouhou dobu věnuje břeclavský rodák Jan Miklín. Doporučuji si prohlédnout fotogalerii.
Do zámečku se někdo pustil, odstranil necitlivé opravy v 60. letech minulého století (nahoře se nacházela pozorovatelna, okna z obloukem byla zmenšená...) a vrátil ho zase do stavu, tak jak vypadal na počátku minulého století, kdy sem ještě jezdili Lichtenštejnové.
Nejen duby...
Celkem 40 km, nohy mě bolely ještě dva dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat