Pěkný den a víkend, co jiného, než vyrazit do lesa. Hledat v Malých Karpatech míst, které nejsou daleko od domu a kde bych ještě nebyla, už moc není. Ale pár jich ještě v záloze mám. Jako například Taricové skaly a přilehlé skalky. A teď, když ještě nejsou listy na stromech, si užijeme i nějaké rozhledy. Bylo rozhodnuto.
Dymnivka před barákem
Přijeli jsme tradičně na Zošku, za hřbitov k posledním chatám před závorou a abychom si zpestřili cestu na Hubalovú, vzali jsme to po hřebínku, který se táhne nad Čermákovou lúkou a který červená značka obchází.
A naskytly se nám tu netradiční rozhledy. V povaze lesa - třech průsecích a třech jehličnatých pruzích lesa ve svahu, jsme poznali místo, které nás upoutalo už při výhledu ze Skalnaté. A teď jsme Skalnatou pozorovali právě odtud.
Skalnatá z netradičních míst
Po příjemné trase vedoucí chvilku po lesní cestě a chvíli po chodníčku vychozeném zvěří, jsme se dostali zpět na červenou v sedle, na polovině cesty mezi Čermákem a Hubalovú. Sedlo je trochu víc vyrubané než bylo posledně, takže se trochu rozšířily obzory, které lze odsud pozorovat.
Vápenná ze sedla
Na rozcestí za Hubalovú - Panská Uhliská jsme se netradičně dali po červené (vždy jdeme po modré na Vysokou) dál kolem plotu Zvernice.
Severní část hřebene Vysoké, to je další část, která mi chybí.
Kolem zvernice po červené
Cesta na Taricové skaly vedla podél plotu nahoru dolu, tak jak to na hřebenech bývá. Ale za 20 minut jsme byli na místě.
Na Taricových skalách mezi kameny kvetlo plno sněženek.
Výhled na sever - Taricové skaly jsou v podstatě takové rozdrobené vápencové skalky, skoro schované v lese.
Výhled na západ - skalnatý hřebínek, kde nevede značka – cíl naší dnešní cesty, a kamenolom v Rohožníku v pozadí.
Výhled na jihozápad - Vysoká z druhé strany.
Kousek jsme sledovali značku a pak jsme odbočili přes les směrem ke kýženému hřebeni.
Stoupáme k cíli, foukalo.
Vysoká v pozadí
Dost vyfoukaný a depresivní hřeben
Opět Vysoká. Zalitá sluncem
Hřeben to byl pěkný, ale hučící vítr v holých korunách stromů, žádná tráva a jen kamení, staré listy a větve a kořeny, to nebyl zrovna jarní pohled plný naděje...
Ovšem výhledy tu byly nejen na Vysokou, ale na druhou, severní stranu, směrem na Vápennou a Plavecký hrad.
Další netušené rozhledy. Skály Malé Vápenné v popředí, a vzadu Plavecký hrad s vrchem Pohanská (vpravo od hradu).
Pár bližších horizontů
Vše se odehrává zatím nízko nad zemí
Pohled zpět na Taricové skaly zalité ve slunci. V pozadí vravo vzadu se zvedá Skalnatá.
Cestu zpátky jsme nechtěli mít stejnou a tak jsme následovali žluté šipky na stromech ukazující na stezku v lese, vracející se pod Taricové skaly a která se nakonec napojila na lesní cestu (skoro dálnici) vedoucí a končící na úbočí Vysoké. Odtud jsme se jen přehoupli přes malé sedlo a dostali se přímo na modrou značku, pod hranici Přírodní rezervace Vysoká.
Plavecký hrad znovu, tentokrát s kouskem hřebene na jehož vrcholu jsme byli.
Cestou zpět ze Zošky jsme se ještě zastavili pod Medvedí skalou u potoka nasbírat trochu medvedího česneka na špenát.
Pryšec
Sasanka pryskyřníkovitá
Našla jsem tam i několik trsů blatouchů...
Jaro už přichází...
Žádné komentáře:
Okomentovat