Meteorologové slibovali hezké počasí, tak přece nebudeme sedět doma. V zimě se sice člověku moc nikam nechce, ale musíme se trochu hýbat, ať nám zbyde ještě trocha svalů a kondičky.
A teď kam? Rozhodně ne nikam daleko, chtělo by to někam, kde jsem ještě nebyla... Slepé žebro vybíhající z hřebene Malých Karpat a táhnoucí se od Doľan až po Horné Orešany máme zařazeno v seznamu už dlouho. Hřeben by se dal projít za den celý, ale my jsme opět neměli celý den - ráno jsme vyjížděli z domu v jedenáct a ještě jsme museli stihnout návštěvu večer.
Tak jsme se rozhodli pro tu nejjednodušší variantu: Vyjedeme pod les z Dolných Orešan, vyběhneme do sedla po žluté a pak po neznačené lesní cestě po hřebeni lehce na samotný Slepý vrch.
Stoupáme po žluté
Při výstupu na vrchol nás vedla lesní cesta nad 2 vytěženými částmi lesa, které umožňovaly perfektní výhled na hřeben Malých Karpat. Úplně z jiné strany než jsme byli zvyklí. Takže jsme měli vše jako na dlani: Smolenice, Záruby, Veterlín, Čiernu skalu, Klokoč, Vápennou, mezi stromy prosvítal Keltek a kousek za ním vykukoval i bílý hřeben Vysoké. Postavit tak na Slepém vrchu rozhlednu, to by bylo! (na všech uvedených místech jsme byli - stačí se podívat do mé mapy navštívených míst).
Majdan dole a v dálce zvedajícíse hřeben Zárub, konkrétně tedy vrchol Havranica (717 m.n.m).
A celý výhled na hřeben Zárub i s vysekaným lesem. Na pravém úpatí hřebene Zárub leží Smolenice (kliknutím na fotku ji zobrazíte ve větším měřítku)
Veterlín (724 m.n.m.). Za jeho hřeben se skrývá hřeben Zárub (767 m.n.m.), nejvyššího vrcholu Malých Karpat.
Čierná skala (662 m.n.m.), odtud je to už jen kousek do Plaveckého Mikuláše na záhorskou stranu.
Nalevo (a tedy na jih) od Čiene skaly se nachází malebný hřeben vrcholu Klokoč (661 m.n.m.)
A ještě kousek na jih zakončuje dlouhý vysoký hřeben Vápenná (752 m.n.m.), třetí nejvyšší vrchol Malých Karpat.
A tady od Veterlína (úplně vpravo za stromem), přes Čiernu skalu, Klokoč až po Vápennou. Pod námi se rozkládají menší kopce a údolí kudy ani značky nevedou.
Panorama se v jednom místě ještě trochu posunulo a zpoza lesa se vyloupl vrchol Keltek (úplně vlevo) a za ním vykukoval z dálky bílý hřeben Vysoké (754 m.n.m., druhý nejvyšší vrchol Malých Karpat) (kliknutím na fotku ji zvětšíte)
Slepý vrch před námi (sníh byl nafoukaný místy tak, že jsem se bořila do půli lýtek, místy jen zmrzlá krusta starého).
Samotný Slepý vrch (543 m.n.m.) leží na slepém "rebre", které vybíhá z masivu Malých Karpat a u Horných Orešan prudce klesá a končí. Na samotném vrchu je malá čistinka, orientovaná východním směrem. Vrch je docela příkrý, na svahu se tvoří vzestupné proudy a toho využívají (podobně jako na Plešivci u Čachtic) paraglajdisti. Je odtud krásný výhled na Trnavsku tabuľu, na rovinu táhnoucí se na jihovýchod a severovýchod. Dnes nebyla nejlepší viditelnost, ale i tak jsme viděli Jaslovské Bohunice, v dálce se zvedal Považský Inovec či nitrianský Zobor.
Trnavská tabuľa
Pole kam až oko dohlédne..
Dolné Orešany
Občas se ukázala modrá obloha.
Tady námraza vydržela
To je kochačka...
Výlet to byl asi na 2 hodiny i s kochačkami, 6 km trasa s převýšením asi 300 metrů. Rozhodně by se tu dalo vydržet déle, ale jakmile se člověk v té zimě zastaví, hned začne promrzat. To je ta nevýhoda zimy. Ale určitě jsme tu nebyli naposled.
Dole pod kopcem
Ohlédnutí. Ten vrchol zruba v jedné třetině zleva je Slepý vrch.
Žádné komentáře:
Okomentovat