Další z našich krátkých výletů do okolí Topoľčan
- Skýcov (únor 2010)
- hrad Hrušov (listopad 2009)
- arboretum Mlyňany (květen 2010)
Výchozím bodem byla vesnice Oponice,
přímo pod hradem, kde se rovněž nachází i muzeum pro tuto vesnici
významného rodu Apponyi, podle nichž nese hrad jméno. V Oponicích jsou
dva zámečky – v jednom je muzeum a druhý opravuje evidentně soukromý majitel s dostatečně velkým kapitálem.
Upovídaná místní babka nám vyprávěla, kterak sloužila u předválečných
majitelů zámku, jak je brali i na dovolenou a řekla by nám toho ještě
víc, ale my už se těšili na hrad, tak jsme se s paní rozloučili, slušně
poděkovali a vyrazili po zelené značce proti proudu meliorovaného
potoka. Průzory mezi křovím se nám občas ukázal hrad vzdálený asi 2-3
km.
Mě ta délka stačila, protože si z tohoto týdne nesu zbrklé zranění v
podobě skoplého prstu na noze... ach to pracovní nasazení...
Cesta se vinula napřed podél potoka akátovým hájem a pak stoupala lesní cestou přes převážně dubový les až na hrad.
Ještě než jsme se vydali na samotnou zříceninu, opekli jsme si nějaké
ty špekáčky a slaninku na ohýnku. A zde se nevyhnu krátké úvaze na téma
"Uzeniny na opékání na Slovensku" :)
V obchodech na Slovensku aby člověk pohledal takovou tu klasickou
šunkovou klobásu, kterou si ráda opékám. Mají buď špekáčky nevalné
kvality (jen mastné a lepivá mouka + barvivo) nebo vysušené čabajky
maďarského stylu. Ale pěkně šťavnatou masovou klobásu jen málokde – na
tu se dá narazit maximálně v balené formě někde v super či hypermarketu,
ale v obyčejné samoobsluze ani za boha... Hlavně že mají výběr asi z
deseti druhů klasických párků... Proto rada: když si chcete na slovensku
opékat, dovezte si to pěkně z od nás z ČR :) nebo budete z každého
opíkání roztrpčení a znechuceni jako já...
Vpravo: Torzo
Hrad byl založen na konci 13. století a postupně dostavován. Zkázu
Oponickému hradu přinesl požár v roce 1645 a poté, co v 18. století
sloužil jako útočiště povstalcům, byl rozstřílen děly. Nyní se opravě
hradu věnuje združení Apponiana, jehož členy jsme na hradě viděla, kterak staví zdivo jedné z věží. Ještě něco o hradě najdete zde.
Vstup na zříceninu je jen na vlastní nebezpečí. Zběžným pohledem se
celý hrad může zdát jako kopec plný cestiček s občasnou zdí, ale když si
zříceninu projdete, jednotlivé části rychle rozlišíte.
Trochu podzimního suchého i živého kýtí.
Pohled směrem do kopců pohoří Tribeč (ano, někde tam se nachází i vrchol Veľký Tribeč).
A jelikož byl krásný barevný podzim, já jsem jako obvykle nestydatě koukala stromům pod sukně...
Žádné komentáře:
Okomentovat