...aneb krátký výlet po stratovulkánu středního Slovenska...
Vyráželi jsme před sedmou z Harmónie a v deset vjeli do Banské
Štiavnice. Rovnou jsme vystoupali na Nový Zámek, kde se nachází expozice
věnovaná Turkům, protože tento "zámek" byl postaven právě jako
protiturecká pevnost a jako z jiných míst je tu krásný výhled na město.
Můžete se i za 50ti cent kouknout šmírovacím dalekohledem.
Výhled z Nového zámku na Starý hrad a celý střed města.
Z
Nového zámku jsme zašli na oběd a jako zákusek jsme si dali buchtu
přímo z plechu na kašně na náměstí a vyrazili na Starý hrad.
To
jsme se chtěli podívat, kam vede točité gotické schodiště. Devadesát
schodů pod střechu, zpod které byl následující výhled: Ale schodiště to
bylo pěkný :)
Vlevo: nádvoří hradu – jde vidět bývalá klenba kostela
Vpravo: ochoz kolem hradeb
Výhled na věž Starého hradu (býval to původně kostel, který posléze opevnili a přestavěli) a Nový zámek v pozadí.
Maďarský revolucionář táhne svou káru...
Výhled z věže Starého hradu na město – vlevo na kopci Kalvária, vpravo Nový zámek.
U
kostela dole ve městě je zeď s plastikou věnovanou městu. Zde část o
založení města, kdy pastýř uviděl ještěrku od zlatého prachu a sledoval,
kam zaběhla pod kámen a objevil žílu.
Pak
jsme se už vydali do přírody. Vyšlápli jsme z náměstí po zelené 15
minut do kopce a stanuli před Velkou vodárenkou nádrží. Jedním z mnoha
místních tajchů – nádrží, které byly hlavně v 18.století uměle
vybudovány pro získávání energie při těžbě kovů.
Velká
vodárenská – spolu s Malou vodárenskou má jako jediná v okolí B.
Štiavnice takovou pěknou modrou barvu. Velká vodárenská byla postavena
1510.
Výhled na louky při výstupu na Paradajz.
Celá
oblast Štiavnických vrchů byla kdysi bohatá na sopečnou činnost, což
kromě výskytu minerálů naznačuje i značně proměnlivý ráz krajiny, plný
strmých kopců a údolí.
Po většinu cesty jsme na každém
půlkilometru narazili na informační ceduli naučného chodníku Geopark,
poblíž které bylo navršených několik mohyl z určité horniny (každá
mohyla byla popsána a jedna ploška některého kamene byla vyleštěna do
hladka, aby byla poznal lépe struktura). Problém ovšem byl, že stezka
není určená pro běžné smrtelníky, ale pro geology. Na každé tabuli byly
vždy velmi podobné nákresy znázorňující dle mého pořád to samé a bylo
možno si prohlédnout, kde se v štiavnických vrších nachází
biotiticko-amfibolický andezit nebo amfibolicko-biotitický andezit a
spousta dalších jasně rozpoznatelných a srozumitelných slov a hornin... U
první cedule jsem se snažila číst a nechápala, u druhé mi to začalo být
podezřel, u třetí jsem se začla smát a další jsem přehlížela. Ale
věřím, že pro šutrůznalé to musí být zajímavé...
Výhled zase o nějaký ten kousek výš. Štiavnické vrchy jsou samý kopeček, lesík, louka... malebné.
Sitno. Zde prý odpočívají slovenští rytíři a čekají, až bude národu nejhůře... takový slovenský Blaník
Všude na hřebeni rostlo na loukách spousta kytek.
Bylo nám líto po nich šlapat... vonělo to mateřídouškou a suchou trávou... krása.
Po červené, která se místy značně ztrácela v podrostu, jsme vylezli na Paradajz 938 m.n.m. vysoký kopec těsně nad Štiavnicou.
Na Paradajzu byl krásný výhled na celé širé okolí, hlavně na Štiavnicu (na kopečku je Kalvária)
Odtud
jsme to vzali skoro na vrchol Tanádu a poté po žluté dolů k tajchu
Klinger, kde na nás čekali ostatní, kteří si prohlíželi krásy města a
vyrazili jsme společně hledat kamarádovu chalupu na které na nás čekal
guláš a postele. Po menším komunikačním problému a vyzkoušení 2 špatných
cest nás konečně ta třetí zavedla až do dobře utajovaného domku ve
svahu. Na příjemné verandě jsme poseděli, pojedli výborný srnčí guláš a
přespali.
V neděli jsme si udělali zajížďku do
Slovenské Ľupče. Místní hrad je v soukromém vlastnictví železáren
Podbrezová, které jej opravují. Hrad je možné navštívit přes léto, kdy
vás provede prázdnými místnostmi průvodkyně (jestli ta samá co nás, tak
se toho zase tolik nedozvíte...). Část hradu je přestavěna pro účely
ubytování (z hospodářských budov) a část slouží pro účely setkávání
významných osob státu (prezidenti, politici, velvyslanci....) – do
těchto částí se samozřejmě běžný člověk nemá šanci dostat. A zákaz fotografování vevnitř jsem respektovala, takže fotky jen zvenku...
Vstup ke hradu
Výhled
na hrad s blízké stráně – červené střechy úplně vlevo slouží k
reprezentačním účelům, ta hezká bílá část už je opravená a vpravo jde
ještě vidět neopravený zbytek budov.
Slovenská
Ľupča bývala kdysi důležitým sídlem na středním Slovensku. Dříve se
totiž říkalo Banská Bystrica u Slovenské Ľupče, ale nyní už je to naopak
a z Ľupče je pouhá dědina. Kromě hradu a široké hlavní ulice, které
nasvědčují o bývalém významu místa, skrývá Ľupča ještě Kláštorisko – už
jen základy bývalého kláštera.
Kláštorisko – ještě je tu co objevovat.
Jinak ve Štiavnici jsem byla vloni stejnou dobou: červen 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat