neděle 28. února 2010

Skýcov - Vápenný vrch 28.2.2010

... aneb výlet krajinou skřítků, chodníčků, skalek a příjemných zákoutí

V listopadu loňského roku jsme poprvé zavítali do okolí Skýcova – konkrétně na hrad Hrušov. Tentokrát byl našim cílem malý Vápenný vrch hned nad Skýcovem. U silnice u parkoviště je posezení, nějaká ta tabule s orientační mapkou vrchu a také jsou tu nějaké zbytky vápenné pece.

Výhled z parkoviště pod kopcem


  
První malý lom se skalkou s nádherným lišejníkem


Po nastudování krátkého informačního panelu jsme se vydali do hloubi borovicového lesíku. Těžba celý vrch poznamenala poměrně hodně. Všude jsou nějaké díry do země, malé lomy a kusy bílých skal.

vlevo: vápancové skály
vpravo: vyhlídka – vertikálně horizontální
 

Opravdu působivý je potom malý chodníček po hřebeni celého vrchu, který se vine mezi mladými borovicemi po okrajích jednotlivých jam. Myslím, že kdyby mi bylo deset, tak to tam celý nejmíň desetkrát oběhám

Kouzelný chodníček po hřebeni Vápenného vrchu
 

Na konci hřebenu nad Skýcovem se kromě vrcholového kříže tyčí i rozhledna s opravdu zajímavou architekturou. Ale i když je taková stísněná, vylezla jsem na ni bez problémů. A díky dobré viditelnosti jsme viděli i zasněžené vrcholky hor, hrad Hrušov a elektrárna.

vlevo: Důmyslná architektura rozhledny – hlavně měla zábradlí, takže zvládnutelná – a působila dost bytelně
vpravo: Skýcov
 

vlevo uprostřed – Hrad hrušov, vpravo uprostřed – elektrárna
 

Nízké Tatry – tam se ještě lyžuje


Po cestě zpět jsme se zastavili ještě v Uhrovské dolině pod Skýcovem (směrem na Klátovu Novou Ves). Takové malé údolíčko s právě se probouzejícími včelami, kvetoucími lískami a šumícím potokem.

Uhrovská dolina
 

Jehnědy

A nakonec jsme zašli na baranní guláš a halušky na salaš Kostrín – tradičně :) a po přejezení jsme uskutečnili ještě zdravotní procházku podél potoka.

U Klátové Nové Vsi – rozvodněný potůček
 

Tak někdy příště zase prozkoumáme další zajímavá zákoutí.

Žádné komentáře:

Okomentovat