Tak jsme se rozhodli, že nasajeme Vánoční atmošku...
...ale chtělo by to vyrazit asi jindy a ne v sobotu odpoledne.
Řekli
jsme si, že nebudeme kupovat žádného průvodce zatím, že si to jenom tak
projdeme s mapou centra z roku 1990. Všechno důležité tam bylo a ulice
se přece tak moc nemění... Chtěli jsme prostě zatím jen tak nasát duch
Vídně a omrknout to, jak to tam vypadá, abychom se tam třeba později až
bude víc teplo vrátili a prozkoumali to podrobněji.
Dojeli jsme z
Bratislavy v jednu hodinu na Wien Sudbahnhof a odtud pěšo do města.
Vzali jsme to přes Belveder, takže cesta pěkně utekla. Bylo se čím
kochat. Už přímo před zámkem, který sloužil jako letní sídlo prince
Eugena Savojského byly nějaké stánky, v zahradě cosi budovali, ale
alespoň kousek byl upravený. Kdybyste se na první fotce otočili čelem
vzad, byl by tam plot a rozvrtaná zem. Fotka vpravo je parčík u dolního
Belvederu, který byl plný laviček a tajemných zákoutí. S listím to jistě
musí vypadat povzbudivěji... :)
Poté
jsme chvilku šli po ulici, přešli RingStrasse a nakonec se vnořili do
spleti uliček v centru. Jednou z hlavních ulic proudily davy sem a tam..
hrůza. Tak jsme to brali bočníma uličkama, kde tolik lidí nebylo... a k
Stephansdomu jsme došli taky... ovšem poté, co jsme se prodrali skrz
šílenou masu lidí, která se hromadila před přední částí dómu, jsme se už
frekventovaným místům radši vyhýbali. Obešli jsme Stephansdom z druhé
strany, a zanořili se do spleti uliček, které nás zavedou k nábřeží
kánálu Dunaje. Když jsme tak chvíli šli, najednou opět Stephansdom před
námi... po důkladném nastudování mapy jsme už správný směr trefili a
šťastně dobloudili ke kanálu.
Na
nábřeží jsme ochutnali kaštany a punč – já si teda jenom čuchla :) Ale
kaštany byly dobrý. Poprvé jsem kaštany jedla taky tady ve Vídni, ale to
mi bylo šest let. Jedinej zážitek mám z Prátru, kdy nám taťka za těžký
prachy koupil sjezd po takovým toboganu... za těch 60Kč v přepočtu za
jednoho to tehdy byl pěkej majlant... (1991).
Opět postraními zahlými křivolakými úzkými temnými a kdovíjakými uličkami bez lidí přešli celé centrum a došli až před Neuburg.
Už
se začínalo ztmívat, takže jsme do této části Vídně přišli akorát. Přes
park v průvodech lidí – tady už nebylo se kam vyhnout – jsme byli
doneseni až před Rathaus. Teda... jen před divadlo, ale výhled na
osvícený Rathaus, miliony stánků a miliardy lidí nás utvrdil, že nám
stačí se na to koukat.
Vyfotit
to byl taky boj, protože všude chodili lidi, já neměla stativ a tak
jsem musela položit foťák na obruvník, takže tolik nejdou vidět ty
stánky, ale nasvícený to vypadalo fakt impozantně... jen kdyby tam
nebyli ti lidi... příště pojedem tak ve tři v noci...
Tak jsme se
pokochali, nasedli na šalinu (Dčko vás za nějakých 10 minut doveze v
klídku na Sudbahnhof) a frčeli na vlak. No, bylo to vyčerpávající.
Když
jsem potom četla v jakémsi časopise (žena a život tuším) co se mi nějak
dostal do ruky, že Vídeň o Vánocích je lepší než Praha, že tam není
tolik lidí, město je skoro prázdné, žádní turisté (když se člověk
rozhlídl, všude samé vztyčené deštníky, balonky a vlaječky...) tak nevím
z kterého roku to je, nebo kolik musela redakce dostat peněz, aby
takovou blbost napsala... Možná jet tam tak dopoledne v nějaký pracovní
den hned na začátku prosince a pak akorát někde stranou od lidí počkat
až se setmí a mrknout na osvícené památky, ale to je tak asi všechno.
Jinak
je Vídeň moc hezká, vliv Habsburků je vidět opravdu na každém kroku...
už se těším, až se tam podívám někdy, kdy tam bude méně lidí... jestli
takové období vůbec existuje :)
Takže pěkné Vánoce a pokud máte rádi lidi, vzhůru do Vídně!
Žádné komentáře:
Okomentovat