Vyjeli jsme v pátek 2.11. na Dušičky. Předpověď počasí slibovala to pravé vlezlé vlhké dušičkové počasí.
Nabrali
jsme Káju s Hankou a vyrazili. První, a myslím, že hlavní dobrodružství
víkendu nás čekalo na D1 pár kilometrů za sjezdem na Měřín v takovém
táhlém kopci. Auto párkrát škytlo a umřelo. A důvod? Odhad pana řidiče:
"Ten benzín vydrží. S vozíkem jsme udělali 100 kiláků, teď bez vozíku na
rezervu přes 100 v pohodě. To do Jihlavy dáme." V Jihlavě je totiž
levnej benzín. No, tak nevydrželo... Natankovat v Brně dva litříky do
zásoby, to je prej zbytečný. A tak jsme auto dotlačili na kraj, vytáhli
ještě zánovní trojuhelník, vestu a tažný lano a začali stopovat. Za
chvilku zastavil boreček ve Focusu, akorát měl háček na tahání schovanej
u rezervy pod kufrem a plnej kufr počítačů a mrholilo, takže smůla. Za
chvilku u nás zastavoval borec v astře v kabriu. Stejnej typ jako máme
my, akorát hatchback a zelená barva a pravda, není to náklaďák, jako to
naše. Vnitřek v kůži... hm... A tak nás vzal až na sjezd k Jihlavě a na
blízkou benzínku. Natankovali jsme a jelikož zdechala baterka, pokoušeli
jsme se nastartovat přes kabely. Nic. Baterka umřela. Ona už stejně
byla taková slabá. A tak jsme poděkovali, zavolali strýčkovi Samovi do
Beranova a Luboš s ním odjel kupovat baterku, protože 2 litry, za který
ju měli na benzínce, za ňu teda prej nedá. Nakonec ho i ta levnější
stála 1800. Podražili, no.
Hanka vymyslela na celou situaci stručnou básničku:
Došel nám benzín v půli kopce, Pražák nás dovezl do nejbližší obce.
Na srub jsme dojeli o půl osmé. Jindy cestu zvládáme za hodinu, teď za 3,5 :)
Potmě
a s jednou čelovkou jsme všechno natahali do srubu – potok z rybníku
rozvodněnej, všude bahno, lávka přes říčku bez zábradlí a kluzká jak
sviňa. No, byla zkrátka legrace. Na srubu od naší poslední návštěvy
někdo byl a přispěl nám i do deníku. Obrovským kosočtvercem. Naštěstí
převrátili jenom kadibudku a zabordelili stůl od vosku. Někteří lidi
jsou zkrátka jiní. Ale jinak srub vypadal v pohodě.
No a tak jsme
se v sobotu dali do úprav. Teda kluci se dali. Přidělali zábradlí,
opravili kadibudku a dodělali jedno okno, aby bylo ve srubu víc světla.
Já s Hankou jsem šla na houby a pak jsme skládaly podzimní mandalu.
Takovej landart. Na nějaký fotky můžete juknout i na její web (Moje
drahá sestřenice...). Při výpravě za přírodninama, který bysme mohli
přihodit do mandaly jsme u vzrostlé dubové aleje běhaly za pršícím
listím a snažily se ho chytit a hrozně jsme se u toho smály. Musely jsme
vypadat jak na houbičkách.
První foto zachycuje pohled k
železniční zastávce, místo toho pole dřív bývala louka... A druhá fotka
zachycuje úžasný výhled z kadibudky – místo dveří máme jen kus hadru...
člověk si sebou musí vzít noviny, když se chce zakrýt... ale dávat sem
dveře by byl nesmysl. O tak krásný výhled rozhodně nechceme přijít.
Vlevo: Tu bývala louka... :(
Vpravo: Výhled z kadibudky... idyla...
V sobotu jsem s Hankou zaběhla na hříbky
Když ještě kadibudka napodobovala šikmou věž v Pizze a našikmo to jaksi není ono, tak jsem se vydala do lesa na záchod...
A pak jsme se pustily s Hankou do skládání mandaly.
Večer
jsme na ohýnku uvařily kuskus s vepřovou konzervou, cibulkou, česnekem a
kečupem a bylo to moc mňam. Po jídle a vodárce jsme se přesunuli zase
dovnitř a dali si stejně jako včera dva ešáky popcornu. Mňam.
Kdyby
jste nevěděli, tak nejlíp se dělá popcorn v ešusu. Porce, co se dává do
mikrovlnky, se prostě vysype i s tím mastným do ešusu, hodí se to na
rozfajrovaný kamna a za chvilku už můžete slyšet lupání. Kdy je to
hotovo poznáte, když se začne nadzvedávat víčko ešusu.
Hrátky s ohněm a dlouhým časem :) a nedělní pouštění draka (v podání Hanky a Káji)
V
nedělu jsme se pokoušeli pouštět draka, ale jelikož přestalo foukat a
začalo pršet, tak jsme zase zalezli do srubu a pustili se do přípravy
hub a fazolí na jídlo.
Dobrodružné bylo ještě vyjet od rybníku k
silnici, jelikož cesta byla pěkně rozbahněná a rozrytá od traktoru,
takže jsme museli tlačit. Ale zvládli jsme to. Ani jsme nebyli moc
nahození. Jenom auto vypadalo efektně – jako nějakej teréňák.
Tak doufám, že nám sroubek ještě dlouho vydrží. V zimě se chystáme na běžky.
Žádné komentáře:
Okomentovat