Do Ruprechtova a zpět

 po dlouhé době navšítit kamarády

Konečně pěkná volná sobota. Vyrazila jsem na kole. Jedna cesta sice "jen" 15 km, ale stále do kopce. Dolů už to bylo lepší.

Nad drnovickou rozhlednou Chocholík. Vydýchávám.

Po polozarostlé místy ne uplně traverzové lesní cestě jsem se přemístila nad Opatovice na modrou značku. A pak se jí držela až do Ruprechtova.

Kolem přehrady v pohodě, chodníček podél potoka do ústí Kateřinského údolí už byl trochu ztížen 3 spadlými kmeny. Jeden stačilo překročit a kolo trochu nadzvednout, druhý jsem musela podlézt a třetí přelézt i s kolem, přičemž kmen byl tak ve výšce mého pasu. Nicméně, zvládla jsem to.

Spodní část Kateřinského údolí už pár let vypadá, jakoby zrovna odjeli lesáci na svačinu. Rozjezděná cesta, všude haluze, kusy kmenů. Děs. Jak si tohle můžou dovolit?

Turistická značka a v mapě cyklotrasa... poslužte si.

Horní část údolí už na tom byla líp. Poslední kopec po silničce před Ruprechtovem byl celkem smrťák. Zvlášť pro mé netrénované nohy a po-covidový dech.

U kamarádů na mě ale čekala zmrzka, takže všechny strasti zapomenuty.

Zpátky jsem se pustila za pár hodin. Už jinou cestou. Užila jsem si krásnou silničku z Malinné kolem Černova a pak už po silnici do Račic, Pístovic, atd...

Blížím se k Černovu. Ohlédnutí směrem k Ruprechtovu. Ještě se tu najdou krásné bukové lesy.

Kromě krásného lesa mě na tomto místě zastavila i vůně. Omamně vonící kvetoucí nenápadná mařinka vonná.

Kvetly i buky. Okraje silničky byly jejich zbytky květů plné

Rybník Valcha před Račicemi

A u Račického hřbitova mě zastavila krásně rozkvetlá louka. Pryskyřník a kohoutek. Žlutá a růžová.

30 kiláků. Celkové převýšení asi 300 metrů. Zatímco nahoru jsem supěla 2 hodiny, dole jsem byla, i s focením lesa a louky za třičtvrtě...