Kolem Smolenic

zelená jarní procházka s vůní česneku

Konečně zase na Slovensku. A ani jsme k příjezdu nepotřebovali žádný "covid-pas".

A dlouho (od roku 2013) jsme nebyli v okolí Smolenic. Konkrétně v dolině Hľboča, která je naší oblíbenou. Po suchém jaru jsme žádný vodopád nečekali. Ale nechyběl nám. Utápěli jsme se v záplavách jarní zelené... jako vždy v jarním malokarpatském lese.

Před domem měsíčnice roční

 

 To je ona, malokarpatská jarní zelená

 

 Dolina Hľboča. Je hľboká.

Cestou k vodopádu (který samozřejmě netekl)

Poslední kvetoucí dymnivky. Na začátku dubna je jimi pokrytý celý svah Molpíru.

Na konci doliny, nad vodopádem, je "jaskyňa" - kaplnka.

K Malá soutěska. A pohled zpět ke schodům k "jaskyňke". Vlevo vyschlé koryto.

Chodníček nás zavedl nahoru na skály. Kosatce teprve pokvetou.

Konec doliny

Pohled zpátky na dolinu. Na kopci, který nás odděluje od Smolenic a roviny táhnoucí se až k Nitře, se rozkládalo významné hradisko Molpír.

Pryšce chvojky všude kvetoucí (slovensky mliečnik)

Rozrazil (Slováci se moc "nekrízujú" s názvem, který je pouhým přepisem latinského - veronika)

Sešli jsme zpět na louku nad Hľbočou a vydali se tentokrát po žluté značce směrem k jeskyni Driny. Dovnitř jsme nešli. Spolehlivě nás odrazoval houf lidí. Propletli jsme se mezi nimi a vystoupali na skalky nad nimi, po zelené značce, kde nebyla ani noha. A výhledy odtud nás překvapily.

Les voněl česnekem

Stoupáme nahoru nad jeskyni. Ano, tudy vede taky zelená.

A odměna za výstup? Hřeben Veterlínu, za kterým se schovávají Záruby.

Kochali jsme se krásnými výhledy, bez davů, obdivovali kvetoucí skalky a užívali si krátkého rukávu. Dokonce jsme se museli uchýlit i do vzácného stínu. Konečně teplo.

Snědek Kochův (bílý) a pryšec mnohobarvý (žlutý). Dvě nejčastější květiny pokrývající místní skalky v tomto období.

Pohled k jihu. Vlevo dvojvrchol Keltek-Jelenec, Uprostřed tyčící se kužel Vysoké a vpravo Klokoč, za nímž vykukuje Vápenná.

Snědek, slovensky bledavka. Příbuzný chřestu.

Svačíme

Cesta zpět do Smolenic

Lány česneku. Jako všude v Malých Karpatech.

A opět trochu zelené...

A tu je. Podbílek šupinatý. A z této fotky je každému jasné, proč se slovensky jmenuje "zubienka".

Příjemný výlet, opatrých 7 km na rozjezd.