Konečně. Po dvou měsících převážně zatažené oblohy jsme si užili trochu slunečních paprsků.
Tentokrát jsme Silvestra trávili sami. Jak taky jinak, v dnešní době... A kde jinde, než na Vysočině. A dokonce jsme po dvou měsících viděli slunce na déle než na hodinu. A dokonce jsme se dočkali i trochy sněhu, i když za chvíli roztál.
Vyrazili jsme třicátého dopoledne. V chalupě 3 °C. Takže opět náš pobyt začínal topením. Bundu s čepicí jsem odložila až večer.
Druhý den, na Silvestra se udělal opravdu krásný den. Sluníčko, teploty kolem nuly, bezvětří. Nádhera.
Vyrazili jsme zkontrolovat les po prořezávce. Obvyklý pohled na Kamenici. Ve stínu zbytky sněhu a námrazy.
Krajina věčného stínu u potoka.
Ledové ozdoby na potoce
Vody byl dostatek
Prosincové barvy :)
Jemná travička. A vzhůru na Kamenici.
Odpočíváme, kocháme se a akumulujeme. Bezvětří, sluníčko, nádhera.
Po unavených Vánocích jsem stále nebyla ve své kůži a tak mi výstup dal zabrat.
Ty barvy...
Ale pořád se bylo čím kochat. Kopečky Svratecké hornatiny.
Slunko zasvítilo i do lesa...
Na Nový rok ještě trochu slunce, i když trochu zamlženého, na nás zbylo, tak jsme toho využili na malou vycházku taktéž. Původně jsme chtěli jít na druhou stranu, ale cesta za sluncem, pryč od mlhy, nás stejně zavedla zpátky na Kamenici. Ale ta se neomrzí.
Připraveni na sníh. A inverze už se od jihu nasunuje. Tak rychle, ať ještě trochu slunka stihneme.
Po nedávné námraze na některých místech ležely pod stromy ulámané vršky. Někde to byla skoro půlka stromů :/
Zastavili jsme se u našeho oblíbeného obřího smrku. Dva jsme ho neobjali. Chybělo asi 20 cm. A pokud budeme předpokládat, že člověk má rozpětí rukou podobně jako je jeho výška, pak by měl obvod kmene asi 1,5 metru nad zemí měřit 370 cm. Macek.
Posledně jsme v okolí objevili nové cesty.
...a výhledy. Nízká oblačnost nás svírala i od severu.
Z říše lišejníků - dutohlávka.
Jo, tady býval vzrostlý les. A inverze se nasunuje.
Námraza na pasece.
Sem tam v lese lze nalézt staré buky. V okolí jich už pár spadlo. Jsou tak utopené v okolních smrcích, že semenáčky (bukvic bylo pod stromem spousta) se nemají šanci uchytit. A když už by světlo měly, tak je sežere zvěř. Ach to místní lesní hospodářství.
Na kraji lesa mají buky světla víc.
Metodka v mlze. A přichází fronta od jihu.
I na Kamenici už se žene inverze.
Chvíli bylo vidět líp, chvíli hůř. Podle toho, jak se hnaly mraky. Oproti včerejšku bylo chladněji. Hlavně se přidal čerstvý vítr.
Scházíme z Kamenice. Včera to tu vypadalo jinak...
A o kousek níž zase modro.
Počasí se měnilo z minuty na minutu.
Kamenná mez celá porostlá netřesky.
A stačí sejít trochu dolů, do stínu, kde za celý den slunce nezasvítí, a krajina se promění. Bílá, ledová, zimní.
Dole ve stínu se drží pořád námraza na trávě
I na kamenech...
Ledové království v říši potůčků...
A před koncem výletu zase trochu slunce.
Sobotu jsme proleželi vevnitř. Dostala jsem na Vánoce hru (Creaks od Amanita design), tak jsem zalezlá u krba poctivě pařila. Venku bylo hnusně, tak jsem si nechtěla pokazit dojem předchozích krásných slunečných dní.
V neděli ráno nasněžilo. Padaly obrovské, mokré vločky. A za půl hodiny už poprašek sněhu roztál. Nasunula se fronta, oteplilo se a bylo po zimě.
Prchavý pohled z koupelny. Sněžíííí.
Spoustu slunečných dní v roce 2021!
Žádné komentáře:
Okomentovat