Příznivá předpověď počasí na jarní víkend i za normálního stavu hrozí větší koncentrací lidí v přírodě. Ale tentokrát, se všemi zavřenými obchodními centry, restauracemi, hotely, welness centry a hranicemi, lidem nezbývá nic jiného než do té přírody vyjít či vyjet. A najít místa, kudy nikdo nechodí je stále těžší.
Neubráním se malému postesknutí ke "starým časům": Kde jsou ty časy, když jste o víkendu v přírodě potkali 20 lidí za celý den a připadali jste si jak na Václaváku. Kdy na kole do přírody jezdilo jen pár exotů, kteří nevyžadovali rovné silničky nebo dobrodružné "singletraily". Dřív do přírody chodili lidi, kterým o přírodu opravdu šlo, kteří ji dokázali vnímat a dokázali se v ní i chovat. Dnes tu potkáte lidi, z kterých "voní" aviváž na dvacet metrů, každý druhý má s sebou psa a diví se, že v lese nebo na rozcestích lesních cest, kde parkují zásadně tak, že nikdo další neprojede, nejsou odpadkové koše. 10 milionů lidí je na takovou zemi moc. Anebo člověk musí vyrazit od větších měst dál... Anebo se ze mně stává čím dál větší asociál :)
Vybrali jsme trasu, kde určitě nějaké lidi potkáme, ale snad ne tolik...
Autem jsme se odvezli na rozcestí Říčky mezi Račicemi a Bukovinkou. Zatím pět aut na parkovišti, to by šlo. Cestu dolů do Rakoveckého údolí jsme rovnou zavrhli. Bledule ještě kvetou a o davy lidí nestojím :(. Chodívali jsme tam každý rok, kdysi. Co dělali všichni ti lidi dřív?
A tak jsme vyrazili po žluté po toku řeky Říčky, která tu, pod hájovnou, pramení.
Krásné slunečné dopoledne. Po těch chladných dnech hotový balzám.
Kousek pod hájovnou je oplocený areál s rybníky. Kdysi tam byla louka a na ní chatka, kam jezdívali moji prarodiče s taťkou a tetou na rekreaci a do hájovny k cestě si chodili pro mléko... někdy v 60. letech... Taťka se sem aspoň vrací formou malování žluté turistické značky... :)
Kůrovec za všechno může...
U studánky
Prosakující hráz rybníka - výtok přímo do cesty...
Jaro na olši
Zdejší údolí je jedno velké prameniště. A když ho rozjezdí těžkými lesními stroji... zatopené koleje cesty jsme museli obcházet hustým smrkovým a bukovým lesem.
Lýkovec u potoka. Voněl.
Obrovské keře kousek od cesty
U potoka. Najdi lýkovec ;)
Odtud jsou všechny ty kmeny. Aspoň, že stromy se značkami nechali, když se s tím naši malovali...
Svačíme
Jediný.
Kromě prvosenky samozřejmě v lese a na loukách roztroušeně rostly další zástupci jarních květin - jaterník, plicník, sasanka hajní (ta bílá) či sasanka pryskyřníková (žlutá).
Za celou cestu jsme zatím nepotkali ani živáčka. Až na rozcestí s modrou a červenou.
Stoupáme po modré. Opět nikde nikdo... jak dobře. A ten krásný bukový les - tady kůrovce řešit nemusí.
Aspoň malý kousek, který nám připomněl Malé Karpaty, kam se teď nějaký pátek asi nedostaneme :(
Vyschlá studánka. Ale lavička na svačinu :)
Výhledy do dálky. Byly vidět větráky v Nových Sadech a samozřejmě - Kojál...
Modříny. Takové malé růžičky...
Od Třech Javorů zpět k silnici. Smrkový les v okolí aby člověk pohledal. A harvestor pracuje na zkáze. Bude něco vůbec na té poničené a rozjezděné půdě něco pořádně růst?
Na silničce, tradičně, hromady lidí, hlavně cyklistů.
Nad Rakoveckým údolím. Vysazený durman, kovové hůlky zatlučené do pařezu, opodál podivné samorosty... tady se dělo nejspíš něco dost divného :)
Možná tohle je výsledek durmanového sedánku? Kolik stromů je v lese? Jedničku jsme nenašli... :)
Na parkovišti už bylo aut tak dvacet. Všichni se probudili až po obědě.
Příjemných 12 kilometrů. Jen ten pohled na vykosené lesy mi moc dobře nedělá... A příště jinudy než po silničce.
Žádné komentáře:
Okomentovat