Původně to měl být výlet na dva dny, s přespáním na jedné z chat v blízkosti vrcholu Hochschwab. Ale nakonec jsme se vrátili zase zpět.
Verze jedna byla, že zaparkujeme auto dole v Seewiesenu, v devět nám jede bus, který nám ušetří 300 výškových metrů do sedla Seeberg a odtud se vydáme hlavním hřebenem na Schiestlhaus, chatu kousek pod vrcholem Hochschwabu. Jenže... abychom si rezervovali místo, na chatu se dá dovolat pouze v pracovní dny od 10 do 11 hodin. A dnes bylo pondělí. Jenže v tu dobu už budeme na cestě. A na jeden den vylézt odtud na Hochschwab a zase jít zpátky, to bychom museli být jinak trénovaní.
A tak jsme se přiklonili k druhé možnosti - vezmeme to druhou stranou, přes Mitteralm, budeme se snažit nahoru dovolat, když to klapne, tak půjdeme až tam, když ne, zkusíme se zeptat ještě na Voisthaler Hütte, kterou máme po cestě. A když by to nevyšlo ani tam, dá se sejít údolím Seetal zpátky k autu. Spacáky a nafukovačky se nám brát nechtělo, tak jsme s nejistou budoucností vyrazili.
Ráno bylo perfektní
Zdejší údolí je takovou pomyslnou vstupní bránou do pohoří Hochschwab.
Stoupání na sedlo Hackentörl ( 1291 m.n.m.) bylo nekonečné a se stále se stupňující strmostí.
V pauzách jsme se zkoušeli dovolat nahoru na chatu, ale ani jednou se nám to nepodařilo.
Stoupáme do sedla
O kousek výš, uprostřed cesty
V sedle Hackentörl. Vlevo je Höchstein, kam podél skalní stěny vpravo budeme stoupat.
Pod stěnou táhnoucí se od vrcholu Feistringstein už se stoupalo lépe. Sice na nás občas zasvítilo slunko, ale krásné výhledy a chodníček vinoucí se mírně stoupajícím traverzem byl daleko příjemnější.
Perfektní obloha
Už se dostáváme nad úroveň lesa. Vpravo vzadu se vypínají Veitschalpe (kliknutím na fotku ji zobrazíte ve větším rozlišení)
Sedlo Zlacken (1743 m.n.m.) tam nahoře před námi.
U Höchsteinu jsme chvilku poseděli, snědli nějakou tu broskev, napili se a vyrazili zase dál, na poslední stoupání před náhorní plošinou Mitteralm.
Směrem na východ. Skála před námi je Höchstein (1741 m.n.m.), vzadu na obzoru vpravo Hochkar i s viditelnými sjezdovkami a mírně nalevo od středu je v linii hor na obzoru zřetelná prohlubeň - tam leží sedlo Semmering (pro větší rozlišení klikněte na fotku)
Na hřebínku, který se svažoval ke skále Höchsteinu rostlo plno protěží (slovensky přiléhavější název - plesnivec). Tolik jsem jich pohromadě ještě neviděla.
V sedle Zlacken. Před námi okrajové skály plošiny Mitteralm a za nimi Messnerin (tam půjdeme za pár dní) (pro větší rozlišení klikněte na fotku)
Unterstandshütte. Takový spartánský přístřešek, ale ve špatném počasí určitě záchrana.
Reliéf náhorní plošiny Mitteralm plný škrapů, závrtů a skalek.
A konečně, je tam... stěna Hochswabu (2277 m.n.m.). Odsud to vypadá, jakoby mezi námi ani žádné údolí nebylo. Až tu nám začalo docházet, jak se těžko odhaduje terén jen z mapy. Zvlášť tu v horách. (pro větší rozlišení klikněte na fotku)
Hochschwab. Dostaneme se tam dneska nebo zítra? Ještě jsme nevěděli a stále tajně doufali. Dole v údolí by měla ležet Voisthaler Hütte, náš další dnešní cíl.
První výhledy do údolí Seetal. Tudy půjdeme zpět (a hořečky kvetly všude).
Ano, a nesmí chybět trocha fauny. Kamzíci jsou pro zdejší pohoří pověstní. Byli kousek. V bezpečí prudké strže nás jen bedlivě pozorovali. Asi jsou na turisty zvyklí.
Mééé
Dlouhé údolí Seetal, vzadu pohoří Veitschalpe. (pro větší rozlišení klikněte na fotku)
Zpátky na západ - nejvyšší horu prostě nejde nefotit. A vlevo dole je sedlo, kam teď musíme klesnout. (pro větší rozlišení klikněte na fotku)
Skialpové značení. A za tou travnatou stěnou je někde v údolí schovaná Voisthaler Hütte.
Hořec panonský a kousek za ním uprostřed svahu pro srovnání měřítka tůrista :)
Už se ze sedla Fölzsattel (1626 m.n.m.) příjemným chodníčkem ubíráme na Voisthaler Hütte (1654 m.n.m.). Chata je na melém kopečku uprostřed údolí (kliknutím na fotku ji zvětšíte).
Ohlédnutí zpět. Po tomto chodníčku jsme přišli, dole je údolí.
Na Voisthaler Hütte jsme si dali limču a pivo, bodly. Na dotaz, zda by se u nich našly dvě místa na noc, odpověděli s lítostí, že ne. Vlastně nás to ani moc nepřekvapilo. A tak jsme chvilku poseděli na příjemné zahrádce a vydali se dolů. Po cestě údolím jsme potkali poměrně dost lidí, stoupajících nahoru - to jsou ti, kteří tu rezervaci mají...
Pomalu klesáme do údolí. Všimněte si, že údolí nevede úplně z kopce, jak by člověk předpokládal, ale budeme muset překonat menší sedlo. Inu, krasový kraj protkaný jeskyněmi, vývěry a ponory.
Cesta údolím byla dlouhá. Nejenom, že jsme šli několikrát do kopce, ale vždy pak následoval prudký schod (úsek s prudkým klesáním). A když už jsme si mysleli, že jsme na spodu údolí, objevil se další schod... celkem tři.
Ohlédnutí a kamenná řeka.
Rozeklané skály Gschirrmauer. Nahoře je Mitteralm, náhorní plošina, po které jsme dnes šli.
Už konečně v údolí. Slepýš chvilku zapózoval.
Konečně u auta a ohlédnutí zpět. Tohle celé jsme prošli. Traktor, který tu ráno začínal toho stihl poséci dost :)
Samozřejmě, že ráno na Hochschwabu a ráno v kempu se nedá srovnat, ale zase jsme prozkoumali terén, do příště natrénujeme, vezmeme si s sebou spacáky a nafukovačky a nebudeme se spoléhat na žádnou rezervaci. Aspoň jsme ušetřili každý nějakých 25 eur, kolik stojí noc pro ty, kteří nejsou členy Alpinverein klubu, ještě večer ze sebe smyli pot a opalovací krém, uvařili si výbornou polévku ze slaniny, cibule, česneku, zelí a bylinek a pohodlně se vyspali.
Celkem jsme pěšky urazili asi 19 km, s úhrnným převýšením 1500 metrů (absolutní asi 1000). S pauzama na občerstvení, kochání a rozjímání deset hodin. Autem je to z kempu do Seewiesenu 8,5 km.
Narazila jsem na web nahodou a teda paradni fotky i povidani, budu se urcite ve volnych chvilich vracet casteji:) Diky za fajn cteni a at to slape! :)
OdpovědětVymazat