Nebyl to sice dlouhý výlet - jen asi 30 km, ale komu by se v tom vedru chtělo. Příjemně strávené nedělní odpoledne.
Auto jsme nechali ve Veverské Bitýšce a vyrazili údolím Bílého potoka. Kousek po začátku si Marek chvilku dáchnul na lavečce - inu, poobědová siesta. Ještě jsme se občerstvili krátce na Šmelcovně a vydali se do divočejší části údolí. V touze zůstat v okolí potoka, prozkoumali jsme i pár cest, které stále ještě zůstaly v mapě, i když skutečnost je nyní značně... zarostlá :). Nakonec, osvěženi mnoha brody, spočinuli jsme ve stínu stromů na louce před Pavlovcovým mlýnem.
Cesta zpátky na Šmelcovnu byla neméně zábavná právě díky brodům, ale až do doby, kdy v táhlém stoupání Marek zlomil zuby v náboji svého bezřetězového kola, takže po zbytek cesty používal kolo jako odrážedlo a na rovných úsecích jsem zaposilovala a za jízdy ho občas roztlačila, aby jsme před ostatními cyklisty nevypadali jako paka :)
Na celém toku Bíléha potoka z Velké Bíteše (i před ní) stojí několik mlýnů. Některé už od 14. století, některé už nestojí, některé jsou opravené. U osady Šmelcovna fungovaly v 18. a 19. století hamry, které patřily pánům z nedalekého Veveří. Železná ruda se tu nejen tavila, ale i těžila.
První úsek po příjemné asfaltce
Za Šmelcovnou už začínají lávky - na kole to znamená přes potok. Příjemné osvěžení.
Celkem patnáct brodů tam a patnáct zpátky.
Odpočíváme na dece
Se sluncem klonícím se k západu se vracíme
Vraceli jsme se pozdě. Se západem slunce jednoho z nejdelších dnů v roce - začíná svatojánská noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat