pondělí 15. června 2015

Francie 29.5.–13.6.2015

Auvergne – kraj sopek, sýrů a románských památek


Po třech letech jsme se vrátili do Francie. Posledně (Francie 2012) jsme objevovali jižní část středofrancouzského pohoří Massive Central, nyní jsme se vydali na jeho severní polovinu, do kraje Auvergne - hlavně do národního parku vulkánů Auvergne Parc naturel régional des volcans d'Auvergne.

Oblast nám doporučil jeden Markův francouzský kolega - především velké množství románských památek a pěknou přírodu. A tak jsme nažhavili internet a začali plánovat. A na takovou vzdálenou destinaci jsme vyhradili rovnou 14 dní.

Itinerář:


Postupně budu doplňovat odkazy na jednotlivé dny. Ale vzhledem k množství zážitků, fotek a informací mi to nějakou chvíli potrvá.

1. den – pátek 29. května :: Vyrážíme (spolu s 2. a 3. dnem)
   :: noc v Labuti u rybníka (ČR), autem 370 km
2. den :: Sobota 30.5. :: Cesta do Alsaska (spolu s 1. a 3. dnem)
   :: noc ve Vieux-Thann (Gérard et Marie-Pauline) - Alsasko, autem 586 km
3. den :: Neděle 31.5. :: Paray-le-Monial, Vichy (spolu s 1. a 2. dnem)
   :: noc ve Vichy (kemp) - Allier, autem 411 km
4. den :: Pondělí 1.6. :: Thiers, Glaine-Montaigut, Billom, St-Saturnin
   :: noc v Les 4-routes (kemp) - Monts Dôme, autem 122 km
5. den :: Úterý 2.6. :: Sopkami Monts Dôme (Puy de Dôme, Puy Pariou)
   :: noc v Les 4-routes (kemp) - Monts Dôme, autem 27 km, pěší výlet 13 km
6. den :: Středa 3.6. :: Orcival, skály Tuilière a Sanadoire, Mont-Dore
   :: noc v Mont-Dore (kemp) - Monts Dore, autem 38 km
7. den :: Čtvrtek 4.6. :: hřeben masivu de Sancy, La Grande Cascade
   :: noc v Mont-Dore (kemp) - Monts Dore, autem 0 km, pěší výlet 20 km
8. den :: Pátek 5.6. :: Besse, Lac Pavin, St-Nectaire, Cascade du Saut du Loup (spolu s 9. dnem)
   :: noc v Mont-Dore (kemp) - Monts Dore, autem 71 km
9. den :: Sobota 6.6. :: Vodopády v okolí Mont-Dore, St-Hippolyte, Cheylade, vodopády, Murat
   :: noc v Murat (kemp) - Monts du Cantal, autem 126 km, (spolu s 8. dnem)
10. den :: Neděle 7.6. :: Bredons, Murat, Chastel-sur-Murat, Dienne
   :: noc v Murat (kemp) - Monts du Cantal, autem 26 km
11. den :: Pondělí 8.6. :: l'Elancèze, údolí Jordanne, Pas de Peyrol
   :: noc v Murat (kemp) - Monts du Cantal, autem 86 km
12. den :: Úterý 9.6. :: Blesle, Brioude, Lavadieu
   :: noc v Paulhauget (kemp) - Velay, autem 101 km
13. den :: Středa 10.6. :: Le Puy en Velay
   :: noc v Pollinoay u Lyonu (kemp), autem 216 km 
14. den :: Čtvrtek 11.6. :: Lyon (spolu s 15. a 16. dnem)
   :: noc v Pollinoay u Lyonu (kemp), autem 30 km
15. den :: Pátek 12.6. :: Cesta do Alsaska (spolu s 14. a 16. dnem)
   :: noc v Mulhouse (André et Monique) - Alsasko, autem 382 km
16. den :: Sobota 13.6. :: Cesta domů (spolu s 15. a 16. dnem)
   :: noc doma :), autem 950 km

Celkem tedy 3 600 km. Moc jsme se od posledně nepolepšili...


Auvergne

A teď něco k obecnému místopisu, abych vás trochu seznámila s regionem, kde jsme se celých 14 dní pohybovali:


Francouzský region Auvergne (čti overň) se rozkládá ve středu Francie, na území o něco větším než Morava (26 tis. km2) a skládá se ze 4 departmentů: severní Allier, pod ním Puy-de-Dôme a pod ním na západ Cantal, na východ Haute-Loire. Od ledna příštího roku se mají všechny francouzské regiony pospojovat do větších celků – Auvergne se spojí s východněji položeným krajem Rhône-Alpes, kam patří Lyon nebo Grenoble. Hlavním městem Auvergne je Clermont-Ferrand s asi 150tisíci obyvately (více o něm píšu 5. den).

http://www.cartograf.fr/regions/auvergne/carte_auvergne_ville_relief_population_route_autoroutes_altitude_metre.jpg

Auvergne je převážně hornatý region (průměrná nadmořská výška je 610 m.n.m.), ležící na severním okraji rozhlehlého středofrancouzského pohoří Massive Central, jehož velkou část zabírají národní parky jako již výše zmíněný Parc Naturel Régional des Volcans d'Auvergne nebo Parc Naturel Régional du Livradois-Forez (na východ od řeky Allier). Už povaha terénu napovídá, že nepůjde zrovna o nejhustěji osídlenou oblast. Konkrétně je to region se 2. nejřidší hustotou obyvatel – 52 ks/km2 (když počítám je ty kontinentální regiony, kterých je celkem 22). Jen tak pro srovnání – ČR má 133 obyvatel na kilometr čtvereční.

Nejvyšší horou je Puy de Sancy (1885 m.n.m., zároveň nejvyšší vrchol celého Massive Central) a největší řekou Allier (protéká celým krajem od jihu k severu)

Typickými produkty, které ve Francii nikdy nesmí člověk opomenout, jsou sýry. Proslavené jsou zde především ty kravské. Krávy všech barev se válejí na každé volné louce (jediný kemp u Vichy neměl hned za plotem pastvinu - asi proto, že byl u řeky a v podstatě ve městě, jinak byly jejich zvonce slyšet všude). V Auvergne mají i vlastní plemeno – červenohnědé tmavé krávy s dlouhými rohy – salerské krávy.

Mezi ty nejtypičtější představitele místních sýru patří základních 5 druhů:

http://www.fromage-aop-bleu-auvergne.com/sites/all/files/image/Un%20fromage%20AOP/famille_aop%281%29.jpg
  • St Nectaire - do 17. století ho nazývali žitný sýr, protože dozrává na slámě. Oblíbil si ho i Ludvík XIV. Vyrábí se z kravského syrového mléka ráno i večer, hned po dojení. Po srážení a osolení se lisuje hmota na placaté válce vážící 1,7 kg, 21 cm v průměru a 5 cm na výšku (na jeden válec je třeba 12–13 litrů mléka), které zrají na slámě 4-8 týdnů v jeskyních (v místním vulkanickém tufu) při 10°C a na povrchu se vytvoří našedlá plíseň. Je charakteristický měkkým středem, vůní hub a sklepa s náznakem oříšků. Při ochutnání je pro něj typická právě lískooříšková chuť, která se zvýrazňuje dobou zrání.
  • Blue d'Auvergne - typický sýr s modrou plísní z žitného chlaba, vznikl v polovině 19. století. Zraje v 2-3 kg válcích s 20 cm v průměru, 
  • Fourme d'Ambert - Je nejjemnější z modrých sýrů. Válce sýra mají jemné, měkké jádro a suchou kůrku, 2 kg na váhu, 13 cm průměr, 19 cm výšku, a na jeden takový válec je třeba 18 litrů mléka.
  • Cantal - typický zrající sýr Auvergne. Vyrábí se lisováním sraženiny ze syrového kravského mléka do válců 40 cm v průměru a 45 kg na váhu. Chuť se liší na základě doby zrání:  
    • jaune (mladý, 1–2 měsíců zrání, jemná kůrka, chuť mléka a másla), 
    • entre-deux ("mezi dvěma", 3–7 měsíců, nejprodávanější, ovocná chuť s náznaky oříšků),
    • vieux (starý, více než 8 měsíců zrání, sýr gastronomie, hrubá kůrka, tmavší a drobivější jádro, silná kořeněná chuť)
  • Salers - zrající sýr, podobný jako Cantal, většinou chuťově výraznější. Vyrábí se jen přes sezónu, kdy se krávy (právě ty odrůdy Salers) pasou venku na čerstvé trávě a bylinkách horských luk vulkanických hor. Každý Salers je tak trochu jiný (záleží na místě, kde se pasou krávy, jak zraje...). Zpracovává se v typické dřevěné nádobě la gèrlo, která obohatí sýr o specifickou mikroflóru. Několikrát se lisuje a balí do tkaniny. Zraje minimiálně 3 měsíce, ale klidně až 2 roky při teplotách do 15°C. Válce sýra jsou dobobně velké jako u Cantalu - 35–55 kg - na jeden je potřeba průměrně 400 litrů mléka.
Co se týče sýrů, rozhodně zde stojí za ochutnání spousta dalších, předevších ovčích a kozích, nejlépe přímo na trzích nebo v obchodech s regionálními specialitami, kterých je v turisticky frekventovaných místech víc než dost.
Dalšími typickými výrobky, které je třeba ochutnat jsou např. klasické saucisses (fermentované salámy s plísní na povrchu) či sušená šunka. Saucisses se výborně hodí hlavně na celo-/vícedenní výšlapy, protože zvládne i vyšší teploty.
    S vínem se tu moc nesetkáte, na to jsou jiné oblasti Francie.


    Čeho se tu člověk rozhodně nabaží, jsou románské památky. Především ty sakrální, jako jsou kostelíky a baziliky. Ke konci jsme si připadali už decentně přeromanizovaní :)

    V regionu je také poměrně hodně zámků a hradů, z nichž je většina dochována ve velmi dobrém stavu a v některých původní staré rody drobné šlechty žijí už několik staletí.
    V Le-Puy-en-Velay také začíná jedna z mnoha cest vedoucí poutníky až do Santiaga de Compostella. 

    Česky psaných odkazů mnoho není, mohu však doporučit stránky cestovatelky Kateřiny, která zdejší kraj (i jiné části Francie a světa) procestovala opravdu důkladně: schnablova.net
     

    Pro zájemce pár praktických informací:

    Pro plánování trasy autem lze doporučit francouzské mapy viamichelin (nabídne několik alternativních cest, spočítá, kolik vás cesta bude stát a ukazuje i zajímavá místa, která stojí za to vidět - hodnotí je klasicky hvězdičkami), pro pěší plánování jsou k nezaplacení mapy francouzského kartografického institutu IGN on-line.

    Cestovali jsme stejně jako minule - autem se zastávkou v Alsasku. Průměrná spotřeba 5,5 litru (kde jsme mohli, jeli jsme 110 km/h, víc ne) a asi 250 euro nás stála nafta.

    Nakupování základních potravin je výhodné řešit hlavně v supermarketech (kvůli ceně i otvírací době). Pro prozkoumání regionálních výrobků je pak nejlepší zajít na pravidelné ranní trhy, kde prodávají své výrobky živnostníci z okolí. Má je skoro každá dědina či město. V několika kempech jsme se setkali se seznamem okolních vesnic a dny, kdy se pořádají.

    Spaní (až na dvě noci v Alsasku u známých) jsme tentokrát řešili pouze kempy v našem autě (Peugeot Partner Teepee), kde máme se spaním už dost zkušeností (zadní sedadla jsme nechali doma). Jediným velkým nedostatkem bylo, že nám do odjezdu nestihl dorazit objednaný kempingový stolek a židle. Nu což, přežili jsme i bez nich...

    Vyhýbali jsme se dálnicím (naštěstí to na naší trase šlo celkem jednoduše) - za jediný 80km úsek, který jsme využili jsme zaplatili 7,50 (pro srovnání - 9denní známka v Rakousku stojí něco přes 8 euro). Někde lze úseky 1. třídy poměrně pohodlně využívat, někde je to samá dědina (především na jih od Lyonu podél Rhôny). Francouzi se o své řidiče starají. Počítejte s asi dvojnásobným počtem značek, důmyslných (jeden by řekl až překombinovaných) křižovatek a výchovnými tabulemi. Výhodou jsou široké kruhové objezdy, častá odpočívadla, rozšíření na 2 pruhy v jednom směru na pár kilometrů a podobně. Pozor si člověk musí dát hlavně na směrovky, které jsou, podobně jako v Rakousku, až v křižovatce. Taky že vyklizovací šipka v křižovatce a přenosné semafory blikají oranžově - to znamená, že mají auta zelenou :)

    V kempech se cena za 2 osoby a auto (většinou se platí za místo, nezáleží, jestli spíte ve stanu nebo v autě) pohybuje většinou od 10,5 do 16 euro (alespoň v Auvergne, který je ale poměrně levným krajem a byli jsme tu mimo hlavní sezónu - haute saison). V přepočtu je to průměrně 200 Kč na osobu a noc. Standardní vybavení kempů je teplá sprcha – žádné žetony ani peníze, jen tlačítko, místo na umytí nádobí, na praní (někde mají i pračku). Z českých a slovenských kempů může být člověk zvyklý i na malou kuchyňku. Na tu zapomeňte. Většina klientely jsou karavanisti (Francouzi, Holaňďani, Němci) s vlastní (nejen) kuchyní. Záchody jsou na tom různě: někde bez prkýnka, někde s prkýnkem, někde si můžete čupnout i na turecký. Ale vždy čisté. Pro citlivé jedince dodávám, že jsme se v pár kempech setkali i se společnými prostory (jak WC, sprcha, tak umývárky) pro muže i ženy. Žádné utlačování pohlaví. Odpad se přirozeně třídí (někde mají i kompostér, ale většinou plasty a papír). Místa v kempech jsou zpravidla oddělena živým plotem, aby měl každý trochu svého soukromí. Ne jak u nás – stan na stanu.
    :: Rozcestník ::

    Žádné komentáře:

    Okomentovat

    Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)