Nejradši bych ještě v kraji sopek zůstala déle, ale Marek si přál trochu antiky a města. Před třemi roky jsme do Lyonu chtěli zavítat, ale nakonec nás odstrašil svou velikostí. Mezitím se nám ale dostalo spoustu doporučení, že ho tentokrát nešlo minout. A jelikož už se také našich 14 dní chýlilo ke konci, bylo na čase směřovat svou další cestu směrem východ.
A protože po cestě do Lyonu ještě leží spousta neméně zajímavých míst, vybrali jsme po cestě pár vesniček a měst, které stojí za to prozkoumat.
Ráno jsme opět vyrazili celkem pozdě. Zastavili jsme se opět v místním supermarketu a nakoupili zásoby likéru gentiana a dalších dobrot. Ještě jsme natankovali, zajeli se podívat do nedaleké dědinky na starý most, který jsme ale nakonec nenašli a ještě s malou zastávkou na farmě (nakoupili jsme po kilu sýrů Cantal a Salers už na doma) jsme se vydali na cestu směr Lyon.
Chapelle Sainte-Madeleine blízko města Massiac. Taktéž románský kostelík z 12. století na skále s perfektním výhledem. Jen jsme projeli kolem. Začínáme být lehce nasyceni románskými památkami... jsou tu všude :)
Blesle
Naší první zastávkou byla vesnička Blesle, zasazená v zeleném údolí a patřící mezi Le plus beaux villages du France. A tato "značka" je opravdu známkou pěkného zážitku (zatím to platí u všech vesnic, které jsme s tímto přídomkem navštívili). Blesle je opravdu pěkné milé místo plné kamenných starých domů, věží a uliček. Mají i nábřeží, románský kostel a ženský klášter.
Místo bylo osídleno už od neolitu, našli se tu pozůstatky římského sídliště a z počátků křesťanské éry a 3. století. Auvergnská hraběnka a matka zakladatele řádu v Cluny zde zřídila v 9. století ženský klášter. Zbyl z něj už jen kostel St-Pierre. V 15. století opustily mnišky komunitní život a žily samostatně v domech s erby příslušných rodin. Do řádu se dostaly jen významnější rodiny.
Od 12. století se ve vesnici usídlil rod Mercoeurů, kteří neustále vedli spory s opatstvím o moc nad městem, které nakonec opustili ve 14. století. Od 17. století patřil klášter pod Cluny a definitivně zanikl v období Francouzské revoluce.
Od 16. století se ve městě rozvíjí řemeslná výroba (nejstarší měšťanské domy pochází z tohoto období. Především koželuhové a tkalci.
Místo bylo osídleno už od neolitu, našli se tu pozůstatky římského sídliště a z počátků křesťanské éry a 3. století. Auvergnská hraběnka a matka zakladatele řádu v Cluny zde zřídila v 9. století ženský klášter. Zbyl z něj už jen kostel St-Pierre. V 15. století opustily mnišky komunitní život a žily samostatně v domech s erby příslušných rodin. Do řádu se dostaly jen významnější rodiny.
Od 12. století se ve vesnici usídlil rod Mercoeurů, kteří neustále vedli spory s opatstvím o moc nad městem, které nakonec opustili ve 14. století. Od 17. století patřil klášter pod Cluny a definitivně zanikl v období Francouzské revoluce.
Od 16. století se ve městě rozvíjí řemeslná výroba (nejstarší měšťanské domy pochází z tohoto období. Především koželuhové a tkalci.
U kostela. Vše je malé útulné a členité. Vpravo kostel patřící ke klášteru, vzadu je vidět věž kostela druhého, kam chodili obyvatelé vesnice.
Pod střechou (pozn. najdi ptáka :) )
Les maisons des dames, původně klášterní dvůr, kam lze dojít nízkým průchodem hned vedle kostela. Na domech jsou stále patrné staré pozůstatky - např. okno vpravo od věže.
Kostel Saint-Pierre, původně klášterní, z 12. století, je netradiční především svým netypickým tvarem. Kostel je vevnitř také poměrně bohatě vymalován - většinou z 18. a 19. století.
V kostele Saint-Pierre se nachází i staré fresky - ať paní uprostřed, nebo hudebníci úplně vpravo nahoře.
Zde jen zmíním, že v podstatě v každém kostele byla nějaká nástěnka s informacemi o památce - historie, popis jednotlivých fresek, vyobrazení na hlavicích sloupů, mobiliáře a dalších důležitých pamětihodností. Někde jste si mohli okopírované papíry vzít, někde měli výtisky, které se zase vracely na místo. Většinou ještě v angličtině, někde i jinými jazyky (nejčastěji španělsky, italsky, německy).
Staré dveře
Kostel Saint-Pierre.
Zajímavé zdobení portálu
Věž bývalého kostela St-Martin (vpravo dole ještě patrná klenba). Pochází z 14. století, kostel sloužil obyvatelům vesnice a za Francouzské revoluce byl zbořen, ostatně, jako spousta jiných historických památek.
Věž bývalého kostela z druhé strany
Okna roztodivná
Další věž, tentokrát ze 13. století. Donjon jako součást sídla rodu Mercoeur.
Nejen roztodivná okna, ale celé roztodivné domy. Tento byl původně součástí hradeb.
Bývalý hradní příkop.
Francouzské okenice jsou nepřekonatelné. Hodně praktická věc. Škoda, že u nás fičí žaluzie...
Jen tak mimochodem na dvorku románské okno. Součást sídla rodu Mercoeur. Výzdoba oblouků nad oknem se výrazně podobá zdobení klášterního kostela St-Pierre.
Nábřeží
Pohled do uličky.
Ve vesnici jsme se pohybovali zrovna kolem poledne, takže všude pusto, prázdno, klid. Příjemná zastávka.
.
Brioude
Další zastávkou bylo už větší město, tentokrát přibližně sedmitisícové Brioude, v kterém se nachází největší románská bazilika v celém kraji Auvergne.
Zaparkovali jsme rovnou pod hradbami, ve stínu a vyrazili si prohlédnout proslulou baziliku Saint-Julien.
I zde byly nalezeny zbytky římského osídlení, ale důležitější je o něco "novější" historie - na začátku 4. století byl ve městě či jeho okolí (uvádí se prý, že i přímo na místě baziliky) sťat a pohřben konvertita, římský voják Julián, který se stal později patronem města.
Bazilika je postavena z různobarevného kamene - převažuje žlutá, růžová a červená. Jedná se hlavně o pískovec, vápenec, čedič, ale také mramor.
Bazilika St-Julian v Brioude. Počátky sahají do 11. století.
Zrovna probíhala oprava zadní části baziliky.
Je opravdu velká a celkem obestavěná ostatními domy, takže se jen těžko vleze do foťáku.
Boční vstup a vevnitř Portugalka mámící peníze.
Na podlahu byly použity čedičové a křemenné oblázky z nedaleké řeky Allier. Podlaha pochází z 9. a 16. století.
Bazilika je opravdu veliká (loď má 74 metrů) a obsahuje četné staré fresky. Pod chórem se nachází krypta s ostatky sv. Juliána.
Kaple St-Michel s bohatou freskovou výzdobou z 13. století.
I tu, podobně jako u většiny kostelů a bazilik v Auvergne, mají sochu Panny Marie. Většinou jde o sedící sochu s malým Ježíškem na klíně. Sochy jsou většinou dřevěné, malované, staré (některé i stejně staré jako kostely).
Přední vstup. Charakteristická tmavě červená až hnědá barva kamene.
Druhý krytý boční vstup. Dveře jsou potaženy kůží. Hodně starou.
Brioude má docela velké staré centrum a bazilika zde není jedinou románskou památkou. Zbytky této architektury najdeme i zasazené do na první pohled běžných domů.
Usedli jsme ve stínu v parku na lavičce, pojedli a vyrazili zase dál.
Zaparkovali jsme rovnou pod hradbami, ve stínu a vyrazili si prohlédnout proslulou baziliku Saint-Julien.
I zde byly nalezeny zbytky římského osídlení, ale důležitější je o něco "novější" historie - na začátku 4. století byl ve městě či jeho okolí (uvádí se prý, že i přímo na místě baziliky) sťat a pohřben konvertita, římský voják Julián, který se stal později patronem města.
Bazilika je postavena z různobarevného kamene - převažuje žlutá, růžová a červená. Jedná se hlavně o pískovec, vápenec, čedič, ale také mramor.
Bazilika St-Julian v Brioude. Počátky sahají do 11. století.
Zrovna probíhala oprava zadní části baziliky.
Je opravdu velká a celkem obestavěná ostatními domy, takže se jen těžko vleze do foťáku.
Boční vstup a vevnitř Portugalka mámící peníze.
Na podlahu byly použity čedičové a křemenné oblázky z nedaleké řeky Allier. Podlaha pochází z 9. a 16. století.
Bazilika je opravdu veliká (loď má 74 metrů) a obsahuje četné staré fresky. Pod chórem se nachází krypta s ostatky sv. Juliána.
Kaple St-Michel s bohatou freskovou výzdobou z 13. století.
I tu, podobně jako u většiny kostelů a bazilik v Auvergne, mají sochu Panny Marie. Většinou jde o sedící sochu s malým Ježíškem na klíně. Sochy jsou většinou dřevěné, malované, staré (některé i stejně staré jako kostely).
Přední vstup. Charakteristická tmavě červená až hnědá barva kamene.
Druhý krytý boční vstup. Dveře jsou potaženy kůží. Hodně starou.
Brioude má docela velké staré centrum a bazilika zde není jedinou románskou památkou. Zbytky této architektury najdeme i zasazené do na první pohled běžných domů.
Usedli jsme ve stínu v parku na lavičce, pojedli a vyrazili zase dál.
Lavadieu
Poslední dnešní zastávkou byla opět malá vesnička, opět součástí Les plus beaux villages de France. Stará kamenná vesnička, opět s opatstvím, tentokrát zachovalým. Jelikož jsme přišli už docela pozdě, prohlídky už jsme nestihli, takže jsme jen nakoukli do kostela a obešli pár uliček. Začalo se nějak podezřele mračit a opět bylo dusno.. za poslední dny už jsme si zvykli.
Klášter Saint-André Lavadieu byl založeno v 11. století - je taktéž ženský. Budovy pocházejí většinou z 12. a 13. století.
Kostel převorství má vymalován strop freskami, ta na zdi hlavní lodi je ze 14. století. V klášteře se nachází freska z 12. století. Většina z nich byla objevena až ve 20. století.
Náměstíčko v Lavadieu. Vpravo od nás opatství.
Uličky
I tu mají řeku, most a zahrádky.
Vesnička od řeky s věží opatství.
V zahradách. Mračí se.
Zbytky staveb. Takové volně průchozí bludiště porostlé nejrůznější květenou. Neskutečně utěšené místo.
Plno kouzelných zákoutí.
Ale už nás tlačilo počasí a čas, tak jsme museli sympatickou vesničku opustit.
Na obou vesnicích, jak Blesle, tak Lavadieu, bylo poznat, že se nacházíme v nižších nadmořských výškách a podnebí je zde teplejší. Červené střechy místo kamenných, žluté pískovcové či vápencové stavby místo černých a šedých sopečných, více středomořské rostlinstvo... tyto vesnice nám už více připomínaly náš poslední výlet do Francie před 3 lety, kdy jsme navštívili o něco jižnější region Massif Central a údolí Rhôny.
V okolí všech uvedených dnešních míst je spousta zajímavého k vidění, nejen románské a gotické kostelíky, ale i různá kamenná lidová architektura (pece, mlýny a další drobné stavby), z větších míst např. staré Brioude – Vieille Brioude, hrad Domeyrat, kousek dál na východ od Brioude poměrně významné opatství la Chaise-Dieu a spousta dalšího
Na kruhovém objezdu kousek od kempu. Stádo krav si to vycházkovou chůzí chodilo po kruháči, občas se pásly na okolní vegetaci a za nimi jezdil pán na starém kole (úplně vlevo) a klackem je plácal po zadku a hnal dál po silnici do města.
Kemp sympatický, zelený, se stromy, u řeky, čistý, a opět se nám za plotem pásly krávy a pod cedrem, který se rozprostíral za námi si to večer dupal ježek. A z deště moc nic nebylo.
___________________________________________________________________________________
Klášter Saint-André Lavadieu byl založeno v 11. století - je taktéž ženský. Budovy pocházejí většinou z 12. a 13. století.
Kostel převorství má vymalován strop freskami, ta na zdi hlavní lodi je ze 14. století. V klášteře se nachází freska z 12. století. Většina z nich byla objevena až ve 20. století.
Náměstíčko v Lavadieu. Vpravo od nás opatství.
Uličky
I tu mají řeku, most a zahrádky.
Vesnička od řeky s věží opatství.
V zahradách. Mračí se.
Zbytky staveb. Takové volně průchozí bludiště porostlé nejrůznější květenou. Neskutečně utěšené místo.
Plno kouzelných zákoutí.
Ale už nás tlačilo počasí a čas, tak jsme museli sympatickou vesničku opustit.
Na obou vesnicích, jak Blesle, tak Lavadieu, bylo poznat, že se nacházíme v nižších nadmořských výškách a podnebí je zde teplejší. Červené střechy místo kamenných, žluté pískovcové či vápencové stavby místo černých a šedých sopečných, více středomořské rostlinstvo... tyto vesnice nám už více připomínaly náš poslední výlet do Francie před 3 lety, kdy jsme navštívili o něco jižnější region Massif Central a údolí Rhôny.
V okolí všech uvedených dnešních míst je spousta zajímavého k vidění, nejen románské a gotické kostelíky, ale i různá kamenná lidová architektura (pece, mlýny a další drobné stavby), z větších míst např. staré Brioude – Vieille Brioude, hrad Domeyrat, kousek dál na východ od Brioude poměrně významné opatství la Chaise-Dieu a spousta dalšího
Na kruhovém objezdu kousek od kempu. Stádo krav si to vycházkovou chůzí chodilo po kruháči, občas se pásly na okolní vegetaci a za nimi jezdil pán na starém kole (úplně vlevo) a klackem je plácal po zadku a hnal dál po silnici do města.
Kemp sympatický, zelený, se stromy, u řeky, čistý, a opět se nám za plotem pásly krávy a pod cedrem, který se rozprostíral za námi si to večer dupal ježek. A z deště moc nic nebylo.
___________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat