Jelikož článek píšu se zpožděním a všechny uvedené lokality jsem vlastně už navštívila, vezmu to tentokrát trochu stručně :)
Každý den jsme výletovali v jiném pohoří: Roháče, Chočské vrchy a Malá Fatra.
Na Sivém vrchu i v Kvačianské dolině jsme byli zrovna vloni na červnové okružní dovolence. Ale nevadí. Jsou to pěkná místa, na která se ráda vrátím. A Malou Fatru mám prolezlou skoro skrz na skrz, ale už to bude, pravda, skoro deset let.
Ubytovaní jsme byli v sympatické malé dreveničce v Zuberci kousek od sjezdovek a podnikali výlety spíše do vzdálenějšího okolí. Počasí se (až na pátek) moc nevyvedlo. Ale my jsme si rozhodně nenechali pokazit náladu.
Dorazili jsme v silné sestavě 7 účastníků už v pátek večer, nad mapou provedli válečnou poradu, ráno namazali chleby a vyrazili vstříc horám. Konkrétně Sivému vrchu (1805 m.n.m.).
Pátek 8. května
Všude u cest devětsil lékařský
Zbytky větrné kalamity se odklízí i tu. Vzadu Malá Fatra a klasické panorama Rozsutců (Velký uprostřed, Malý vpravo).
Vyrazili jsme lesem vzhůru a najednou, na značce, na lesní cestě, se začaly objevovat podivné stopy. "Niekto tu pred námi už dneska išiel." identifikovali jsme nejdříve stopu jako lidskou. "To je akási široká stopa..." "Že by to bol..." "Nie, pozri, to nemá žiadne drápy..." "Tak to bude yetti." Stopy se postupně stávaly zřetelnější a už nebylo pochyb. "No, podla mňa to je maco." A taky že bol. Ale naštěstí jsme se s ním nepotkali. A když jsme našli přes jednu jeho stopu i stopu srnky, trochu jsme se uklidnili. Přece by nešla stejnou trasou jako medvěd hned v zápětí... Náš opatrný klid těžil především z velikosti naší skupinky a zvuku Zuzčiny rolničky.
Mackova laba. Bohužel jsem nepoužila žádné měřítko. Přeměřte tedy se smrkovou větvičkou vlevo. Smrkové jehličí mívá tak kolem 2 cm. Labička má teda tak přibližně dvacet.
Devětsily bílé všude
Kytek není nikdy dost. S každým nastoupaným metrem jsme se vraceli v ročních obdobích zpět do zimy. Byl to vlastně takový výlet proti času :)
Kyčelnice žlaznatá
Lýkovec. Voněl.
Prvosenka lysá (aurikule)
Vítod už vylézá taky
Vrchol dobyt. I my jsme si užili koulovačky a samozřejmě se během výstupu a sestupu stihli spálit.
Dole Bobrovecká dolina vlevo, před námi masiv Salatínu, vpravo vzadu Baníkov.
A všude šafrán spišský (Crocus discolor)
Ještě ulehaná tráva po sněhu. Slezl teprve nedávno.
Záplavy blatouchů
Klasické drevenice v Zuberci.
Sivý vrch kousek od naší drevenice
Odpočinek byl zasloužený, i když musím podotknout, že tentokrát mi výstup nečinil zas až takové problémy jako každé jaro. Myslím, že to bude pravidelným tréninkem badmintonu, který mi zvedl kondičku.
________________________________________________________________________________
Sobota 9. května
Ráno byl déšť na spadnutí, ale rozhodli jsme se využít den trochu aktivně. Poté, co jsme zjistili, že vstupné do termálného kúpaliska v Oraviciach se platí na celý den a stojí 16 euro, rozhodli jsme se raději pro jemnou výcházku do Kvačianské doliny k mlýnům Oblazy (více v loňském příspěvku).Od Veľkého Borového
Klesáme podél Borovianky
Ráztocký vodopád. Konečně teče. Ne jak vloni.
I zde jsme se setkali s divokou zvěří :) Československý vlčák. Fešák.
Ráztocký vodopád
Horní mlýn
Dolní mlýn
Všude pobíhaly kočky, slepice a hlavně kozy, které milerády nakoukly do batohů či zvědavě strkaly hlavy co nejblíž k jídlu. Nebo se nastavily, kde chtěly podrbat. Podšívky jedny :)
Zbytky podzimu
Na výsluní už to kvete
Roháče.
Samozřejmě jsme nesměli vynechat halušky a jelikož počasí bylo stále takové vrtkavé a chvílema pršelo, náš další program se odehrával na chatě.
Večer nám zpestřila Martina, která šla navštívit kamarády z Olomouce, s kterými se potkala v Kvačianské dolině, a kteří trávili volno v nedaleké chalupě. Zpátky se vrátila pěkně ovíněná, bez telefonu :) A jelikož dalšího dne odjížděla ráno domů, musel telefon přečkat u kamaráda...
_________________________________________________________________________________
Neděle 10. května
V neděli se naše cesty rozdělily. Martina ráno odjela na vlak do Olomouce, my jsme se pomalu pobalili, v poledne předali chatu a vyrazili k domovům.
Podbiel. Střed vesnice plný původních drevenic je součástí památkové rezervace. Prší...
Mraky se začínají protrhávat. A všude lány pampelišek.
Svištíme kolem Oravského hradu
Jelikož jsme si s Markem vzali prozíravě v pondělí dovolenou, nikam jsme nespěchali. A tak jsme si ještě po haluškovém obědě (v těchto krajích to nejde jinak, mohla bych je jíst pořád) udělali zdravotní procházku.
V Zuberci bylo ráno hnusně, čím víc jsme se blížili k Malé Fatře, počasí se lepšilo. Pěkný liják jsme přečkali v pohodlí a teple koliby a když se potom obloha protrhala a vysvitlo slunce, zlákáni tou krásnou proměnou, jsme zamávali ostatním vracejícím se do Bratislavy, a vyrazili jsme ještě na poslední výlet. Pláštěnku radši s sebou. Tady člověk nikdy neví.
A kam v Malé Fatře na krátký výlet než do Jánošíkových Dier. Konkrétně jsme udělali okruh - Dolné diery - Nové Diery do sedla Podžiar a Dolnými Dierami zpět. Za hodinku a půl jsme oběhli celou trasu.
Vyrážíme. Počasí ideální.
Krásný čerstvý vlhký vzduch a prázdná cesta.
Blatouchy, takové drobné kvítky - kdovíčím to tu hnojí :)
Dřípatka horská (Soldanella montana). V Roháčích i Chočských vrších jsme ji viděli taky. Tady jí bylo nejvíc. A navíc se v strmých stěnách soutěsek dobře fotila - nemusela jsem se ohýbat :)
Dolné diery
I sluníčko zasvítilo na dno rokliny...
Stoupáme Novými Dierami
A teď od soutěsky pohodlným chodníčkem do sedla Podžiar
Na první vyhlídce nám došlo, že to s tím počasím nebude tak horké, jak jsme si mysleli. Ještěže jsme prozíravě vzali pláštěnky.
V sedle Podžiar jsme přečkali přeháňku. Trochu i zahřmělo.
Poludňové skaly
Dolnými Dierami sa vracáme. Pláštěnky
Po cestě jsme ještě potkali jednu přeháňku
Vršatská bradla
Prší.
Domů jsme dojeli kolem deváté a byli opravdu rádi, že další den nemusíme do práce. Tak jsem si radši byla koupit kolo :) (následující víkend jsme ho jeli prošlápnout do údolí Malé Hané - viz následující článek).
Martina se v pondělí ozvala, že dorazila v pořádku, telefon se k ní dostal šťastně zpět a těší se na další výlet. Tak jako my všichni.
PS: Nám po tomto víkendu začaly poslední necelé 3 týdny intenzivních příprav na červnovou dovolenou ve Francii v podobě plánování trasy, takže na psaní blogu nezbylo už mnoho času. A tak, než se seriózně opřu do sepisování francouzského dobrodružství, dodělávám resty.
Žádné komentáře:
Okomentovat