Velikonoce jsme se rozhodli trávit v dobře známém prostředí Vysočiny. Poslední 2 roky máme zázemí na chalupě, jejíž největší opravy jsou za námi, a tak už můžeme normálně umývat nádobí i pod tekoucí vodou nebo vytopit (rozuměj zahřát) místnosti na víc než 15 stupňů u stropu. Pro starší články z výletů do okolí koukněte sem.
Pátek
Na Slovensku majú na Velký Piatok sviatok. Češi, bezvěrci, nikoli. A tak jsme si museli vzít dovolenou, abychom vyrovnali náskok druhé poloviny naší výpravy, kamarádů z Bratislavy.
Nakoupili jsme a podařilo se nám už před polednem (asi půl hodiny) vyrazit z Brna. Čím víc jsme stoupali do hloubi Vysočiny, tím se zvyšovala pokrývka sněhu (napadl v průběhu čtvrtka, hlavně).
V Brně blátivé a slunečné jaro, za Novým Městem v lese to vypadalo jako v pohádce. Sníh ležel i na silnici.
Na chalupě jsme si napřed na dvoře museli odházet sníh a postavili jsme fešáka... Pravé uhlí, pravá mrkev. I hrnec na hlavu se našel. A kdybyste se zajímali, kde má ty druhé dvě koule - rozuměj tělo! :), tak jde o sněhuláka zahrabaného ve sněhu ;)
Vynosili jsme věci z auta, naládovali krb i kamna dřevem a vyrazili využít posledního dnešního sluníčka krátkou procházkou po čerstvém sněhu.
Téměř neposkvrněné pláně. Poctivých 15–20 cm sněhu. Už to začínalo tát.
Kamenice. Vpravo vykukuje Metodka.
Vzali jsme to křížem krážem přes louky a lesy a užívali si posledních zbytků vlídné zimy.
V lese jako v pohádce. Sníh sice ležel na zemi jen jeden den, ale už lesáci stačili prohrnout lesní cesty. Nezmaři.
Jak jsme přicházeli do dědiny, za kopečkem se vylouplo auto s bratislavskou značkou – zrovna přijížděla druhá půlka výpravy: Matis, Edo a Napoleon.
Jak se kluci vyložili a uvítali jsme je domácí slivovičkou a chvilku poseděli. Neopoměli jsme na exkurzi po chalupě (nijaký větší popis jsem klukům nedala, takže si představovali, že to bude nějaká malá chalupa s pár místnostma, a nečekali normální barák s dvěma stodolama a chlívama :) ). K večer jsme vyrazili za kulturou, do nedalekého Věcova do hospody, jelikož "blavákům" se zachtělo "pravé české hospody". Ve Věcově taková je. Mají naštěstí i nekuřáckou místnost (odkud jsme ale byli stejně trochu načuchlí), čepují Poličku a Rychtáře a pár klasických jídel (smažák, řízek, bramborové knedlíky s uzeným a zelím, apod.) za rozumný peníz, o kterém si v Brně můžeme nechat zdát.
Příjemná vycházka do hospody. Jsou to 2 kiláky. Z kopce. Horší je to z hospody :)
Na cestu z hospody nám parádně svítil měsíc v skoroúplňku a plná obloha hvězd (vpravo dole, ta jasná, je Venuše; měsíc mám za zády).
V zadní místnosti jsme se večer dostali na 16 stupňů, takže paráda - oproti zimě, kdy bylo šestnáct v obýváku u krbu.
__________________________________________________________________________________
Sobota
I když jsme šli spát pozdě, vzbudila jsem se tradičně jako do práce. V šest. Jelikož na čtení byla docela tma a nechtěla jsem budit ostatní, hodila jsem na sebe oblečení a udělala radost Napoleonovi a šla se s ním projít krásným mrazivým ránem (kdo neví, Napoleon je 8letý statný labrador, staré dobráčisko, nalezený před asi 5ti lety na Korsice, slyšící na francouzské rozkazy). Obešli jsme půlku dědiny po sněhových pláních. Sníh přes noc zmrzl (byly tak -3°C, možná i víc), takže jsme se moc nebořili (Napo není žádný tlusťoch a to má asi o 15 kg míň než já :) ).
Ranní Kamenice. Parádní výhledy a parádní vzdoušek.
Z vršku u silnice nad dědinou je vidět rozhledna v Karasíně.
Dopoledne jsme v klidu posnídali, kluci nasekali trochu dřeva a v pozdním dopoledni jsme vyrazili na asi tříhodinovou vycházku po okolí. Napoleona jsme nechali hlídat barák.
Křížem krážem přes les.
...a louky. Stoupáme na Kamenici.
S každým krokem se objevovaly další a další výhledy. Bylo vidět až na sněhy Jeseníků a Orlických hor (kliknutím na fotku si ji zobrazíte ve větším rozlišení, vzdálené hory ale neuvidíte :) ).
Nahoře na Kamenici přibyl další stolek s lavicemi a stříškou a nějaké cedule s informacemi o okolí (o nedalekém pomníku posledního vlka Vysočiny + o Janu Karafiátovi, autorovi Broučků, rodákovi z nedalekého Jimramova, který zrovna tu, na Kamenici, má svůj pomník).
Vlek z Roženeckých Pasek valil, škoda těch lyží.
Vpravo Kamenice (780 m.n.m.), vlevo vzadu vykukuje Metodka. Náš další cíl.
Přes krásně zasněžený les jsme si udělali malou zacházku k pomínku posledního vlka na Vysočině.
Na lesní silničce do Koníkova jsme potkali veškeré dnešní turisty. Jinak pusto prázdno. Tento kout Vysočiny je naštěstí takový polozapomenutý.
Kočičky (slovensky bahniatka) na Metodce.
Metodka (788 m.n.m.)
Další pomník. Po Janu Karafiátovi a posledním vlkovi na Vysočině, patří tento partyzánům. Bylo jich tu za války spousta.
Výhledy (kliknutím na fotku ji otevřete ve větším rozlišení) - směr Žďárské vrchy (severozápad)
.jpg)
Výhledy (kliknutím na fotku ji otevřete ve větším rozlišení) - směr Svratecká hornatina (severo východ)
Zalesněný kopec v povzdálí je Prosíčka (739 m.n.m.), skalnatý vrchol s vyhlídkou tyčící se nad Jimramovem.
Z Metodky jsme přes pomalu odtávající sněhové pláně sešli do Odrance.
Památný javor v Odranci.
Tady jsme se rozhodovali. Buď se vrátit domů přes Věcov rovnou (a bez hospody dodržet 3hodinovou procházku), nebo vyzkoušet nedaleký penzion Kukla v Kuklíku. Nakonec vyhrála ta nejsložitější varianta. Do Kuklíku na jídlo a zpět do Věcova na pivo a pak domů :)
Odranec. Jaro už se hlásí i tu na Vysočině. A asi hlásilo, než bylo umlčeno solidní vrstvou sněhu.
Najedli jsme se tak normálně, mají tu akorát větší výběr než ve Věcově a je to tu celé nekuřácké. A mají i wifi.
Kuklík - typická stavení rozesetá po loukách. Bylo poznat, že tady už sníh ustupuje rychleji, ne jak u nás...
Parádní mraky.
Z Odrance jsme to vzali zase po silnici (kde projelo za celé 3 kilometry asi 5 aut) dolů do Věcova.
U Odraneckého JZD.
V dálce sněží, tady už taky začínalo něco poletovat vzduchem, ale stále nám svítilo sluníčko do zad.
Mezi Odrancem a Věcovem - Dolní Koníkov.
Včelky. Ještě asi budou spát...
Věcov - výběh pro ovečky.
Ve Věcově mají agroekofarmu na ovečky. Ty včely jim patří taky. Můžete tu koupit jehněčí, skopové, ovčí rouno, med, medovinu nebo marcipán. A ještě se u toho ubytovat.
Z Věcova z hospody jsme odcházeli ještě za světla, tentokrát. Z tříhodinové vycházky se vyklubala půldenní, 16 kilometrů dlouhá trasa.
Rybník Kejda. Inu, na Vysočině jsou romantici akorát turisti a chalupáři :)
Začíná stoupání
Výhledy zpět (kliknutím na fotku ji otevřete ve větším rozlišení).
Napoleon nás trpělivě čekal.
__________________________________________________________________________________
Neděle
V neděli jsme Napoleona opět nechali doma, nalodili se všichni do jednoho auta a vyrazili směrem Žďár nad Sázavou.
Krátká zastávka na Zelené Hoře. Furt tam stojí :)
Náš další plán byla restaurace Tisůvka v Cikháji, jak jinak, ale jelikož otvírají až v jedenáct, před obědem jsme si trochu protáhli kosti krátkou procházkou Světnovským údolím. Já chtela okouknout místní lokalitu bledulí. Od mala chodíme na bledule do Rakoveckého údolí a konečně jsem ve zdejších koutech jindy než v únoru (od mala jsem jezdila do nedalekého Herálce na jarní prázdniny).
Bledule, jak jinak, zapadány sněhem. Meandry Sklenského potoka.
Ale bledule se nějaké našly.
I sasanky.
V Cikháji, v Tisůvce, na nedělní velikonoční oběd, měli "nečekaně" spoustu rezervací, ale našli 1,5 hodiny volno u jednoho stolu. Na oběd akorát. Měli dny s jehněčím: my si dali jehněčí nudličky na tymiánu s cherry
rajčátky a opekané brambory s česnekem. Mňamka. Jako vždy.
Matis, nadšený boulderista, chtěl okouknout místní skalky. V okolí je jich tu nepočítaně. Jelikož se nám nechtělo na žádný větší výšlap, zvolili jsme oblíbené, dobře přístupné Dráteníčky.
A nejkratší cesta k nim je z Herálce do Kadova. Vím, že se silnice v zimě neudržuje, jeli jsme po ní v zimě s našima několikrát (autem i na běžkách) a většinou byla alespoň prohrnutá, tak to přece půjde. Ano, prohrnutá byla, ale jen do půlky. Jenže vracejte se po pěti kilometrech, že... (celý úsek má 10 km a vede lesem nejvyššími polohami Žďárských vrchů (okolo 800 m.n.m.)). My se kochali krásným zasněženým lesem (převážnou část cesty jsme jeli na dvojku), Marek si za volantem zvýšil hladinu adrenalinu, ale zvládl to. Poučení pro navigátora (mě) pro příště - v zimě to vždy objíždět přes Svratku a Křižánky! To je to prokletí zkratek v naší rodině. :)
Auto jsme zaparkovali v Krátké a vyrazili na Dráteníčky (jiank Drátník, Drátenická skála). Už teď, v téhle zimě, jsme narazili na lezce. Matis si taky našel malý balvánek na krátký boulder a pak jsme zapadli do kavárny do Blatin. Klasika. Ta musí být.
Přicházíme od Krátké k Blatinám. V pozadí Dráteníčky.
Rulové skalní masivy
Ještě nezavazí listí na stromech.
Klasické výhledy, které se neomrzí - Blatiny (kliknutím na fotky je zvětšíte).
Tradičně, o víkendu, bylo v kavárně nacpáno (mačkali jsme se čtyři u stolku pro dva), ale co bychom neudělali pro kafe, čokoládu, hořické trubky (trubička se velikostně nehodí) se šlehačkou a vynikající domácí mrkvový dort... no přecpali jsme se solidně.
Pamatuju si zdejší Pražírnu a Kavárnu Hofr
už od dětství, kdy kavárnu teprve čerstvě otevřeli (už to letos je 20
let). A přišlo mi, že tehdy ve zdejším kraji ještě nebylo tolik turistů,
asi protože možností ubytování nebylo tolik. Teď je skoro každá druhá
chalupa v okolí k pronájmu na rekreaci a lidi více jezdí.
Vždycky
jsme, zmrzlí z běžek, zapadli ke stolu s pecí za zády, dali si česnečku
v chlebu, hořickou trubičku s domácí šlehačkou, horkou čokoládu, ZONku
(vše stále nabízí) a vyrazili nejlépe ještě přes Kadov (kde se nám U
Janečků z Kadovánku naváli rodiče) zpátky do Herálce. Kolikrát jsme z
Kadova vyráželi za tmy (a to bylo ještě 10 km lesem). To byly časy.
Z kavárny jsme to vzali rovnou k autu. Dneska nebyl den na vycházky - byl den na jídlo :)
Napo na nás tentokrát čekal netrpělivě - dal se do zkoumání obsahu odpadkového koše. Bufeťák jeden :) Pak se hodnou chvíli styděl v pelechu.
___________________________________________________________________________________
Pondělí
Neděle se nesla v poklidném tempu uklízení, balení a montování madel na kuchyňskou linku. Ač jsem se odvážně rozhodla trávit Velikonoce s třemi Slováky, Velikonoční pondělí proběhlo poklidně bez větších dramat. Jsou to přece jen civilizovaní kluci :)
Sněhulda, chudák po pár dnech vypadal hrozně. Uhlíkové oči i pusa opadaly, klobouk z hrnce se zavrtal do hlavy.... zkrátka to má spočítané (srovnejte s fotkou na začátku).
Na dvoře bylo každým dnem méně a méně sněhu.
V neděli se začaly objevovat zapadané podběly a v pondělí už vykukovaly poctivě. Malá sluníčka.
Po obědě kluci vyrazili zpět do Bratislavy, my douklízeli zbytky, vysáli chlupy po Napoleonovi a vyrazili k domovu také. Jelikož bylo hezky, vzali jsme cestu domů přes vyhlídkovou trasu (přes Dolní Rožínka-Olší-Tišnov). Uvedená cesta vede po vrchu kopce táhnoucího se mezi údolím Nedvědičky, Svratky a Loučky (Bobrůvky). A jelikož bylo parádní aprílové počasí, bylo se čím kochat.
Sněhových přeháněk kam se podíváš...
A jelikož jsme byli ještě rozjezení ze včera, hříšnicky jsme se zastavili v oblíbené cukrárně Diana v Tišnově. Jejich řezy jsou bezkonkurenční.
Pěkná tečka za prima prodlouženým víkendem.
A teď už to jaro, prosím! :)
_________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat