Po třech pošmourných dnech jsme se dočkali konečně trocha sluníčka. I když jen na pár hodin.
Předpověď slibovala celkem pěkný den a tak jsme se ho rozhodli využít k většímu výletu. Chvilku jsme špekulovali nad mapou, uvažovali jsme i o nějaké lanovce, ale nakonec nás nejisté počasí přemluvilo k další údolní turistice. Této dovolené zkrátka nebyly souzeny vrcholovky... ale vůbec nám to nevadilo.
Ráno nás teda trochu zklamalo. Čekali jsme slunce a modrou oblohu a sotva jsem otevřela stan (mimochodem v noci samozřejmě zase fest pršelo), nadšení spadlo zpátky do nacucané trávy. Na okolních kopcích ležela peřina mraků. Šedo, tmavo, hnusně. Ale člověk nesmí věšet hlavu. Podle dosavadních zkušeností se zatím vždycky mraky aspoň kousek zvedly. Dáme tomu šanci.
A tak jsme po snídani naskákali do auta a vyrazili směrem na Kleinarl - do údolí Radstadských Taur. Kolem jsme podle mapy pravděpodobně tušili kopce, ale byly beznadějně ukryté v mlíku.
Dojeli jsme až na parkoviště k Jägersee (jezdí sem i linkový autobus), pobalili se vyrazili na cestu. Jet se autem dá i dál, na další parkoviště, ale tato cesta je zpoplatněná 2 eury (pán tam ale stojí jen od určité hodiny, když přijedete později nebo moc brzo, pravděpodobně to bude zadara). Ale jelikož to byla k druhému parkovišti cesta jen třičtvrtě hodiny, rozhodli jsme se ji absolvovat pěšky a trochu rozehřát svaly před stoupáním, které nás čekalo.
Jägersee. Krásně čistá voda. Idylka.
Lysky černé
Hladina jako zrcadlo. Dá se tu vypujčit loďka v hospůdce na břehu.
Na začátku jezera rašeliniště.
Řeka Kleinarlbach se místy rozlévá doširoka.
Šikovně schované vraní oka v borůvčí. Nikdy jsem jich tolik pohromadě neviděla. A hlavně, že by rostly dohromady s borůvčím. Tím nás akorát strašili jako děti, ale tu se člověk musel mít opravdu na pozoru, aby neutrhl omylem schované očko...
Příjemná vycházka kolem vody i malinovým lesem.
Užší místo řeky
A opět se rozlévá. Mraky už začínaly vypadat světleji. Tak že by přece?
Tohle není žádný mírný svah, jak by se mohlo zdát, ale seriózní prudký kopec. A co dokáže takový malý potůček sebou sebrat... Museli tu odhrabat i silnici.
Sluníčko už se začínalo prodírat mezi mraky.
A občas na nás vykoukly i hory kolem. Byly opravdu vysoko. Tenhle štít má kolem 2 500 m.n.m. My jsme teď asi 1200 m.n.m.
Druhé parkoviště. A spodní část technické lanovky, která vede ke Tappenkarsee. To by byla paráda, kdyby byla i pro lidi. Ve skalách si povšimněte bílých vodopádů.
Za touto stěnou je jezero Tappenkarsee a voda se dobývá ven různými cestami...
Stejný vodopád (zhruba uprostřed fotky) v širším panoramatu a už s nějakými nastoupanými metry (kliknutím na fotku ji otevřete ve větším rozlišení).
Vlevo od nás teče řeka. Vpravo vzadu se táhne údolí Kleinarltal. A počasí je parádní.
Pro názornou ukázku svahu, který jsme stoupali. Stezka, která vede dál klesá dolů. Je to původní trasa, která ovšem kvůli nedávnému sesuvu kamení musela být uzavřena a vedena kus obcházkou. Pěkně rozbahněnou. Ještěže jsme měli hůlky (po cestě jsme potkávali i takové experty v teniskách s rovnou podrážkou - dole bylo upozornění, že mají návštěvníci použít pevnou obuv a byla tu přeškrtlá lodička :) )
Blížíme se nahoru.
Čolek přeběhl přes cestu. Málem jsem ani nestihla mobilizovat foťák. Naštěstí na vteřinku zapózoval.
Nezbytné vodopády.
Řeka vlevo dole padá příkrým svahem dolů. Asi v polovině údolí je vidět modré Jägersee a vpravo nahoře vykukují vršky hor.
Mraky se rozpouští. Jak dobře.
Ohlédnutí zpět. Jezero už máme na dosah. (pro větší rozlišení klikněte na fotku).
Výtok Kleinarlbach z jezera Tappenkarsee.
Naskytl se nám pohled na úplně jiný charakter krajiny než dole nebo ve vápencových horách. Jsme ve Skotsku nebo v Norsku? (kliknutím na fotku ji otevřete ve větším rozlišení).
Pohled zpátky k ústí.
Pohled dál do údolí. Jaká změna (vpravo uprostřed stojí člověk kousek od chaty Tappenkarseealm a vzadu kousek nad jezerem je druhá chata Tappenkarseehutte.
Pohled doleva (fotka i ve větším rozlišení). Kačen tu bylo víc a jakmile jsme se vyložili na molu a vytáhli svačinu, už byli všechny u nás.
Pohled doprava (fotka i ve větším rozlišení). Najdi krávu :)
Chvilku jsme se pokochali a posvačili. Obloha se postupně zatahovala a my na sebe oblíkali vrstvy. Přece jen Tappenkarsee leží v nadmořské výšce asi 1750 m.n.m., což je od Jägersee 650 m převýšení. Cesta od Jägersee sem nahoru nám trvala asi 3 hodiny.
Po cestě dolů jsem víc čučela i po kytkách. Orchideje tu ještě neskončily.
Kohátka kalíškatá (jakou práci mi dalo tuto kytku určit!)
Jestřábník
Zvonek Scheuchzerův (roste ve vyšších polohách) nebo okrouhlolistý
Vracíme se.
Porosty zakrslé vrby
Lomikámen vždyzelený bývá většinou celý žlutý. Tyto květy jsou parádně vybarvené.
Zimolez modrý
Opět výhled dolů (i ve větším rozlišení).
A oblaka se zvedají i nad vzdáleným pohořím Tennengebirge - naproti Hochkönig přes řeku Salzach, která rozděluje jeden vápencový masiv na dva. Ten vrchol s charakteristickým ostře zahnutým profilem vzadu je nějaký Wermutshneid (kdyby někdo chtěl zkoumat panorama). Vpravo dole Jägersee (i ve větším rozlišení).
Pětiprstka
Pěnišník - rododendron
Vlevo potok mezi kameny, vpravo stezka. Tady se to ještě dalo...
... ale byly místa, kde jsem měla strach, že mi zůstane celá noha nebo pojedu až po prdeli dolů na parkoviště.
A navíc do tohoto terénu začalo slabě pršet. Tak jsme raději přidali do kroku, ať cesta není ještě horší. Naštěstí počasí vydrželo.
Konečná stanice lanovky vpravo hned vedle vodopádů. Hlavní výtok z jezera Tappenkarsee.
Další vodopád. Kudy ten tak teče?
Jak jsme scházeli dolů k parkovišti pod kopcem už po trochu méně prudší stezce, najednou nás předjel borec na krosové motorce, evidentně sjíždějící z úprav staré zasypané části stezky.
Zase dole v údolí.
Hořec tolitový
Úzká zatáčka, která musela být pěkně hluboká. Být tu otužilá a za horkého letního dne, možná neodolám.
A opět Jägersee
Lysky na hladině (i ve větším rozlišení)
Ohlédnutí zpět (kliknutím fotku otevřete ve větším rozlišení). Původní stezka vedla nahoru lesem vlevo od vodopádů. Tu na fotce jde pěkně vidět urvaný kus skály a zával v levé části lesa a vlevo od tohoto závalu je koryto potoka, kolem kterého jsme stoupali nahoru (ještě vlevo od něj).
A na závěr stejný pohled jako ráno, jen s trochu lepším panoramatem. Ráno jsme ani neviděli, jaká parádní cesta nás čeká!
Celkem teda asi 650 m převýšení a 15 km. Na trasu jsme vyráželi zhruba v deset a vrátili jsme se o půl paté.
Nás příjezd do kempu byl perfektně načasován - dnešní odpoledne bylo první příležitostí vidět kopce v okolí. Ale ženoucí se mraky a déšť nám výhled zase pokazili.
Jinak nebyli jsme jediným stanem. V průběhu těch 5 nocí, které jsme tu strávili, se u nás vystřídaly asi 3 stany právě cyklistů jedoucí Taurskou cyklostezku kolem řeky Salzach. Jak jsme byli rádi, že jsme v tomto počasí autem a že nejsme už v kempu v Gösslu, kde chyběl takový skvělý přístřešek, který jsme tu využívali ke každému rannímu a večernímu vaření.
_____________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat