Vyrazili jsme v poledne, nabrali Verču a frčeli jsme si to do Skalního mlýna, kde jsme výlet hned zahájili v hospodě, jelikož Marek dostal chuť na pivo a aby ho do odjezdu stihl zmetabolizovat, nejlepší bylo jít hned. Já s Verčou jsme si daly polívky (boršč a česnečku). Kuchaři či kuchařce se nejspíš utrhla ruka se solí, ale jinak to bylo dobré a alespoň já jsem se docela dost naprala...
Trasu jsme měli naplánovanou skrz Suchý Žleb k Macoše a pak zas jinudy zpátky.
Ve Žlebě jsme se koukali po občasných jeskyňkách a skalkách a klouzali jsme po zmrzlém ledu na silnici.
vlevo: Nakoukli jsme do jeskyně Čertova okna
vpravo: Čertův most... (jak originální názvy...)
Vlevo: Jedna z mnoha dírek hlubokých jeden až dva metry
Vpravo: Ledová výzdoba ve vchodu do Kalovy jeskyně v Horní Úzké soutěsce
Zatáčka v Horní Úzké...
Nějaké fotky a psaní o jeskyních Suchého Žlebu najdete na stránkách ZO ČSS 6-14 Suchý Žleb
Došli jsme až do Chorvatska... – cesta ze Suchého Žlebu na Macochu. Na protějším kopci vpravo leží obec Vilémovice
V hloubi Macochy ještě stále zima...
Další trasa vedla po žluté zpět na Skalní Mlýn. U Křenkova pomníku jsme posvačili a vyrazili dál. Jenže bylo teplo a sníh odtál a na cestě leželo bahno, ovšem velice decentní. Ovšem i to stačilo Markovi, aby udělal čelem vzad a že prý to obejde kolem Punkevek Pustým Žlebem, otočil se, ani nás nepřemlouval ať jdeme s ním, prostě šel. Já si myslím, že to bahno byla zástěrka, protože byl zklamán z cesty lesem a chtěl vidět zbytek Pustého Žlebu a neměl nervy na to, si prosadit svůj názor... no, co už.
Tak já s Verčou jsem pokračovala dál, ale zašly jsme za zatáčku a už jsme klesaly ke Skalnímu Mlýnu a bahno už nebylo. Očekávaly jsme teda, že dle mapy narazíme na vyhlídku na Skále zapadajícího slunce, či jak se to tam jmenovalo, ale žádnou odbočku jsme nenašly. Tak jsme to vzaly Pustým Žlebem Markovi naproti.
Potůček u Štajgrovy díry
Vodo a ledopád na stejném potůčku o něco výše. Musela jsem se k němu vyškrábat, což nebylo zrovna jednoduché, ale trocha dobrodružství nikdy neuškodí.
U Vývěrů Punkvy jsme se zase s Markem potkaly a vrátili jsme se zpět k autu. Cestou na Skalní Mlýn jsme pozorovali nasvícené vrcholky kopců zapadajícím sluncem a samozřejmě jsme uviděli i nasvícenou skálu Zapadajícího slunce či jak se jmenuje... no, tak příště.
Na Macoše jsme byli vloni na podzim, ale jelikož bylo ošklivě sychravo, nic jsem nevyfotila. Ale to jsme tehdy dojeli až k Macoše autem, koukli do Macochy z horního i dolního můstku a po žluté kolem Koňského spádu jsme sešli do údolí Pustého Žlebu a vydali se k Punkevním jeskyním a odtud zase nahoru k Macoše. To jsme tehdy byli rádi, že vidíme na protilehlé kopce údolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat