Na Velikonoční pondělí se konečně vyčasilo a my vyrazili po obědě spálit trochu těch velikonočních kalorií. Vloni byli Velikonoce až koncem dubna, takže jaro už bylo v plném proudu. A to i v Zaježové, kam jsme tenkrát vyrazili.
Našim cílem byla Skalnatá, vrchol se 704 m.n.m., kde jsme byli naposledy v říjnu 2008. Na vrchol navazuje hřeben, který vede až na sedlo Pezinská Baba.
Odvezli jsme se autem na Zochovu chatu a vyrazili po žluté na Čermákovu lúku.
Vlevo: Studánka Modranská Baba, v pozadí Čermákova lúka
Vpravo: Siesta na Čermáku
Potom kousek po červené rozbahněným lesem a čekala nás výzva dne, dobýt vrchol Skalnaté... Vrchol Skalnaté se nad blízkým sedlem tyčí se 100 metrovým převýšením na vzdálenosti necelého půl kilometru. Ze spodu vypadá opravdu hrozivě, ale nahoře je člověk za chvilku. Potkali jsme i několik cyklistů, kteří se vláčeli i s kolama nahoru...
Vlevo: Vrchol Skalnaté před námi
Vpravo: Cestou na vrchol
Nahoře nás Skalnatá obdařila perfektním výhledem na severní část Malých Karpat. Na západě byla vidět rozhledna na Veľké Homoli a kousek zářily z lesa bílé skalky na Troch Jazdcoch. Vidět bylo i Kuklu, kde je další rozhledna. A za Kuklou zářily paneláky Trnavy. Na severu vykukoval dvojkopec Keltek-Jelenec a v dáli Záruby s Veterlínem a Čiernu skalu, na rovině za kopci Karpat svítily Jaslovské Bohunice a za údolím Váhu se zvedal Považský Inovec. Bylo vidět i na Nitranský Zobor, Tríbeč a Vtáčnik. Směrem na východ byl nepřehlédnutelný hřeben Vápenné a na východě se tyčil vrchol Vysoké jako na dlani a navíc se pod námi otevíraly hluboká údolí vedoucí do Kuchyně. V dálce za Kuchyní se rozprostíralo Záhorie a za ním v oparu vykukovala silueta Pálavy.
Zkrátka nádhera. Všude kolem kopce a lesy, minimum lidí (na rozdíl od rozhledny na Veľké Homoli), skoro žádný vítr, sluníčko... pohoda...
Kochačka
Hřeben Vysoké, pod ní zařezaná údolí táhnoucí se do Kuchyně. A v dálce roviny Záhoria
V dálce hřeben Vápenné
Skoro celé panorama za zadní části vrcholu.
Kopce nad Kuchyňou, Záhorie, údolí Moravy a Dyje a v dálce na obzoru silueta Pálavy (výřez z 125mm ohniska – po přepočtu)
Pokochali jsme se, odpočinuli a vydali se na cestu zpátky k autu. Tentokrát jsme to vzali jinudy. Ze sedla pod Skalnatou na protilehlý táhlý kopec, nazvaný v mapě Tri Kopce. Byla tam psaná cesta, nicméně jsme žádnou nenašli, což ovšem nevadilo, jelikož bukové listí bylo po zimě slehlé a les byl už trochu vzrostlý, takže se po lehce skalnatém hřebínku šlo jedna báseň. Svítilo na nás slunko, které už se klonilo k západu a pod nohama nám křupaly bukvice.
Když jsme se po chvíli podívali pořádně pod nohy, zjistili jsme, že obaly z bukvic jsou prázdné a na zemi raší ze semínek spousta malých buků. Připravena po minulých výletech alespoň na nějaké kytky, jsme konečně zajásala... protože v kopcích je zatím ještě zima. Kytky se žádné nekonaly...
Mladí boučci...
Z Trech kopců jsme se napojili na zelenou vedoucí z Čermáku na Veľkou Homolu a na rozcestí Zbojnické jsme zase uhli ze značky dolů po lesní cestě podél potůčků, které pramení v okolních svazích a stékají se postupně ve větší a větší potok. Až dolů k Panskému domu a na Zošku. Celkem 10 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat