Eda napsal, že má koncert, my měli volno a tak jsme jeli. Jednoduché.
Koncert začínal v sobotu v pět hodin. My vyrazili v sobotu ráno o půl deváté s tím, že si uděláme po cestě zastávku v Kutné Hoře, Poděbradech a Nymburku. Smělý plán. Nakonec jsme stihli jen Kutnou Horu.
Jelikož jsme neměli zase moc času, rozhodli jsme se, že do žádných muzejí nepůjdeme, protože jak se známe, bylo by to na dlouho... Auto jsme nechali u místní plovárny a vyrazili jsme stečí na město. Přes trochu zanedbané Městské sady, kolem pěkné novorenesanční vily se secesní fasádou až k Vlašskému dvoru, kde se kdysi razily stříbrné mince pro České království.
Výhled z parku pod Vlašským dvorem na chrám sv. Barbory a Jezuitskou kolej.
Na dvoře Vlašského dvora :)
Gotický Kostel sv. Jakuba
A samozřejmě nesměl chybět chrám sv. Barbory. Zvenku (pořádnou fotku jsem bohužel neudělala) chrám vypadá široký, ale vevnitř je naopak neobyčejně štíhlý. Bez vnějšího opěrného systému by však vevnitř nemohl být tak vysoký.
Vlevo: Boční loď
Vpravo: Pozdně gotické fresky na boční lodi. Takhle strakatě byl vymalován celý kostel... žádné strohé jednobarevné stěny...
Vlevo: Strop hlavní lodi je pomalován erby
Vpravo: V boční lodi jsou původní lavice z 15. století.
Kousek venkovní konstrukce
Ještě jsme prošli několik dalších památek a u Kamenného domu jsme zapadli do dvora na zahrádku a oba se najedli z jedné obří porce špenátu s vepřovou kýtou za 75 Kč. I s pitím nás celý oběd vyšel na 120 Kč. Perfektní.
Ještě než vzniklo město Kutná Hora, v nedalekém Sedlci (dnes součást Kutné Hory) býval klášter, který ovšem Josef II. zabavil a přesunul sem továrnu na výrobu tabáku. Nyní klášter vlastní firma Phillip Morris, provozuje tu malé muzeum o výrobě tabáku a za samotným klášterem má postavenou novou fabriku. Ke klášteru patří i gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl přestavěn Janem Blažejem Santinim. Tento známý barokní architekt má prsty i v proslulé Sedlecké kostnici.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostnice už je v poměrně špatném stavu. Jelikož jde vlastně o podzemní část stavby, je všude vlhkost, olupuje se omítka, kosti jsou zaprášené... v celé kostnici je prý dle odhadů kolem 40 000 kostí a celou výzdobu včetně namáčení každé kosti do vápna vytvořil jeden člověk. Těžko říct, jak dlouho to ještě vydrží v únosném stavu a co pak?
Část výzdoby v kostnici
Poté jsme nakoupili v Albertovi pár klobásek na večerní opíkání a hurá do Kerska. Akorát jsme stihli dojet k Edovi, chvilku splknout a vyrazit do Lesního ateliéru Kuba, kde se koncert uskutečnil. V komorní atmosféře, příjemném podvečeru... Sympatické.
Večer jsme protáhli u ohně až skoro do třech.
V neděli jsme dopoledne, kecali, hráli hru a po buřtguláši (zbytky ze včera) jsme vyrazili na koupání do pískovny u Sadské. Já v polovině cesty zjistila, že jsem si zapomněla vzít klobouk (slunko docela peklo) a hlavně jsem zapomněla také plavky. No nejsem šikovná? ;)
Vraceli jsme se kolem Labe...
...kolem pole slunečnic...
...kerským polesím, kde je to samý dub, bříza a borovice...
...a ta největší borovice ze všech, Krásná Pepina, je opravdu krásná a obrovská...
Po návratu toasty a hurá domů – vyráželi jsme v devět, takže těsně před půlnocí jsme dorazili domů... pěkně unavení po fyzické stránce, ale odpočinuti alespoň psychicky.
Příště zas. A doufám, že to bude dřív než za 9 let, které uplynuly od mé poslední návštěvy zdejšího kouzelného místa.
Žádné komentáře:
Okomentovat