Pozvánku na velikonoční víkend na chalupu do Zaježové nešlo odmítnout. Na podzim jsme tu byli poprvé a zdejší kraj je opravdu kouzelný. Kopcovitý terén, roztroušené samoty = lazy, louky, meze, lesy... na první pohled romantika, ale žít zde, to už tak jednoduché není...
Sobota 23.4.2011 – Chráněný areál Gavurky
První den jsme měli sraz s ostatními v Sáse, odkud jsme se přiblížili
k chráněnému areálu Gavurky (lepší příchod je asi z Dobré Nivy, my to
vzali odzadu z osady Podskalka), což je takový malý vršek v lehce
zvlněné krajině podhůří Javorie, který je plný vzrostlých dubů až 200
let starých. Částečně zarůstá trnkami a břízami, ale z velké části je
vykosený a lehce připomíná louky v lužních lesech kolem Břeclavi. Jenže
tady se hned na konci zvedají kopce a mezi duby, rovněž solitérně,
rostou i jalovce a další, i ovocné stromy. Dříve zde byly pastviny.
- na stránkách nedaleké vsi Dobrá Niva
- článek na cestovanie.sk
- Půdní a fytocenologická charakteristika CHA Gavurky
Přicházíme k cíli... louka byla porostlá řeřišnicí luční (Cardamine pratensis)
Charakter krajiny na Gavurkách – z některých stromů zbyla jen torza
Jeden ze starých ovocných stromů – rozložitá, právěkvetoucí hrušeň – a kousek od ní několik jalovců
Na obloze se honily mraky – v dálce obzory Štiavnických vrchů (JZ pohled)
Na kraji celého areálu se vyskytovalo i několik starých a rozložitých habrů (slov. hrab)
Neděle 24.4.2011 – Výlet po zapadlých vesničkách Novohradu
Konkrétněji tedy výlet po hřbitovech vybraných dědin, kde jsou nebo
alespoň kdysi byly staré (polovina až konec 19. století) unikátní
náhrobky s lidovými motivy. A tak jsme se vydali do zapadlých dědinek,
abychom zjistili, jestli se ještě nějaké uchovaly.
- Více zde
Vlevo: Místní opevněný kostel – z Turků měli opravdu strach
Vpravo: Divínský hrad
A klášter pod hradem, který je ovšem ve značně zdevastovaném stavu, nicméně opravu financuje evropská únie, tak snad se Divín dočká...
Zastavili jsme se i na místním hřbitově, ale zajímavý tu byl jen výhled na hrad.
Poté jsme s rovněž neúspěšnou zastávkou v Tuhári začali autem šplhat do kopců k vesnici Budiná, která je asi o 400 m.n.m. výš než Divín a jejich hřbitov je na opravdu úžasném místě.
Nahoře na kopci s výhledem na dědinu, do doliny na jednu i druhou stranu, i CHKO Poľana jde vidět. A tak jsme se před domem smutku vedle hřbitova rozvalili na sluníčkem rozpálenou louku a užívali si radosti z prostoru – lidé, kteří jeli kolem v autech si někdy mohli hlavu vykroutit, jelikož jsme neodolali a udělali si piknik... i jíst je třeba.
Výhled do údolí směr Divín – všude ty krásně rozkvetlé třešně...
Pohled na dědinu Budiná, vlevo nad dědinou byly 2 holé kopečky, jinak se všechno svažovalo dolů. Hned na kraji pohled na vesnici hyzdila panelová bytovka. A v dálce CHKO Poľana – bývalá sopka...
Další dědinou na programu bylo Políchno. Tu už jsme si při procházce
dědinou připadali trochu divně. Všichni po nás zvědavě pokukovali.
Částečně si ale dědina, díky chudobě obyvatel, zachovala svůj ráz a
některé domy si zachovávaly svůj typický lidový ráz – ovšem
zdevastované...
Z Políchna jsme přes rozkvetlou krajinu dojeli do Ábelové a odtud
zahli do slepé uličky, která po 5 kilometrech končí v dědině Lentvora.
Už podle názvu... jde o opravdu zapadlou dědinu, kde potkáte "len
jednoho tvora", jak jsme si dělali srandu. Nicméně i když to byl
zapadákov, své kouzlo dědina měla.
Krajina mezi Políchnem a Ábelovou – louka s rozkvetlými pampeliškami a kopce a krajina plná kvetoucích třešní úplně bílá...
Cesta směrem z Lentvory do Ábelové. Starý asfalt, který je ovšem stále zachovalý a všude rozkvetlé třešně.
Opět se opakuju, ale zase ty rozkvetlé třešně... :)
V krajině byly krásně vidět bývalé meze – většina pastvin a
políček je nyní zarostlá alespoň 20 let starými nálety třešní. Právě
díky nim se na zdejší krajině dá poznat, kam až kdysi sahaly obdělávané
půdy.
Dobře to jde vidět i na satelitních snímcích okolí dědin. Zde jen pro příklad okolí Neděliště – na které se zrovna předchozí snímek dívá... satelitní snímek z Googlemaps
Kostelík v Lentvoře.
Zde jsme si připadali úplně divně – zvolili jsme proto raději okružní
cestu nad dědinou, abychom obyvatele nedráždili... Nemělo to daleko k
rumunským či ukrajinským horským dědinám...
Na místním hřbitově vysoko nad dědinou v lese mezi bývalými políčky
jsme žádný charakteristický náhrobek nenašli, ale ještě v 60. letech tu
prý byly...
Ale zajímavé je, že z Lentvory je to jen přes kopec přes les do
Prahy – dědiny, která je snad ještě menší než Lentvora a kdysi sem
jezdila pravidelná linka Praha-Praha :)
V Ábelové je prý jen jeden, tak jsme se tu ani nezastavovali a rovnou
sjeli do malé dědinky Neděliště, kde už se na nás usmálo štěstí.
Na úzkém a dlouhém hřbitově ve svahu jsme narazili na prvních asi 5,
možná i víc náhrobků. Některé byly zarostlé v keřích, že ani nebyly
pořádně vidět.
Do Dolného Tisovníka jsme jeli už najisto. Bylo jich tu daleko víc.
Každý s jinými motivy, na některých byla vidět ještě barva... Některé už
také ležely na zemi a byly značně zerodované. Už se o ně nikdo nestará,
ale snad se alespoň tyto zachovají. Horný Tisovník jich má prý ještě o
něco víc, ale jelikož už jsme byli z popocházení a popojíždění pěkně
unavení, vzali jsme to zpátky na chalupu.
A tady pro představu některé z nich (nahoře – z Neděliště, dolní dva – z Dolného Tisovníka). Rozhodně hezčí a originálnější než dnešní vyleštěné žulové desky se zlatými nápisy. I písmo bylo hezčí...
Sice jsme byli pěkně unavení a já už neměla daleko k tomu usnout v
autě, jakmile jsme dojeli na chalupu a uviděla jsem krajinu v tom
správném večerním světle, neodolala jsem a vyběhla s foťákem na rychlý
lov světla...
Výhled od naší chalupy – spolu s koníky se tam pásl i osel, který
nad ránem vydával šílené hýkání, které se roznášelo celým údolím.
Zvlněné dubnové pastviny...
vlevo: To je čerstvá zelená... jen se zakousnout – vůbec se těm zvířatům nedivím...
vpravo: Louky byly plné prvosenek...
Výhledy do údolí směrem na severovýchod.
Pondělí 25.4.2011 – Krátká procházka po Zaježové
V neděli večer se ovšem zatáhlo, v noci pršelo a přes den nakonec taky. Pěkně se ochladilo a dvě bundy a mikina přišly vhod.Než jsme se rozjeli k domovům, uklidili jsme, nakoupili na nedalekém statku výborný domácí sýr, ochutnali a vydali se na krátkou procházku po části Zaježové – Polomy.
Stoupáme po silničce kolem lazů.
Opravené stavení – opět všude rozkvetlé třešně
Všude rostla spousta prvosenek a plicníků (na snímku).
Rozkvetlé třešně, v trávě plicníky a vzadu sedlo Sekier, kde jsme byli na podzim.
Další tradiční chalupa – na louce před ní lány plicníků.
Podmračený pohled na Zejžovou.
Jak jsme přicházeli k autu, začalo pršet a pršelo celou cestu až kus před Levice, odkud až do Trnavy svítilo sluníčko. Jak jsme se blížili k domovu, zastihla nás pěkná bouřka i s kroupama. Inu, apríl.
Tak doufám, že se do Zaježové a místních končin dostaneme brzo znova... pěkně tam bylo...
Žádné komentáře:
Okomentovat