Už
když jsme jeli v pátek přes Babu, všude tekly potoky vody a jelikož
mělo být v sobotu hezky, bylo jasné, že opět vyrazíme na jarní výlet do
Smolenic, do doliny Hlboča ke krásnému vodopádu a když nám zbudou síly,
vyšlápneme až na Záruby.
Na trasu jsme vyrazili krátce před
dvanáctou. Sluníčko svítilo, akorát ten větřík... všechno kvetlo,
zelenalo se... no krása. A slušný proud v potůčku sliboval, že by
vodopád mohl stát za to.
Vloni jsme tu byli jen o 14 dní dřív: Mt. Everest Malých Karpat
Dolina Hlboča se táhne ze Smolenic pod hřebenem Molpíru
směrem do kopců nad Smolenicemi. Na jejím konci se po tání a velkých
deštích nachází 9 metrů vysoký vodopád. K vodopádu je to ze Smolenic 40
minut mírně do kopce.
vlevo: Místy je třeba několik překračovat potok, jehož koryto v některých úsecích splývá s cestou.
vpravo: Jarní zelený prosvětlený les.
Vloni
byl jižní svah doliny pokryt jen porostem dymnivky. Letos (a o 14 dní
později) už dymnivky pomalu odkvétaly a na rašily další zelené rostliny.
Kvetl šťavel kyselý, orsej jarní, sasanka pryskyřičná či devětsil
lékařský.
Orsej jarní
Než
jsme přišli k vodopádu, měli jsme vážné pochybnost, zda nějaký vůbec
uvidíme, protože v jednom místě se potok úplně ztratil. Inu, krasová
oblast. Ale šumění nás utvrdilo v tom, že vodopád teče. A podle
porovnání se zdá, že i víc než vloni.
Zase jsme u něj strávili
nějaký ten čas. Já ho fotila ze všech úhlů, pokoušela jsem se i o
autoportrét na samospoušť s vodopádem – poprvé jsem si čupla akorát před
vodopád, takže nebyl vidět a podruhé jsem málem zahučela do potoka a
nakonec si vyfotila jen spodní polovinu těla – navíc otočenou zadkem k
objektivu.
Až jsme se dostatečně pokochali, sedli jsme si nad
vodopád na lavičku a posvačili výborné chleby se slaninou a
rajčatovo-ředkvičkovo-olivový salát.
Vodopád z dálky v celé své kráse.
Teče :)
Vodopád z podhledu
Malý vodopád nad velkým vodopádem. Za mnou byla 9m díla dolů... a naštěstí mezi náma strom :)
Vlevo: Pohled kolem onoho stromu dolů – tam padá voda.
Vpravo:
nad vodopádem je malá roklinka. Na lavečkách jsme svačili. Nalevo od
roklinky je ve skále malá umělá jeskyňka pojatá jako kaplička.
Po krátké roklince následuje úsek, kde se stíká několik potůčků a nad nimi je louka s výhledem na hřeben Zárub a Havranie.
Vlevo: Po cestě jsem honila s foťákem brouka. Pořád utíkal.
Vpravo: Petrklíče byly na louce naštěstí perfektně statické – až na drobný větřík.
Na louce jsme také narazili na několik listů cibulovitých rostlin – nejspíš to budou kosatce, ale ještě neměly ani na květ.
Neznačeným
chodníčkem jsme vystoupali pod Čertovu rokli – chráněnou příprodní
památku a tou nastoupali cenné metry až do sedla mezi Zárubami a
Veterlínem. Místy jsme křižovali rozsáhlé plantáže česneku medvědího.
No
a pak už jen 80 výškových metrů a byli jsme na hřebenu Zárub těsně pod
vrcholem. Na Záruby jsme se ale nevydali. Odbočili jsme doleva stezkou
mezi sněženkami po hřebenu Havranie.
Vlevo: Na hřebeni ještě rostly sněženky
Vpravo: Podrost sněženek a daleké výhledy do oparu, kde se rýsovaly paneláky v Senici.
Hřeben
byl chvilku úzký a skalnatý a jak jsme klesali, rozšiřoval se a
chodníček se vinul mezi stromy a česnekovými a sněženkovými porosty.
Sešli
jsme až k Havraní skále a odtud zkratkami přes les zpět pod Čertovu
rokli a dolů na louku. Z louky jsme se potom vydali nahoru nad vodopády
po skalnatém hřebeni až do Smolenic. Po cestě jsme se kochali četnými
rozhledy do údolí Hlboča.
Vlevo: Soutok potůčků nad roklinkou nad vodopádem.
Vpravo: Už z vyhlídky. Struktura lesa na severní straně doliny Hlboče. Některé buky už začínaly zelenat.
Vlevo: Barevné jarní obzory. Ta rezavá, to jsou červené bukové pupeny.
Vpravo: Vápencové skalky byly pokryty žlutým kobercem mochny jarní.
Po hřebeni se vinul úzký chodníček skrz zelenou trávu. Občas odbočil a dovedl mě na vyhlídku na celé širé údolí Hlboča.
Lány s dymnivkou v zapadajícím slunci
Panoramatické údolí Hlboča s mým fotícím stínem :) Za tím tmavým borovicovým kopcem (Molpír) jsou Smolenice.
Po
hřebínku jsem se šla podívat i nad vodopád, ale bylo slyšet jen jeho
šumění a bylo vidět jen na cestu nad ním, která se ztrácela v holých
korunách stromů.
I malé výhledy jsou zajímavé
Pohled
z Molpíru zpět na údolí Hlboča. Hřeben Zárub se skrývá za borovicí
vlevo. Je to proti slunku, takže žádná sláva, ale na konci doliny je
mezi stromy ukryt vodopád :)
Pohled z Molpíru na spodní část Smolenic a ústí Hlboče. Za povšimnutí stojí zajímavé nasvícení holých korun buků vpravo.
A závěrem nesmí chybět Smolenický zámek v zapadajícím slunci.
Výlet
to nebyl dlouhý. Asi tak 10 či 12 kilometrů, akorát to 400 metrů
převýšení nahoru a zase dolů, ale kupodivu jsem to zvládala celkem v
pohodě. Vloni jsme to trochu přehnali s kilometry...
Takže jarní dolina Hlboča s okolím je nádhera, kterou můžu jen doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat