U dědinky Skýcov, která je schovaná v kopcích mezi Topoľčanami a
Zlatými Moravcemi, se tyčí hrad Hrušov. Nějaké podrobnější informace
jako historie, fotky či rekonstrukce můžete vidět na stránkách
občanského združení Leustach, které se zabývá záchranou hradů v Nitranském kraji. Hrad už je tedy zříceninou, avšak zdí je zachovaných spousta.
My
jsme se k němu vydali z kraje Skýcova, kousek po zelené, kousek po
červené. Dohromady asi hodinka cesty. Počasí bylo pravé listopadové.
Meteorologové sice hlásili, že se má mlha zvednout, ale pro tento kraj
to rozhodně neplatilo. Ale stromy hrály všemi barvami. Hlavně místní
bukové a dubové lesy...
Barevný podzim u rozcestí
ojedinělý pohled do dáli na louce u rozcestí Javor přibližně v polovině cesty na hrad
Cestou na hrad jsme míjeli i Žrebčín (česky "Hřebčín") Rybník, který spadá pod koňmi vyhlášené nedaleké Topoľčianky.
Hrad
na skále vypadal zespodu mohutně, ale výstup nebyl vůbec náročný.
Samotný Skýcov leží přibližně ve stejné nadmořské výšce, takže žádné
výrazné výškové převýšení nás nečekalo.
vlevo: Přicházíme ke hradu.
vpravo: hrad zezadu.
vlevo i vpravo: Vnitřek hradu byl naprosto úžasný. Samé schůdky, místnůstky, rozhledy, no paráda...
Za
hradem u skalky jsme si udělali ohýnek, opekli špekáčky a slaninku a
přilákali na ni jezevčíka, který na nás hladově koukal a slabší členové
výpravy, kteří podlehli jeho pronikavému pohledu, se s ním podělili o
svůj příděl :) Dostal pracovní název Edo, ale jakmile jsme si na
oslovení zvykli, změnila Ivanka jeho jméno na Maxíka a kdyby jezevčík
sám neodběhl domů, klidně by si ho vzala s sebou.
Jezevčík, pozorujíc slaninkou se živícího Marka
Když
jsme uhasili oheň a vydali se na zpáteční cestu, jezevčík, jakoby to
vycítil, na každého znás skočil, nechal se na rozloučenou podrbat a
pelášil dolů k hájence. Myslím, že má ty turisty pěkně přečtený...
Cestou
k autu už se šeřilo a proto mě docela mrzí, že jsem kvůli blbému světlu
nestihla vyfotit úžasný les hned na začátku za Skýcovem. Žlutooranžové
mladé buky propůjčovaly lesu zvláštní atmosféru. Proto na závěr jen
trocha barevnosti v podání louky u rozcestníku Javor.
Už se těším, až se na hrad půjdeme podívat příště, protože rozhled odsud musí být úžasnej... takže, někdy příště... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat