Dlouho jsme se nebyli vyvenčit na delší trasu – naposledy vlastně na Loučce, i rozhodli jsme se, že to napravíme. Minulý týden jsme se šli na chvilku jenom protáhnout do Žlíbku kolem potoka a všimli jsme si na hřebeni, pod kterým jsme se po žluté vraceli, velké skály. No a tudy jsme zahájili náš výstup. Vzali jsme to kolem mýtiny, kudy se klikatila neznačená stezka. Brzy jsme zjistili, že není jen vyšlapaná, ale i vyježděná. Z šíleného kopce se dolů klikatila dráha pro sebevražedné sjezdaře na kole či na čem... Mezi kmeny, šutry, klacky a listím v pěkně prudkým svahu... no sebevrazi. Naštěstí tam žádný nebyl.
vlevo: Zhroucení vertikál (v tomto kopci vede sebevražedná dráha...)
vpravo: Blízké skalky u vrcholu Peprovec
Kolem skokanských můstků jsme vystoupali na skalku, chvilku se pokochali dubovým lesem, křikem ptáků a osladičem a dalšími druhy kapradin a vyrazili jsme po hřebenu dál na blízký zatravněný dubový kopeček, na kterém jsme objevily spoustu keřů dřínu, které zrovna dozrávaly. Mňam.
vlevo: Dřínový hájek
vpravo: skalnatý hřeben
Odpočinek na jedné ze skalek
Po hřebenu jsme podél dalších skalek stoupali postupně až na modrou značku, ze které jsme po nějaké chvíli odbočili na lesní cestu, která nás dovedla až na červenou, která vede z Pezinka před Traja Jazdce až na Homolu. My jsme u Jazdců odbočili na zelenou a poté z ní sešli na lehce prošláplou stezku a po hřebeni sledovali skalky až ke Kamenné Bráně a poté jsme se o kousek dál vylepili na skalky.
Skalky z bílého křemene
Zpátky jsme to vzali přes Veľkou Homoľu, na které nejsou stopy po červnové vichřici ani vidět a byl tu čilý ruch. Viditelnost byla dobrá – viděli jsme až na Pálavu... ale nahoře jsem zjistila, že všechny čtvery baterky které mám do fotáku mám vybité... no, však se sem ještě dostaneme...
Zpátky jsme se vraceli po žluté a ze Zámčiska skratkou přes les. Výlet asi na 5 hodin, ale i tak stačilo.
Byli jsme tu naposledy v listopadu 2008, za velmi ponurého počasí...
Žádné komentáře:
Okomentovat