Procházka po zimním brněnském okolí...
Akce už vlastně začala v
pátek obvyklým zpíváním, které se jako vždy zvrhlo ve vaření a
povídání... aby taky ne, když přijel i Eda a Peťa, se kterými jsme se
dlouho neviděli. Spát jsme šli před druhou. Ráno vstávali po osmé,
abychom o půl desáté mohli vyrazit na výlet.
Osmičkou jsme se přiblížili na Líšeň a pak to vzali směr Přírodní rezervace Kavky – konkrétně Růženin důl.
V
Růženině dolu byly zamrzlá jezírka, takže jsme se pěkně poklouzali. V
tajemných rákosových uličkách jsme každou chvíli čekali, kde na nás
vyskočí vietnamský voják se samopalem... no, zkrátka zkažení americkými
akčními filmy :D a to je zase skoro vůbec nesledujeme...
Když
jsme se vyškrábali nahoru a pokochali výhledem na Brno ve smogu,
zaregistrovali jsme první příznaky jara – kočičky. V půli ledna po
takových mrazech... ale zase jižně orientovaná terasa lomu určitě spraví
svoje...
Cestu
po hřebeni – od vysílače až po rozcestí u Šumbery jsme šli po růžové –
ona to asi původně byla žlutá, ale někdo si dal tu práci a většinu
značek po cestě pěkně zarůžověl...
Na Šumbeře jsme pozorovali ptáky, jak se slétali na krmítka na stromech. Alespoň se dali pěkně vyfotit :
Sýkorky (modřinka a babka) a brhlík lesní. Jak pěkně šustili v tom zimním tichu křídly. A že jich tam bylo...
Když jsme docházeli k Brnu, těsně před zástavbou jsme procházeli krásným tunelem..
V Maloměřicích samozřejmě nešlo nedělat trošku industriální fota... přece jen... přírody bylo za ten den dost, ne? ;)
Původně jsme tedy chtěli jít jinudy, ale tudy to taky nebylo špatné. Člověk se podívá do naprosto neznámých končin Brna...
Tak už se těšíme, až pojedeme na jaře k Edovi do Kerska na jeho famózní jarní plevelovou polívku.
Žádné komentáře:
Okomentovat