Malinový cyklovýlet Drahanskou vrchovinou

Zase jsme se vyvezli cyklobusem. A tentokrát jsme se královsky napásli vynikajících lesních malin.

Máme kondičku a tak jsme si troufli i na trochu delší trasu. Ráno jsme se donutili vstát a vyrazi na bus už v 8:05, takže jsme kolem deváté vyráželi z Nových Sadů.

Za Novými Sadmi (nebo Sadami)? Červenec jak má být 

 

 Provázely nás celý den

Krajem vojenského prostoru jsme se dostali na silnici a pak zkoušeli najít nějakou vhodnou lesní cestu, kterou bychom se dostali dolů na traverzovou lesní silničku. Cesta byla místy zarostlá, ale zase jsme u ní narazili na spousty malin. Ověšené keříky, krásné velké maliny. Letošní chladnější červenec s děšti jim evidentně prospívá. Ládovali jsme se jimi hodnou chvíli.

Maliny. Jejich fotky nejsou tak dobré, jako byly ony. 

 

 Šťavnaté, voňavé, perfektní!

Příjemná klikatá cesta traverzem krajem vojenského prostoru utekla rychle. I přesto, že jsme se ještě párkrát zastavili na maliny, které někdy doslova visely nad cestou.

Kolem Bousína 

Až jsme obkroužili Bousín, spustili jsme se Bousínským žlebem dolů pod Ježův hrad. Musela jsem si dát i bundu, jak bylo chladno. A super bylo, že na rozdíl od Repešského žlebu jsme tu potkali jen pár lidí.

Začínáme sjezd Bousínským žlebem 

 

V přístřesku pod hradem jsme se nasvačili a pokračovali po nové cestě směrem na Stínavu. Tam jsme na kraji odbočili na další lesní silničku, kterou jsme stoupali nad Repešský žleb. Úvodní kopec dal docela zabrat, ale kupodivu utekl rychle a pak jsme jeli víceméně po rovině, sami, krásným lesem. A samozřejmě i na maliny došlo.

Nakonec jsme sjeli zpět na začátek Repešského žlebu, vyšlápli Repechami k rozhledně, kterou jsme ale minuli a pokračovali dál na Nivu. Z cesty před Vysočanami jsme uhnuli na cestu kolem potoka až do Baldovce.

Léto v plném proudu. Mezi Nivou a Vysočanami. V zimě tu byla natočena vlčí smečka. 

A jelikož jsme byli hladoví, zastavili jsme se v kempu na jídlo. Od posledně (už jsme tam několik let nebyli) přibyla nová cesta od kamenolomu i se semaforem. Ale kopec je tam stejný :)

V restauraci nás potěšili, že jsme si k jídlu mohli objednat míchaný salát z listových salátů s trochou rajčete a okurky. Zelenina k masu, to tu ještě moc kuchařů nepochopilo.

Kopec z Baldovce do Rozstání nebolel tak jak dřív. A dokonce i v Kulířově jsem zatáčku vyjela a dokonce jsem si i stoupla ze sedla aniž by mi upadly nohy. Konečně mám zase kondičku, jakou jsem měla ve třinácti :D

A pak už jen dolů Malou Hanou, do Rychtářova a domů. Maliny byly s nadmořskou výškou menší a menší. Ale pořád dobré.

V údolí Malé Hané. Jen tak u cesty kvetlo zvonků spousta. Nejspíš nejvíc zvonky řepkovité a klubkaté. Ale jen jsem kolem nich profrčela na kole. Zastavila jsem se u jednoho z mála na slunci. Že by zvonek kopřivolistý?

 

Miříkovité ještě moc určit nedokážu. Ale vlastně by to mohla být bršlice. Té tu ve stinném údolí roste víc než dost (o naší zahradě ani nemluvím).

70 km, skoro 780 metrů úhrnného převýšení (stoupání). A ani jeden kopec jsem netlačila! Asi ty maliny :)