Přelom roku na Vysočině

A zase jsme tu. Krásné slunečné dny po Vánocích jsme trávili procházkami po Vysočině. Zažili jsme ale i déšť, sníh a námrazu. První den jsme se vypravili na odpolední výlet do Vítochova.

Tento rok zase na Vysočině. Původně to vypadalo, že budeme sami, ale nakonec jsme se domluvili s kamarádem Marcelem, že nás aspoň na pár dní přijede navštívit, a ohlásil se i bratr s rodinou taky na pár dní, aby se vyhnuli se psem rachejtlím ve městě.

Vyrazili jsme v sobotu 28.12. Marek tradičně jel ze Slovenska. Vstával bohémsky v jedenáct, takže s přebalením u nás jsme na chalupu dojeli v sedm večer. Ale moje předvídavá máti zavolala sousedovi, a tak jsme přijeli do příjemných 15 °C. Cesta byla v pohodě, sněhu bylo trochu kolem Protivanova. V Bystřici ještě nic moc. Až poslední úsek přes les k dědině vypadal už trochu zimně a na cestě byly i zmrazky.

V neděli 29.12. jsme po dvanácté měli vyzvedávat Marcela na vlaku v Rozsochách. Do té doby jsme pokračovali v rozjetém programu - topení :).

Jelikož Marcel chtěl vidět Vítochovský kostelík a dny jsou krátké, rozhodli jsme se ho zařadit do programu hned první den. Zastavili jsme v Lísku a vydali se po jedné straně tam a po druhé straně hřebene zpět směrem Vítochov.

Letos v létě jsme trasu absolvovali na koloběžkách, kolem rozkvetlých luk a mezí. Tentokrát měl výlet jinou náladu.

Kdesi u Velkých Janovic. Zajímavé, jak na některých polích sníh držel a někde ne. A nebylo to jen orientací ke slunci.

 

 V lese. Ve stínu bylo o poznání chladněji. Ale na kalužích byl kupodivu jen malý škraloup.

 

Před Písečným. V létě tu krásně kvetly louky.

 

 Mezi poli.

 

 Už se blížíme k Vítochovu

 

 Kocháme se i obyčejným polem

 

 Stačí trocha sněhu a správně skloněné slunce...

 

 Ohlédnutí

Celou cestu jsme nepotkali nikoho, ale na Vítochově se střídala auta jedno za druhým. Těžko říct, jestli šli všichni na nedaleký hřbitov, nebo si udělat jen mini výlet.

Sluníčko krásně svítilo, kochali jsme se výhledy a krásně nasvícenou krajinou. A při závěrečném výstupu šly dolů čepice a dokonce i bundy.

Z Vítochova je to kousek do Karasína, kde je rozhledna. Ale nám tohle stačilo.

 

 Kostel s hřbitovem jsou na kopci a s výhledy na všechny strany.

 

 Odtud jsme přišli. Krásné sluníčko zvyšuje plasticitu krajiny.

 

 Za kostelem je na vrcholu kopce lavička s výhledem. Tam jsme vytáhli svačinu, čaj a cukroví. V popředí borovice zasazená hercem Munzarem u příležitosti pořadu Paměť stromů. Už má přes dvacet let.

 

 Vítochovský kostelík. Byl zavřený. Mše tu bývá v neděli ale už v 7:30. Ještě za tmy, takhle v prosinci.

 

 Od Nového Města přiletl balon. Nejspíš zrovna přistává.

Zpátky jsme šli po druhé, slunečné straně hřebene. Cesta byla i přes dnešní příjemné teplo a slunečno víceméně zmrzlá.

Výhledy směrem na jihovýchod. A to bylo teprve kolem třetí.

 

 K zimní Vysočině patří oranisko.

 

 Tohle už není zlatá hodinka, ale oranžová hodinka :)

 

 Západ slunce nad Lískem a Vojtěchovem. Dnes 16:10. Tak ahoj zítra.

Celkem asi 10 km.

Večer jsme si dali polívku, upekli brambory a snědli je s kefírem, naše klasické zdejší jídlo. A pak už jsme jen kecali a topili. Zatopili jsme i v kamnech i nahoře v pokoji, ať vyhřejeme komnaty pro další členy expedice, které očekáváme zítra.