Pár drobných odpoledních výletů do bližšího i vzdálenějšího okolí
Srpen a září jsme plně zasvětili stěhování. Každé volné odpoledne, večer a víkend jsme využili k balení, převážení, uklízení, vybalování... Kolik člověk nastřádá věcí...
Poslední srpnový týden se Markovi pokazilo auto, Parťák (Peugeot Partner) nám byl opravdovým parťákem, bez kterého bychom neopravili dům tak rychle. Kolik bordelu odvezl, kolik písku a betonu přivezl, v podstatě nás, až na pár velkých věcí, komplet přestěhoval. Bohužel, po pravidelné garanční prohlídce v autě něco začalo klepat, stále se to zhoršovalo, až to vyústilo v poruchu motoru - v servise totiž na garančce měnili rozvody... a asi ne dobře :/. Pak dejte auto do servisu... Škoda auta, ještě jsme s ním mohli alespoň rok jezdit, než bychom ho zase museli vyměnit za nové. A v rámci úspor firma snížila limit na auto, takže Marek už dostal jen Scalu. Na dojíždění dobrá, ale užitkovost nula. Ještěže už jsme přestěhovaní. Jen našim výpravám s "obytnou" úpravou auta už je asi konec...
Během září a října jsme podnikli pár výletů. Nedá se vybalovat a uklízet každý den. A Marek zná jen barák a místní stavebniny a sběrný dvůr. Tak je načase začít poznávat i trochu okolí.
V jedno příjemné zářijové poledne (20.9.) jsme vyrazili na kolo. Parkem do Hamilton a pak dál dobrodružným terénem skrz louky plné ocúnů až do Rychtářova. A abychom to nepřeháněli, užili jsme si krásný sjezd zpět po silnici.
Trasa z Dědic do Hamilton se změnila od dob, kdy jsem tudy chodívala. Byl to s kamarádkou náš oblíbený cíl procházek. Už tudy nevede obyčejná polňačka a sady v okolí cesty jsou nenávratně zarostlé (je tam teď akorát spousta šípků a trnek). Ale i tak jsme tu nepotkali ani živáčka.
Prodloužený víkend (26.–28.9.) jsme původně měli trávit na Vysočině sběrem brambor. Už jsme se i nabalili, ještě ve čtvrtek večer při čelovce řezali motorovkou desky na botník, já v pátek ráno před prací ještě nakoupila, táhla se s batohem... a pak zavolala mama, že jí volali z družstva, že sběr brambor se díky celodennímu dešti odkládá na příští týden. Taky se mohli podívat na předpověď dřív.
A tak, když přestalo v sobotu po obědě pršet, jsme vyrazili na procházku s bráchovou rodinkou do Olšan.
Les nacucaný, vlhký... ale moc příjemný vzduch.
U Třech Javorů. Javory tu nejsou. A smrky taky ne.
A na polívku a zákusek na Farmu. Rozrostlo se to od dob, kdy jsem tu byla... a to už je pěkně dávno.
Na brambory došlo první říjnový víkend. Hlína byla stále vlhká, tak vyorávání trvalo déle. Minule jsme ve čtyřech nasbírali 7 pytlů za hodinu. Tentokrát jsme tam ve dvou strávili hodin pět. Traktor kousek vyoral, pak se mu to pokazilo, odjel to na hodinu spravovat do dědiny... no zábava. Oktávka z půjčovny všechny pytle na dvakrát zdatně odvezla. Ještě to odpoledne jsme ji naložili dřevem, ať máme čím topit doma.
V neděli jsme se pustili do tvorby botníku, na který se chystáme už od jara, kdy jsme vyklidili stará kamna z chodby. A odpoledne se našla chvíle i na malou vycházku do lesa. Udělalo se krásně. Jako vždy, když máme odjíždět.
Jako v pohádce. Brambory jsme sbírali vpravo nad dědinou v sedle.
Skoro se nechce věřit, že je září...
Po deštích v posledním týdnu valí dost vody i skrz potůčky.
To byl chrastavec
Vracíme se domů s autem plným dřeva skrz nádherné vysočinovské cesty lemované obsypanými jeřabinami...
O pár kilometrů později jsme narazili na nadměrný náklad (2 obrovská nákladní auta, z nichž jedno mělo 44 metrů a 250 tun...). Naštěstí jsme ho mohli objet po bočních cestách. Ale bylo to o fous. Jinak bysme se za ním mohli táhnout až domů.
Zapadá slunce a blížíme se k domovu. Dobře známá panoramata, tentokrát s jabloněmi.
Dřevo se nám opravdu hodilo. Sehnat na podzim topenáře je umění a tak, po měsíci tu, jsme stále na studené vodě a topíme v kamínkách. Ještěže je máme.
Teď už, když to píšu, nám topí kotel, radiátory i podlahovka, sprchujeme se teplou vodou a po těch 2 měsících si to opravdu neskutečně užíváme.
Žádné komentáře:
Okomentovat