Noc v Rajeckých Teplicích byla vše, jen ne teplá. Vlhko od řeky a to vysrážené z našeho dechu v autě na celkovém věmu teplot nepřidávalo a tak jsem nejenže byla ve spacáku zahrabaná, že mi lezl jen nos, ale spala jsem v mikině, kolem nohou jsem si ve spacáku omotala teplou vlněnou šálu a přes spacák ještě přehodila deku. Brr. Nad ránem muselo být jen pár stupínků nad nulou. Podzim je vážně tady.
Včerejší výlet v Malé Fatře z Veľkého Kriváňa až do Terchové nás zmohl, takže jsme naplánovali jen krátkou oddechovou procházku.
ATC Slnečné skaly se nejmenuje jen tak...
Po snídani jsme se pobalili a vyrazili do Lietavské Svinné, kde jsme zaparkovali a vyrazili nahoru na zříceninu hradu Lietava.
Potok Svinianka na návsi v Lietavské Svinné. Plavala v něm opadaná červená jablka a žluté listy lip.
Po neznačené polní cestě. Lepší, než zelená, která bere hrad stečí.
Všude dozrávalo spousta dřínek. Drobných, ale výborných! Lepší, než ty mražené, na kterých jsem měřila část dizertace.
Je tam a čeká na nás.
Bylo vedro, nohy ze včerejška bolely a i relativně krátké pozvolné stoupání nám dalo zabrat.
Z hradu byl výhled až na Súľovské skaly. Ten vysoký skalnatý kopec vlevo vzadu je Brada, nejvyšší vrch Súľovských skal (816 m.n.m.). Tam jsme byli před třemi lety na jaře.
Hrad Lietava, jeden z největších na Slovensku byl založen nejspíše na začátku 14. století, jako ochrana druhé, méně významné cesty směrem na sever (první vedla kolem Váhu, tato druhá údolím dnešní Rajčianky). Hrad stojí na skalnatém ostrohu asi 664 m.n.m. Název hradu Lietava je nejspíš odvozen od dřívějšího pojmenování místního toku Rajčianky, který souvisí se starogermánským osídlením a názvem pro jíl (podobné názvy lze nalézt v rakouské řece Leitha, slovensky Litava, nebo i v názvu země Litva).
Hrad se postupně se rozrůstal, jsou tu vidět jak gotické, tak renesanční prvky. V 18. století byl už opuštěn a od té doby chátrá. Združenie na záchranu Lietavského hradu (odkaz výše, stránky doporučuji, je tam spousta zajímavých informací) se ho snaží alespoň trochu konzervovat, nicméně zub času je nemilosrdný a hrad se skoro rozpadá před očima.
Zbytky hradního prévetu a Lietavská Svinná dole v údolí.
Rondel. A za ním Malá Fatra. Vzadu Kriváňská, vpravo Martinská.
Je mohutný.
A je odsud vidět až do Žiliny
Rondel z druhé strany.
Kriváňská Malá Fatra. Tak dneska bysme se tam upekli...
Horní nádvoří
Dolní nádvoří.
Hrad z blízké skály, vpravo vzadu zase Malá Fatra.
Poté jsme pokračovali po hřebeni dál.
V malém sedélku jsme se vydali po místní křížové cestě dolů a kolem hřbitova až zpět k autu. Příjmený okruh čítající 5 km a převýšení 250 metrů. Ideální na závěr.
K Brnu jsme přijížděli akorát se západem slunce těsně nad obzorem. Bylo fajn, ale sprchy v teplé koupelně bez žetonů nebo neustálého mačkání tlačítka jsem se nemohla dočkat. Stejně tak teplé postele. Ale příště klidně zas :)
Žádné komentáře:
Okomentovat