čtvrtek 28. září 2017

Malá Fatra 2017 :: Horné Diery a Veľký Rozsutec

odpolední výlet podzimní krajinou plnou vodopádů a barevných výhledů


Prodloužený víkend jsme chtěli trávit někde venku. Využít předpovídaného pěkného počasí.

Původně jsme přemýšleli nad Strážovem, který stále, po neúspěšném pokusu před lety, zůstává nepokořen. Nakonec Marek navrhl Malou Fatru, kde byl naposledy před dvaceti lety. Já tam nebyla už 11 let, tak proč ne. A je tam hezky...

Bohužel tento nápad mělo opravdu hodně českých turistů. Aby taky ne. Malá Fatra (zejména její Kriváňská část) je pohoří relativně kousek od hranic, malé, ale velmi oblíbené pro svou různorodost – úzké soutěsky s vodopády jako ve Slovenském Raji, skalní města jako na Súľově, skalnaté i travnaté vrcholy, dlouhý hlavní hřeben, lanovka, hrad... a Jánošík a halušky, samozřejmě :). Prostě takový slovenský koncentrát.

Vyrazili jsme autem do slunného rána, které od Holubic do Zlína bylo zahalené přízemní mlhou. Ale po dálnici nám to vůbec nevadilo. Kolem poledne jsme zaparkovali ve Štefanové (celodenní parkovné 2 eura), sbalili svačinu a vyrazili do hor. Konkrétně do sedla Podžiar.

O poľudni na pastvinách pod Poľudňovými skalami:)


V sedle Podžiar u obou drevenic (staré i nové) vzadu hučely elektrocentrály a všude se povalovaly mraky lidí (i školní výlety). Opravdu romantické posezení na louce :/ Radši jsme se rychle zanořili do údolí Horných dier.

V sedle Podžiar, podzim je v těchto vyšších nadmořských výškách "skorší"



Dál jsme pokračovali Hornými dierami až do sedla Medzirosutce. Předloni jsme se při cestě z Roháčů zastavili v Dolných a Nových dierách a jelikož byl květen a počasí aprílové, potkali jsme jen pár turistů. Teď to bylo horší.

Nicméně vždycky jsme si našli díru mezi nějakou skupinkou, chvilku počkali, pokochali se a bylo čím....

Začínáme Horné Diery



Vodopády začínají (omlouvám se, ale teď bude série vodopádových orgií - nemohla jsem jinak :). A většinu jsem fotila z ruky, jen s pomocí mohutného výdechu a stabilizátoru obrazu na objektivu.)


A žebříky taky.


Zlátnoucí listí dodávalo scenériím jiný rozměr. Zdejší krajinu mám zažitou jen v zeleném létě.





Nemohli jsme se vynadívat.





Výhledy až na hřeben Boboty.





Pohled skoro z dola


....pohled shora


Vpravo řetězy



Ze sedla Medzirosutce (zhruba 1200 m.n.m.) jsme pozorovali šňůru turistů šplhajících se po řetězech na Malý Rozsutec a radši se vydali opačným směrem, na ten Veľký.

Malý Rozsutec.


Hořec brvitý



Vlivem pozdější hodiny už jsme cestou potkávali méně a méně lidí, takže jsme se nahoře nemuseli s nikým přetlačovat a užívali jsme si krásného rozhledu.

Vzpomínala jsem, kterak jsme před těmi 11, 12ti lety potkali na samém vrchu Veľkého Rozsutce pána v kožených mokasínách (ano, ty s tou rovnou hladkou podrážkou), který překonával skalnatý úsek s igelitkou v ruce a bundou přehozenou přes předloktí. Vypadal, jako kdyby šel zrovna z práce a řekl si, že tentokrát to z autobusu vezme trochu oklikou :)

Osvětlené Poludňové skaly, za nimi hřeben Boboty předělený údolím Vrátnianky od hřebenu Sokolie. A dole pod Poludňovými skalami je Štefanová s naším autem, za Bobotami schovaná Terchová.


Vrchol je na dosah (v dálce Malý Kriváň).


Sedlo Medziholie a mohutný masiv vrcholu Stoh. Vzadu Veľká Fatra.


Podzimní poludňové skaly. Sluníčko vykouklo jen občas.


Osnica, jeden z kopců dál za ní Šíp a v oparu se ztrácející Nízké Tatry.


Vpravo na vrchol, vlevo dolů do sedla Medziholie...


Stoh a sedlo Medziholie


Pěvuška podhorní jen pár metrů od vrcholu Veľkého Rozsutce. A za ní barevné lesy ve svahu Stohu.


Celý hřeben Malé Fatry: Stoh pokračující v Poludňový Grúň, Hromové, Chleb, Veľký Kriváň, Pekelník, Malý Kriváň, atd....


Pár posledních květinek...


Svah Veľkého Rozsutce a Malý Rozsutec - slunko na něj nechtělo za žádnou cenu zasvítit


Oba Rozsutce jsou na rozdíl od zbytku hřebenu výrazně skalnaté


Barevným podzimem sestupujeme do Sedla Medziholie. Z lesa vlevo se ozývali jeleni v říji.


Stoh ze sedla nevypadá už tak hrozivě jako z vrcholu Rozsutce.


Ohlédnutí. Je to "prďák" :)


Příjemné klesání lesem.


Sluníčko na chvilku vylezlo a nasvítilo skály Veľkého Rozsutce


Než zapadne za kopce...


1000 metrů převýšení, 10 kiláků.

Večer jsme se přesunuli do kempu v Belé, zhodnotili předpověď a rozhodli se, že zítra odpočíváme :)



Žádné komentáře:

Okomentovat