Minulý víkend ještě nerostly. Ale v týdnu se začaly objevovat v novinách zprávy o houbových žních a zrovna v částech Vysočiny, kde je nám to dobře známé. A jelikož jsme houbová rodina, přidala jsem se k našim a vyrazili jsme zjistit, jestli je na těch zprávách něco pravdy.
Už v pátek večer jsem s tatou vyrazila jen tak kousek do lesa a nakonec jsme přišli s košíkem. Převážně suchohřiby, nějaká babka, hříbek a pár masáků.
Cestou k lesu
Náš úlovek
Jeřabiny už se červenají
V sobotu jsme vyrazili na Bohdalec, prozkoumat, zda naše jarní předzvěst borůvek nelhala. Borůvčí tu bylo místy fakt pěkné, vysoké, ale borůvek pořídku. Nasbíraly jsme s mamou každá po půllitrovém hrníčku a pak nás to přestalo bavit. S takovou hustotou plodů se špatně sbírají. Třeba bude příští rok lepší.
Pod Bohdalcem
Vrchol skalky na Bohdalci
Starý okraj lesa i s náspem kamení, nyní už zarostlý v mladé smrkové monokultuře.
Klíšťáková travička...
Výhledy na druhou stranu, obec Krátká a skála Dráteníčky.
Vratič
Bramborový lán. Krásnější natě jsem ještě neviděla. Vysoké skoro jako kukuřice.
Břízy tu na návětrné straně dostávají zabrat.
Tak kam? (v Odranci na návsi)
Koníkovské polesí jsme samozřejmě nemohli vynechat. I když ho před námi a zároveň s námi křižovalo spousta houbařů (které jsme potkali buď osobně, nebo prostřednictvím uřezaných spodků hub), i přesto jsme došli s dvěma plnými košíky hřibů smrkových, také párek kovářů jsme našli, a pak suchohřiby, masáky a nějakou tu holubinku. Práce na celý večer.
Tahle je z toho celá nakřivo
Jakmile jsme sešli z pastvin a zanořili se na kraj lesa k potůčku, začaly houby.
Harmonická instalace nad potůčkem (autor: příroda)
Naše cesta vedla i tudy. Značkaři tu asi často nechodí.
Smrková romantika
I tady rostly
Holubinka
Celé místo je pěkně vlhké, právě díky soustavě potůčků, které tu pramení.
Mechové prasátko. Nebo možná tapír...
Koruny smrků (v odraze) jsou tvarově vlastně docela podobné kapradinám...
Tatův dnešní první.
Tenhle je mamin první. A i když vypadá už staře, byl bez jediné červí dírky
A zase potůčky, nejde nefotit
Nejen břízy, ale smrky občas potká podivný osud. Tady se část oddělila, omotala a pak zase vrostla...
Mechové bochánky
Relativně nový rybník. Příjemné místo na odpočinek.
Vracíme se soustavou všelijakých tajemných cestiček zpět do Odrance.
A tohle jsou moji první. Už jsem myslela, že dnes najdu samé suchohříbky.
Když jsme vylezli z lesa, zjistili jsme, že se asi něco nahoře chystá...
Cesta nás zavedla k romantickému lesnímu jezírku, ale od něj už dál nepokračovala. Jen ohradník. Tak kudy?
Nakonec jsme našli cestičku skrz trávu, větve a mladý lesík a dostali se zpátky na louky u Odrance.
Když jsme vcházeli před pár hodinami do lesa, byly to ještě nevinné malé obláčky...
Od Pasecké skály se sem něco žene...
Deštík nás nedohnal - teda ano, přežili jsme ho krytí pod slunečníkem hospodské zahrádky. Čekali jsme horší. Jelikož jsme byli poměrně vyprahlí, zastavili jsme se prozkoumat novou restauraci, na místě bývalé hospody ve Věcově. Dřív to byla taková ta poctivá dědinská putyka, kde nasmrádnete jenom když projdete kolem. Ale dobře, jednoduše a levně tu vařili. Přes zimu byla hospoda zavřená, majitel se prý odstěhoval.
Ale naštěstí prostory nezůstaly opuštěné a vznikl tu nový podnik. A diametrálně jiný. Už se tu nekouří (samozřejmě díky novému zákonu, ale myslím, že by se tu nekouřilo, i kdyby byla ta možnost), obsluhují tu dvě mladé usměvavé slečny, místo Poličky točí Regenta a jmenuje se to Restaurace Věcov "U divokých koček". Těžko říct, jestli s tolika změnami padnou do vkusu místních, ale možná chtějí cílit právě na jinou skupinu. Kromě pár základních klasických jídel tu připravují i pizzu., mají tu takové ty nové oblíbené sirupové limonády, když je vám na zahrádce zima, můžete si pujčit i deku... Zkrátka, takový lehce městský podnik, ale s cenami stále odpovídajícími regionu. Tam jim, holkám, fandím!
Náš úlovek. Hříbky i velkým kovářem jsou vyskládány na tácu. Zbytek převážně suchohříbky a masáky. To červené v košíku uprostřed je jedovaté. Jen jsme si ji vzali, abychom ji mohli doma určit.
Možná se zdá, že toho nebylo zas tak moc, ale zabavilo nás to na celý večer.
Mraky se honily celý večer
Jiřičky létaly kolem
Program na večer byl jasný. Čistit, krájet, dusit, skládat na síto... Ale voněly parádně.
V neděli jsme se věnovali práci na domě a sledování poslední etapy Tour de France. Domů jsme vyrazili nakonec až o půl osmé.
A hele co jsme našli při opravě okapů... (naštěstí už prázdné)
Žádné komentáře:
Okomentovat