Ne, že by už nebylo v okolí Puy de Dôme nic k vidění. Právě naopak. S každým novým místem a informací jsme zjišťovali, kolik zajímavého toho v okolí ještě je a co by stálo za to vidět. Ale odsunuli jsme to na někdy příště. Třeba se sem vrátíme na důchod s karavanem na pár měsíců :)
Ráno jsme posnídali bagetu, kterou jsme si zamluvili včera večer, sbalili se a vyrazili na cestu na jih do pohoří Mont Dores, do dalšího kempu, kde jsme měli naplánované tři noci. A po cestě nás čekalo několik zajímavých zastávek.
Orcival
Jakmile jsme zaparkovali a zkušenými "hmaty" auto uvedli do stavu "nic není vidět", vybrali jsme se k centru. Najednou u krajnice zastavil autobus, z něj se vyhrnula banda holandských důchodců a rozestavěli se na všechna volná místa, odkud bylo možné baziliku vyfotit. Naštěstí dál nešli a prohlídli si místo jen z dálky.
Bazilika Notre-Dame (to je tu každá druhá) je krásně opravená. A nahoře na kopci žlutý janovec.
Typické kamenné břidlicové střechy.
Bazilika Notre-Dame v Orcivalu byla postavena z šedého andezitu ve 12. století a v průběhu nadcházejících stoletích byla jen minimálně upravovaná. Má jednu z nejzachovalejších zvonic z velkých auvergnských kostelů. Vevnitř můžete obdivovat zdobené hlavice sloupů, kryptu nebo stará původní vrata či sochu Panny Marie.
Orcival se uvádí jako významné poutní místo už od 6. století. Na jednom místě venkovní fasády baziliky jsou uchyceny různé řetězy a vězeňské koule, prý jako dar Panně Marii od osvobozených trestanců, která se za ně přimluvila. V bazilice se nachází i románská socha Panny Marie s Ježíškem z 12. století, kterou nosí bosí muži v průvodu na nosítkách při každoroční pouti.
- video o bazilice, devítiminutové, ve francouzštině, ale můžete si krásně prohlédnout celou stavbu zvenku i zevnitř.
Interiér baziliky
Vrata Saint Jean a kování z 12. století!
Prohlédli jsme si baziliku, v které byl příjemný chládek a stín, prošli pár liduprázdných uliček vesnice a pokračovali dál na naší cestě. Avšak ne daleko...
Hned na kraji Orcivalu jsme zabočili za šipkou ukazující na farmu. Je načase ochutnat některý z významných sýrů oblasti.
Všude u cest jsme už nějakou chvíli potkávali cedule s nápisem Route des Fromages, která právě ukazuje na farmy sdružené pod ochrannou značkou původu AOP (Appellation d'Origine Protégée).
U stavení jsme zavolali na paní, která kolem jela s kolečkama, ta s námi zaběhla do místnosti, která sloužila jako prodejna, vybrali jsme kousek pěkně plesnivého St-Nectaire (více o něm v úvodním článku) za 10euro/kg (v obchodech i za 15euro/kg) a pokračovali dál. A musím říct, že sýr měl (asi dle tloušťky plísně - tedy pokročilejší dobou zrání) parádní lískooříškovou chuť. Ale musím říct, že takový sýr od farmáře není nic pro citlivé povahy. Alespoň na pohled... :)
Sanadoire a Tuilière
Naše další zastávka byla ve formě krátkého výletu po okolí skal Sanadoire a Tuilière.
Tyto skalnaté vrcholy, ležící naproti sobě přes údolí, vznikly každý z jedné sopky před asi 2 miliony lety.
Hustá láva se neprotlačila na povrch a zůstala uzavřená v "komíně" kráteru - proudy lávy stoupaly vertikálně a postupně chladly (u Tuilière jeden proud, u Sanadoire několik). Obě skály jsou tvořeny sloupci ("varhany") z bazaltické vyvřelé horniny znělce (fonolitu), která, když do ni bouchnete kladivem, pěkně zvoní. A když hodíte kamenem o ostatní, zní to jako když házíte vypálenými křidlicemi ze střechy...
Tuilière se skládá ze sloupců na tenké plátky rozpadající se břidlice, která vznikla plastickou deformací magmatu a třením proti stěnám v sopečném komíně. Na úpatí kopce je lom, odkud lidé z okolí brali materiál na střechy svých domů - tuile je v překladu "dlaždice".
Sloupce (nebo varhany) Sanadoire, které se rozpadají spíše na balvany rovnoměrného tvaru (ne placky, jako v případě Tuilière, ale pěkné pravidelné šišky až koule) vznikly jako síť trhlin při smršťování ochlazované lávy - tak jako např. vznikají trhliny při schnutí bláta na slunci).
Láva se nevylila na povrch, ale skály odhalil až zub času, respektive ledovec, který vytvaroval údolí mezi těmito skálami.
Na Sanadoire stával prý i hrad, který byl nejspíše zbořen v 15. století zemětřesením, které poškodilo i nedalekou románskou baziliku v Orcivalu.
"Nezastavujeme, máme zpoždění." aneb za jízdy z auta :) Tuilière je ta vpravo, Sanadoire trčí vlevo.
Zastavili jsme na parkovišti, kousek od vyhlídky u Sanadoire, zase
trochu pouklízeli auto a jakmile jsme ho zamykali, jako by mávl kouzelným proutkem, zastavil opět na
parkovišti autobus (tentokrát jiný), z něj se vyhrnula další banda s foťáky podobného věku jako ti předchozí, které jsme potkali před hodinkou v Orcivalu. "Naštěstí", podobně jako předchozí, okupovali jen vyhlídku a dál nešli.
Čekal nás sestup na úpatí obou skal. Dolů se šlo dobře. Lesem, podél potůčku, z kopce.
Roche de Sanadoire 1286 m.n.m. Prý tu stával hrad nahoře.
Bukové lesy
Na spodu údolí jsme se ocitli pod obrovským lávovým mořem s opravdu velkými kameny.
Kamenný oceán, chtělo by se říct. Nad námi 250 metrů výškových šutrů a skal.
Na skále jde krásně vidět její struktura, pro erozi jak dělaná - rozpadá se na podobně velké balvany.
Protilehlá skála Tuilière (1288 m.n.m.).
Struktura této skály je trochu jiná. Více se štípe na ploché kusy a kámen z lomu na úpatí kopce tu má na střeše kdekdo.
Sanadoire s kamenným mořem.
Žluté vlčí máky
Sanadoire znovu z vyhlídky. Za ní vykukuje Tuilière a vzadu na vše vzhlíží zatravněná sopka La Banne d'Ordanche (1512 m.n.m.).
Jeskyňka (všimněte si struktury skály – jen se rozsypat)
Popojeli jsme kousek dál na parkoviště s vyhlídkou na obě skály. Příšerně peklo, tak jsme se se sýrem schovali do stínu a posvačili výborný St-Nectaire.
Kousek stínu se hodí. Ale byl by lepší na vyhlídce, kde stojíme a ne nad skálou, kterou chci fotit :) Vlevo Tuilière, vpravo Sanadoire (kliknutím na fotku ji zvětšíte).
Na další cestě už se za chvilku zpoza kopců vyloupl masiv Monts Dore, kam se zítra chystáme.
Lac Guéry a v pozadí Monts Dore s nejvyšším vrcholem Puy de Sancy (1885 m.n.m.).
Poslední zastávkou bylo město Mont-Dore, centrum pohoří Monts Dore, nacházející se v podkovovitém údolí sevřeném ze všech stran sopkami. Tedy zbytké jedné velké (více v dalším příspěvku, kdy po obvodu celého kráteru půjdeme pěšky).
Město Mont-Dore s asi 1500 obyvateli (po návštěvě jsem překřtila na Mordor) je něco mezi horským a lážeňským městem - nejnižší nadmořská výška je 1050 m.n.m. Na konci údolí se nachází lyžařské středisko, samotné Mont-Dore má pár pěkných lázeňských domů z 19. či začátku 20. století. Dva prameny mají teplotu 38°C a 44 °C a vyznačují se vysokým obsahem křemíku. Doporučují se na astma a revmatismus. Když už jsme u té vody, nad Mont-Dore na konci údolí, ve svahu Puy de Sancy pramení řeka Dordogne (slévá se ze dvou toků Dore a Dogne), která se vlévá do Garrony kousek od Bordeaux.
Ve městě pobývalo na léčebných pobytech mnoho známých osobností francouzské historie. Např. spisovatelka Gorge Sand tu situovala děj jednoho ze svých děl, stejně tak Anatole France.
Pod blízký kopec Le Capucin vede nejstarší elektrická lanovka ve Francii - taková podobná zubačka jako na Petřín. Byla spuštěna v roce 1898.
My proběhli střed, nakoupili (obchodů s regionálními potravinami je tu habaděj) nějaké místní pochutiny jako sýr, salám, paštiku a borůvkovou marmeládu. A taky mýdlo, protože to staré si nechal Marek ráno uschnout na střeše auta. A pak jsme vyjeli a mýdlo už nebylo... :) Trochu jsme se zapotili u nákupu pečiva, protože ve 4 odpoledne prostě nekoupíte. Boulangeries (pekárny) otvírají nejdřív odpoledne o půl paté, protože čerstvou bagetu si koupíte ráno, nebo jak jdete z práce. A půl dne staré bagety se dají sehnat jen v supermarketu (který jsem objevili až později u železniční stanice) - naštěstí tam mají daleko levnější potraviny než ve středu města.
Město nás až tolik nenadchlo, moc budov starších než z 18. století nemá, domy vysoké, uličky úzké (aby ne, údolí moc široké není), celkem provoz, takže celkově na nás působilo temně (Mordor, zkrátka :) ).
Kupodivu čisté čelní sklo. Přijíždíme do Mont-Dore a nad námi se tyčí Puy de Sancy.
Lázeňský hotel Les Sapins. V parku protéká řeka Dordogne, která nad městem pramení.
Lázeňský dům
Cestou do kempu za jízdy. Je sice rozmazaná, ale dá se to okomentovat slovy, že "dynamická" (až na statické krávy, statickou trávu a statické hory v pozadí) :) Kemp je hned za rohem.
Kemp La Grande Cascade byl poměrně rozlehlý, ale díky členité struktuře by jsme to na první pohled neřekli. Nachází se 1200 m.n.m., nad městem Mont-Dore, kousek od stejnojmeného vodopádu, na úpatí kopců, takže ideální místo jako výchozí bod na túru. Místo klasických "parcel" oddělených živým plotem, které zaujímaly většinu kempu, jsme si vybrali otevřenou část s krásnými vzrostlými starými buky. Paráda.
Cestou na záchod jsme měli nádherný výhled na Puy de Sancy, klídek, občas zvonění a bučení krav na nedaleké louce. Moc příjemné místo.
Večeříme úlovky z obchodu s regionálními potravinami. Tento je kozí (chévre), jen lehce slaný, trochu česnekový a je tak nadýchaný, že se doslova rozplývá na jazyku. Sbíhají se mi sliny, jen jak na něj vzpomínám.
___________________________________________________________________________________
Kam dál?
:: Itinerář :: Francie 2015
:: Předchozí den :: 5. den –Puy de Dôme
:: Následující den :: 7. den – Monts Dore - pěší výlet přes Massif du Sancy
____________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat