úterý 16. června 2015

Francie 2015 :: 1.-3. den :: Cesta do Francie, Paray le Monial, Vichy

První tři dny jsme obětovali (s menšími přestávkami) cestě.



Den první :: pátek 29. května :: Vyrážíme


Prvních pár kilometrů z dlouhé cesty do středu Francie jsme chtěli, tak jako minule, urazit už v pátek. Vyžadovalo to akci: nachystat se už ve čtvrtek a v pátek po práci vyrazit. Neobešlo se to bez menších zádrhelů, ale ani ty nám nezabránily vydat se na cestu.

Doma jsme se sešli v pět. Dochystat, dobalit, uklidit, vysát, uvařit, najíst, vykoupat, nanosit... Chtěli jsme vyrazit v šest, nakonec skoro v osm. Klasika.

Na Vysočině jsme sledovali odcházející bouřku.


Cesta po dálnici ubíhala klidně. Cestu nám zkřížila jen průtrž mračen u Berouna a pak u Plzně. V Brně to bylo na kraťasy a když jsme přijeli na místo noclehu, teploměr ukazoval už jen 11 stupňů a střídavě pršelo. Nocovali jsme jako posledně, v autě, u malého rybníka u vesnice Labuť, kousek před hranicemi s Německem.

___________________________________________________________________________________

 

Den druhý :: sobota 30. května :: Cesta přes Německo


Ráno jsme se vyspali do růžova. Já jsem poprvé, po týdnu, spala déle než šest hodin za noc. Vyráželi jsme za příjemných 10°C, po cestě se válely na obloze šedé nízké mraky a občas z nich zapršelo.

Sice na dálnicích je GPS zbytečné, ale alespoň nám ukazovalo, kolik kilometrů ještě zbývá. V hlasech jsem nastavila německého Wernera, ať si procvičíme jazyk. Ale moc toho nenamluvil... na dálnici... :)

Naše nocování v Labuti u rybníka.



Postupně se oteplovalo až na 19°C a vysvitlo i slunko. Využili jsme četná odpočívadla, protože po náročném pracovním týdnu jsme potřebovali dospávat i přes den. Kolem Rýna (mezi Alsaskem a  Schwarzwaldem) se táhly řádky s chřestem, na polích a loukách si vykračovali čápi (dokonce byli jedni i na hnízdě, které si udělali na kraji drátů velmi vysokého napětí!).

A já si hlavně po celou cestu přes Německo opakovala francouzštinu, kterou jsem úspěšně za těch pár let nepoužívání zvládla zapomenout. Procvičovala jsem ani ne tak kvůli celé dovolené, ale především kvůli dnešnímu večeru, který jsme měli strávit u Markova bývalého francouzského kolegy, který bydlí kousek od Mulhouse.

S přejezdem hranic do Alsaska jsme přepli Wernera na Jacquese a sjeli (prendre la sortie) ke Carrefouru, kde jsme nakoupili zásoby na zítra (v neděli je otevřeno málokde) a natankovali. Kolem šesté hodiny jsme parkovali u Gérarda a Marie-Pauline ve Vieux-Thann.

V Alsasku jsme se více zastavili při naší poslední cestě do Francie, v roce 2012.

Na večeři byli pozvaní i další kolegové, celkem nás bylo 11, všichni mluvili francouzsky a já jsem se jen zdvořile usmívala, jedla a občas pochytila slovíčko. Můj největší výkon byl: Je suis Jitka. Je travaille dans une usine pharmaceutique, dans un laboratoire. J'ai etudié francais avec Marec, mais il y a longtemps. J'ai oublie tout. Je me rappelle rien.
Jen vyslovit, natož zapamatovat si moje jméno, je pro Francouze oříšek. :)

Ale všichni byli milí, Marek mi něco překládal a vlastně jsem se ani moc nenudila. Večeře byla výborná. Jako předkrm krevetky v těstíčku, pak všechny možné druhy masa (hovězí, vepřové, skopové, kachní...), které jsme si smažili přímo na rozehřáté plotně na stole. K tomu kuskus, mrkvový salát, červená řepa, listový salát, popřípadě pečivo (v Alsasku se ještě dá sehnat něco jako chleba, Německo tu má přece jen velký vliv). A jako tečka náš makový frgál, který jsme přivezli z Moravy (francouzi mák nejedí, jeho pěstování a prodej je u nich zakázaný - bojí se asi, že by se zdrogovali) a jahodový piškotovo-pudinkový dort. Pak už jen probrat detaily zítřejší cesty a odvalit se do postele. Na celých 12 nocí poslední.

___________________________________________________________________________________

Den třetí :: 31. května :: Paray le Monial, Vichy


Na dovolenkový režim jsme se přepli docela rychle – vzbudili jsme se kolem deváté. Následovala klasická francouzská snídaně - čokoládový croissant, ještě poslední poklidná sprcha, poděkování, rozloučení a hurá na cestu - do severní části kraje Auvergne, do lázeňského městečka Vichy.

Na oběd jsme zastavili u městečka Neville, u řeky Doubs a mostu z 18. století jsme rozložili v jilmovém "sadu" alumatku a započali sýrové turné.

Neville, most z konce 18. století. Poměrně široký, na tu dobu. A řeka Doubs.


Cesta ubíhala dobře, počasí na cestu ideální, mráčky, sluníčko, 23°C, po silnici 1. třídy s málo městy na trase, občas kruháč a samá rovina. Četná odpočívadla a blonďaté krávy válející se všude. U nás by tu byly řepkové lány a na zastavení maximálně nějaká odbočka do pola...

Paray-le-Monial

Kolem třetí jsme zastavili ve městě Paray-le-Monial, které nám včera večer doporučil André. Je to příjemné a klidné městečko s historickým centrem, románskou bazilikou a později přistavěným klášterem. Protéká tudy centrální kanál (Canal du Centre), který v 18. století spojil tok Loiry a Saôny. Má 112 km a 61 zdymadel.

Vcházíme do historického centra


Nejvýznačnější památkou města je právě románská bazilika Sacré-Coeur z 11. století (západní část), a 12.století (východní část), která byla součástí kláštera, který patřil opatství Cluny. Jde o ukázku l'architecture romane clunisien - clunijské architektury - tedy inspirováno kostelem, který stával právě v opatství Cluny. Nyní k bazilice přiléhá klášter z 18. století.

Naše první románská bazilika této dovolené. Zrovna probíhala vevnitř nějaká mše, takže jsme jen nakoukli na kraji a poslouchali francouzské zpěvy.

Zahrada plná vonících růží. A nad ní románská bazilika Sacré-Coeur.


Fakt velká :)


Větší románské sakrální stavby jsou nejzajímavější a nejzdobenější většinou zezadu.


Boční portál a dveře.


Turistické centrum je hned u baziliky. Na webových stránkách se dají stáhnout i nějaké prospekty o městě a okolí:

Poměrně malé centrum jsme oběhli za chvilku a pokračovali dál v cestě.

Další maličká zastávka byla ve městě Lapalisse, kde je krásný zámek, jenže se zrovna opravovala část města, takže jsme jen zastavili pod hradem, já ho vyfotila a frčeli jsme. Stejně jsme neměli moc času.

Město Lapalisse a nad ním zámek La Palice (Château de la Palice)


Vichy

I tak jsme dojeli do kempu ve Vichy až o půl sedmé. Člověk by řekl, že Jacques, jako Francouz, bude lépe znát místní poměry a navigovat lépe, než posledně český Míla :). Ale opak byl pravdou - zná ve Francii každou uličku, takže nás opět tahal sérií jednosměrek, podjezdů, nadjezdů a ostrých zatáček. 

Kemp v přilehlém městě Abrest ležel kousek u řeky. Klidný, jednotlivá místa na stany a karavany rozdělená živými ploty, spousta stromů a karavanistů.

Trochu jsme se občerstvili (jak jinak než bagetou a sýrem) a vydali jsme se kolem vody prozkoumat Vichy. Necelá hodinka cesty, podél řeky, přes les až do parku.

Řeka Allier u Vichy. Podle ní se jmenuje celý severní department regionu Auvergne, ve kterém Vichy leží.


Vichy je možná pro většinu známé jako výrobce kosmetiky, už méně lidí ví, že jde o lázeňské město a ještě méně, že Vichy bylo za druhé světové války hlavní město Francie.


O léčivých pramenech věděli už Římané, kteří tu vystavěli sídlo vedle využívaného brodu přes řeku Allier. Za nich město vzkvétalo. Ve středověku jeho věhlas upadl, až v 17. století se znovu rozvíjelo lázeňství. Postupně se stavěly jednotlivé budovy, promenáda a parky. Zachovány zůstaly právě hlavně tyto památky z 19. století - secesní vily, lázeňská kolonáda, tržnice, lázeňský dům, opera, kasino apod.

Sever Francie a pobřeží byl za druhé světové války zabrán Němci, francouzská vláda se tedy musela někam přesunout. Vybrali si Vichy - výhodou byla poloha města (v neokupované části Francie), početné hotelové komplexy a silná telefonní ústředna. Zasedání probíhala v opeře. Hlavním městem bylo Vichy v období 1940–1944.

Něco o Vichy:

Park se táhne přes velkou část centra, podél vody. Nechybí vzrostlá platanová alej, staré obrovské sekvoje, cedry, tisy a další spousta zajímavých stromů.

Obrovské lípy.


Po hrázi, která chrání město Vichy před řekou Allier, se táhne dlouhá stará platanová alej.




Zabrousili jsme i ke zdroji vody Celestine - Source des Célestins, jež byla pro mě asi první vodou z lázní, která se dala pít. 

Jde o nejznámější pramen Vichy (z celkových šesti využívaných), který vyvěrá na úpatí bývalého kláštera. Altán byl vystavěn v 19. století ve stylu Ludvíka XVI. Kromě tohoto se ve Vichy využívají ještě 2 podobně "studené" a tři teplé (nejvyšší teplotu má Chomel - 43°C).

Voda má teplotu 22° (pramení při 17,3°C). Pro vysoký obsah hydrogenuhličitanů je vhodná především na léčbu trávicího ústrojí (překyselení). Pro vysoký obsah sodíku není vhodná pro osoby s vysokým tlakem. Plní ji i do flašek a můžete si ji koupit klidně i v supermarketu ve vzdáleném Mulhouse.

Source des Celestins



Malými mosaznými pumpičkami zasazenými v travertinu si načerpáte do kelímku, nebo do dlaně (jako my).


Nově zrekonstruované nábřeží. Dřevo, spousta laviček, hřiště pro děti i dospělé, pro sportovní vyžití.


Starý velký cedr.


Z parku jsme zabočili do města a přes kolonádu a zšeřelými uličkami za zlověstného krákání vran (na romantické kolonádě jsme si připadali jak v Hitchcockově hororu) prošli centrum.

Lázeňský dům v orientálním stylu. Konec 19. století.


Zde si můžete zajít na pitnou kúru. Načepovat, posedět....


...a projít se po přilehlé kolonádě, která je 700 metrů dlouhá, dvoukřídlá.


Vede až ke kasinu a opeře (opera vpravo vzadu).


Tržnice


Vilové čtvrti po Vichy v různých stylech - neoklasicistní, neorenesanční, neovlámský, secesní a další styly - vznikly především za Napoleona III (19. století).



Vraceli jsme se za tmy po silnici zpět do kempu. 9 kilometrů celkem. Ale příjemná večerní procházka.


___________________________________________________________________________________

Kam dál?

 

:: Itinerář :: Francie 2015

:: Následující den :: 4. den – Thiers, Glaine-Montaigut, Billom, St-Saturnin


_______________________________________________________________________

:: Rozcestník ::

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)