Alexandrova rozhledna 13.12.2009

aneb promrzlá odpolední procházka...

Vyrazili jsme v jedenáct. Teda chtěli... to bysme nesměli zaspat, ale už ve 12 hodin jsme vyráželi z Babic nad Svitavou do terénu. Výlet jsme naplánovali stejně kratší, jen na pár hodinek. Spíš takovou procházku. Cesta do Babic začala být zajímavá už za Brnem, jelikož zde bylo víc sněhu a větší zima. Cesta do Babic z Kanic byla opatrná – a to když napadl asi centimetr sněhu. Co když napadne 10, 20 čísel? Těsně před dědinou a v dědině o prudké kopečky do zatáčky nebylo nouze, takže autíčku se občas protáčely kola... jako nám klouzaly o chvilku později pohorky.

Babice jsou opravdu pěknou vesnicí... takovou horskou, vinoucí se do kopce v malebné krajině.... ale prakticky, pokud chcete denně dojíždět, to asi není žádná výhra.

Zaparkovali jsme pod kostelem a vyrazili na trasu. Žlutá značka nás hned za krajem dědiny dovedla k propasti Malá Macocha. Ale nenechte se zmást, o žádný pravý krasový jev zde nejde. Těžila se tu na přelomu 18. a 19. století ruda. Dnes tu jako pozůstatky po této namáhavé činnosti zůstaly díry v zemi o hloubce asi 8 metrů, ale tehdá tu kutali až do 42 metrů! Horníci tu vytěžovali rudické vrstvy v celém objemu vyplněných krasových dutin. Potom všechno zasypali hlušinou.

Potom jsme ze žluté odbočili na modrou a traverzovou cestou vinoucí se ve svahu Josefského údolí se vydali k rozcestí U sedmi dubů.

vlevo: Malá Macocha

vpravo: Po modré

Ze zpevněné lesní cesty jsme záhy sešli na takovou užší lesní cestu, která místy připomínala kamenný širší chodník a neusále kopírovala každé vyběhnutí žeber hřebenu, takže jsme neustále střídali zatáčky v roklině a zatáčky vně kopce.

Řada přišla i na jeskyně. Konkrétně jeskyně nad Švýcárnou. Nevím teda, která to byla – našli jsme hned u cesty čtyři díry :)

vlevo: Jedna jeskyně pro trpaslíky – ono by se tam dalo vlízt, jen bysme nesměli být tak zmrzlí :)

vpravo: Do druhé jeskyňky už jsme se odhodlali, stačily v pohodě kačenky. Na konci chodby zahněte doleva, pak doprava a pak už je konec

Ale pavouci tam byli slušní. Ještěže jsem si nesvítila nahoru na stěny jeskyně. S bráchou jsme vzpomínali na Kostelík a jeho legendární prolízačku a využili jsme toho, že v jeskyni nefoukal vítr a vůbec tam bylo tak nějak tepleji než venku. 

Když jsme přijeli v poledne do Babic, teploměr ukazoval 2,5 stupně pod nulou, ale nám byla zima teda větší.

vlevo: Na chodníku byl další vstup do jeskyně... válel se v ní kyblík od primalexu, takže těžko říct, co se tam děje...

vpravo: Výhled do Josefského údolí – proti proudu.

Po 4,5 kilometrech z Babic, jsme došli na rozcestník U sedmi dubů, kde jsme se ohřáli trochou vřelého čaje a vyrazili po zelené do kopce, který nás teda prohřál spolehlivě.

Po kilometru opravdu intenzivního stoupání jsme konečně došli ke kýženému cíli, Alexandrově rozhledně, která se nachází na kopci nad Adamovem a poskytuje krásný výhled do okolí.

Adamov tu máte jako na dlani. Na sever jsme moc daleko nedohlédli, protože se tam usídlil mrak, který vytrvale a hustě sněžil na krajinu.

Výhled na západ – pod námi jižní část Adamova

 

 

Výhled na Brno – vlevo Hády, vpravo Maloměřický komín a za tím vzdáleným obzorem se kdesi v mlze zvedala Pálava.

 

Po asfaltce jsme potom byli za půl hodinky v Babicích.

Ve tři už jsme seděli v hospodě u Dvou Kanců. Čaj byl jedinou volbou v této zimě. Poručili jsme každý i polívku s pečivem a každého z nás to vyšlo na 28 Kč. Zeleninová hustá polívka za 17,-, pečivo za 3 Kč a čaj za 8 Kč. Pravda, že na ty ceny hospoda vypadala sice chudě, ale relativně čistě. Jídelní lístek psaný na stroji skýtal sice výběr v podobě hranolky se smaženým sýrem, řízkem, popřípadě: Čína, hranolky. ... no zkrátka stručné, jednoduché a levné alespoň :)

Sluníčko nám v průběhu výletu občas lehce zasvitlo, ale ne nijak prudce, modrá obloha se na obloze objevovala, ale taky sporadicky... když jsme odjížděli, teplota byla -3,5 °C. Konečně přichází zima.