Martin
med vařívali, když byl malej, u nás ho dělávala babička a teď už ho
taky nedělá, tak se nám po něm zastesklo. První impuls asi vznikl na
Pálavě, kde jsme po cestě viděli vinice a mezi nima v pruzích trávy pole
s pampeliškama.
A tak vznikl nápad pampeliškového medu.
Původně
mel jet Martin s Hankou sbírat na kraj Brna do jednoho ovocného sadu,
ale nakonec se to tak překombinovalo, že jsem jela já s Hankou na
Kameňák. Prý tam nemůžou psi, tak to aspoň nebude počůraný. A pravda, ti
aspoň čůrají ke stromu.
Já ještě ten den ráno stihla zkoušku,
dovalila na Koniklecovou a vyrazily jsme nahoru. Ušly jsme už nějaký ten
kus a pampelišky stále nikde. Jak jsme se ponořily ale hlouběji do
rezervace, tak jsme je nakonec našly. Úplný lány jich zase nebyly. Ale
aspoň něco.
Od Martina jsme dostaly za úkol nasbírat 1000 kusů.
Čehož jsme se docela děsily. Zásobený asi 3 kabelama jsme se vydaly na
sběr. Ale šlo to poměrně rychle a za půl hodiny jsme měly celej "litr".
Vešlo se to jenom do malé plátěné tašky přes rameno a ještě zdaleka
nebyla plná.
A tradičně jsem měla žlutý ruce od pylu. Hanka ne... tak to asi neumím sbírat, no. Prasátko :)
Pak jsem zjistila, že od nich mám i bledě modrý tričko... šikovná no. Tak snad to půjde dolů líp než ta skvrna od čaje. To tak dopadá, když si já koupím světlý tričko...
tak takhle vypadá "litr" pampelišek (slovy: tisíc). Nic moc, že?
Nejhorší
byla jízda trolejákem, protože pampelišky, žluté květy, jsou velkými
lákadly pro nejrůznější hmyz. Když jsme je sbíraly musely jsme neustále
vytřepávat květy od té spousty malých černých broučků.
Jak jsme
naházely pampelišky do tašky, brouci zjistili, že tu něco nehraje a
začali šplhat po stěnách kabele ven. Takže u okna, u kterýho jsme v
trolejáku stály, se začali objevovat brouci. Ale vylezlo jich jenom
nějakých 20. To je v pohodě, ne?
Receptů na med existuje na netu spoustu. My zvolili ten nejméně časově náročný, jelikož někde to macerují i celý den.
U
Martina jsme pampelišky hodily do všech hrnců , do kterých to šlo –
přibližně 200 květů na litr, přidali pomeranč a citróny a vařili to asi
půl hodiny.
Hrnce jako mohly být i větší, ale vlezlo se to. Zvládli jsme to... :) Časem to trošku slehlo, takže v pohodě.
Pak se směs scedila a vzniklý macerát se povařil s cukrem až trošku zhoustl a pak se přelil do flašek.
No moc mňam.
Hanka s Martinem u toho stáli a pořád ochutnávali, takže se pak totálně zmedovali či zpampeliškovali.... protože se z kuchyně ozývaly mohutné výbuchy smíchu...
No myslím, že příští pampelišková sezóna to znova jistí. Pampeliškovej med je zkrátka mňamka :)
Žádné komentáře:
Okomentovat