Přes Modru a do Modry chodíme celkem často. Já přece jen ne tak často jako Marek, který je tu skoro každý víkend. Město skrývá spoustu zajímavých kulturních či historických míst, které stojí za zmínku, ale většinu z nich znám jen z vyprávění a nebo od pohledu, z venku. A nyní, při "dnech otevřených památek" jsme konečně navštívili některá zajímavá místa a dokonce i s odborným výkladem. Jen škoda, že se některé přednášky překrývaly. Byly zajímavé všechny.
V sobotu program začínal dopoledne prohlídkou kostela sv. Jána Krstiteľa. Ještě donedávna "pouhý" nenápadný hřbitovní kostelík, skoro na kraji města. Nyní, po několikaletém výzkumu Združenie záchrany cirkevných pamiatok v Modre, památka s největší historickou hodnotou ve městě.
Krytý vchod do kostela ze 17. století. Jsou zevnitř vidět i podpisy stavebníků s datem.
Jedná se o nejstarší památku v Modre - pravděpodobně kostel vznikl koncem 13. století. Během výzkumu byly objeveny ranogotické fresky. Ve Francii, kde jsme byli letos v červnu, nic neobvyklého, v těchto chudých krajích podobných památek nebylo mnoho a zachovalo se jich opravdu poskrovnu.
Torzo varhan bez píšťal v nenápadném interiéru kostela.
Kostel se stále opravuje
Kostel
prošel později několika přestavbami (velká gotická okna, prodloužení
kostela, empory z dob, kdy kostel patřil evangelíkům, dostavba věže v
17. století, barokní výmalba a vybavení atp.), ale na některých místech
se fresky zachovaly, ukryty pod nánosy omítky.
Torzo varhan bez píšťal v nenápadném interiéru kostela.
Kostel se stále opravuje
Pohled k oltáři
Empory s prošlapanou podlahou.
Jedna z fresek, která byla schovaná za bočním barokním oltářem
Odhalené původní okno a další část fresky. Ti s těmi trychtýři na hlavě jsou prý Židé.
V kněžišti barokní výmalba.
Sakristie
V té druhé bylo nalezeno ve zdi kamenné umyvadlo pro kněze s odtokem ven. Původně bylo v normální výšce, jen za ta staletí se zvedla podlaha kostela.
Původní portál, vedle nový.
Odrytý kousek rozety. Byla přenesena z původního místa sem během některé z dřívějších přestaveb kostela. Pracuje se na nové omítce.
Oprava gotických oken.
Ještě původní vzhled kostela. Dveře byly také přeneseny z jiného místa při zvětšování stavby.
Další informace o kostele:
- má i svůj facebook
- něco o obnově kostela
- popis přestaveb
- apsida.sk
Především děkujeme Jožkovi za zasvěcenou přednášku a komentovanou prohlídku kostela.
A protože se zrovna nachýlilo k obědu a do dalšího programu Jožkovi zbýval nějaký čas, zašli jsme na oběd.
A protože se zrovna nachýlilo k obědu a do dalšího programu Jožkovi zbýval nějaký čas, zašli jsme na oběd.
Zbytek času nám Jožko řekl něco o vinohradnickém domu na Kukučínově ulici. Před několika roky se tu též prováděl výzkum, na kterém se, podobně jako u kostela Sv. Jana Krstitela, Jožko podílel, a došlo i k rekonstrukci objektu. Nyní se zde nachází muzeum slovenskej keramickej plastiky.
Tak jsme dostali soukromou prohlídku s výkladem a Jožko hodinu před dalším programem (provádění v kostele sv. Jana Křtitele) spěchal nastudovat informace na zítřejší přednášku o vinohradnických domech.
Dvůr vinohradnického domu na Kukučínově ulici, přilepený na hradbách.
Tak jsme dostali soukromou prohlídku s výkladem a Jožko hodinu před dalším programem (provádění v kostele sv. Jana Křtitele) spěchal nastudovat informace na zítřejší přednášku o vinohradnických domech.
Dvůr vinohradnického domu na Kukučínově ulici, přilepený na hradbách.
Věž městského opevnění. Dnes je v ní galerie Ignáce Bizmayera, modranského keramikára
Nakoukli jsme do muzea. Nyní je tu expozice, v malé místnosti uprostřed bývala černá kuchyně.
Na dvoře sbírka cihel z blízkého okolí.
Za války se místo MODRA vyráželo na cihly jen MORD.
A pak jsme vyrazili trochu načerpat síly domů.
Nové kotě u domu. Ten smutný pohled má pořád. Ale nebojí se ani trochu.
Očista na verandě.
Do města jsme se vrátili až na sedmou hodinu večerní, kdy se v Německém evangelickém kostele konal koncert bratislavského seskupení Bratislava Hot Serenaders, 18 členný orchestr, který hraje hudbu 20. a 30. let. Parádní prostředí, parádní hudba a nálada. Příjemný večer.
Bratislava Hot Serenaders
Interiér německého evangelického kostela dokonale dotvářel prvorepublikovou atmosféru.
V neděli přijela Andrea, přes vinohrady jsme sešli dolů do Modry, opět na oběd (tentokrát jsem upustila od halušek a dala si kačku, když už je ten podzim...) a na další přednášku - tentokrát o hradbách Modry v podání Michala Duchoně.
Modranské městské hradby obepínají střed města od 1. poloviny 17. století a svým rozsahem a zachovalostí jsou jedinečné nejen v regionu jihozápadního Slovenska, ale nemusí se stydět ani mezi dalšími opevněnými městy Slovenska jako je Trnava nebo Levoča.
Jedinečné jsou i svým vzhledem. Začátkem 17. století už se k boji používala děla a moderní hradby se tomuto přizpůsobovaly. Modranské opevnění má však stále středověkou formu, podobně jako nedaleký Pezinok nebo Svätý Júr.
Městské hradby. Vpravo už se zvedají vinice.
Jedinečné jsou i svým vzhledem. Začátkem 17. století už se k boji používala děla a moderní hradby se tomuto přizpůsobovaly. Modranské opevnění má však stále středověkou formu, podobně jako nedaleký Pezinok nebo Svätý Júr.
Městské hradby. Vpravo už se zvedají vinice.
Opravě hradeb se věnuje občanské sdružení Modranský okrašľovací spolok.
Břečťan tu rostl opravdu dlouho.
Obešli jsme hradby a spěchali na další přednášku - na kterou se včera Jožko připravoval - o vinohradnických domech v Modre. Nakoukli jsme do radnice, vytratili se a pak přeběhli na další přednášky, které probíhaly v městském sirotčinci. Utekla nám úvodní přednáška o sirotčinci a taktéž o Jurkovičovi a stavbě Luhačovických lázní (zrovna jsme tam letos byli). Ale řekli jsme si, že nevadí. Doma máme velkou knihu o Jurkovičových stavbách, takže nás to až tak moc nemrzelo. Co jsme ale minout nechtěli byla prohlídka v terénu po Jurkovičových stavbách v Modre.
A jak se Jurkovič vůbec dostal do Modry?
Starší bratr Dušana, Vladimír, působil na Kráľové (část Modry, dříve samostatná dědina, mezi Modrou a Harmónií) jako evangelický farář už od roku 1897.
V roce 1910 vypracoval Dušan Jurkovič návrh přestavby starého mlýna na sirotčinec a roku 1913 byla stavba uskutečněna. Objednavatelem byla Evangelická církev - především farář Samuel Zoch, významná postava nejen Modry, ale celého Slovenska.
Tu si dovolím jen malou odbočku. Modra má svých významných osobností opravdu hodně. Ľudovíta Štúra třeba zmíním někdy jindy. Nyní pár vět k Samuelu Zochovi. Stal se z něj biskup a hlavně bratislavský župan, který sepsal základní články Martinské deklarace (1918) o budoucím politickém uspořádání Slovenska – a tedy mimo jiné připojení Slovenského štátu k České Republice. Byl i starostou bratislavské sokolské župy a zasloužil se o rozvoj modranské keramické dílny. V modranské části Piesok uprostřed malokarpatských lesů nese stále jeho jméno i jedna chata (postavená 1933, 2007–2011 přestavená v moderní hotel, který alespoň vzdáleně zachoval některé původní prvky), podle které se říká i celé přilehlé chatové oblasti.
Teď zpátky k sirotčinci, potažmo Jurkovičovi.
V roce 1910 vypracoval Dušan Jurkovič návrh přestavby starého mlýna na sirotčinec a roku 1913 byla stavba uskutečněna. Objednavatelem byla Evangelická církev - především farář Samuel Zoch, významná postava nejen Modry, ale celého Slovenska.
Tu si dovolím jen malou odbočku. Modra má svých významných osobností opravdu hodně. Ľudovíta Štúra třeba zmíním někdy jindy. Nyní pár vět k Samuelu Zochovi. Stal se z něj biskup a hlavně bratislavský župan, který sepsal základní články Martinské deklarace (1918) o budoucím politickém uspořádání Slovenska – a tedy mimo jiné připojení Slovenského štátu k České Republice. Byl i starostou bratislavské sokolské župy a zasloužil se o rozvoj modranské keramické dílny. V modranské části Piesok uprostřed malokarpatských lesů nese stále jeho jméno i jedna chata (postavená 1933, 2007–2011 přestavená v moderní hotel, který alespoň vzdáleně zachoval některé původní prvky), podle které se říká i celé přilehlé chatové oblasti.
Teď zpátky k sirotčinci, potažmo Jurkovičovi.
V sirotčinci. S 35mm objektivem se interiéry nefotí dobře. Stačí jen říct, že je sirotčinec v bídném stavu a zasloužil by si nějakou vkusnou rekonstrukci.
První kroky po Jurkovičových stavbách v Modre vedly na Zochovu ulici k Úradnickým domom z let 1924–1927 (návrh 1923). Příjemné, klidné a utěšené bydlení.
Bytovky na Zochově ulici dle Jurkovičova návrhu
Dál naše cesta pokračovala do vinohradů nad Modru, na Hamrštíl, chalupu, kde tvořil Vincent Šikula, slovenský spisovatel, dramaturg a hudebník (více o něm v uvedeném odkazu "Hamrštíl"). Pohoštění jsme tu dostali od jeho dcery Agáty (dokonce tu vyrůstala, než začala chodit do školy). Domek je to úžasný. Malý, obklopený zahradou s ovocnými stromy, vinohrady, s krásným výhledem na Modru, kterým se lze kochat skrz velká okna, nebo z terasy. Krásný prosvětlený prostor, v kterém ovšem v slunném a parném létě nebo naopak v zimě, musí být těžké bydlet.
Hamrštíl
Velká okna pouští do domku spoustu světla, výhled na Modru je parádní.
Návrh tohoto domku, postaveného pro rodinu Štetkovu (vdaná Jurkovičova neteř Elena), je nejspíše, dle některých prvků (barevné konce trámů střechy), také dílem Jurkovičovým.
Této rodině navrhl v Modre-Kráľové také náhrobek, stejně jako svému bratru Vladimírovi.
Této rodině navrhl v Modre-Kráľové také náhrobek, stejně jako svému bratru Vladimírovi.
Z dalších Jurkovičových děl v okolí je třeba zmínit Sľnečné kúpele v Harmónii postavené v roce 1921, které byly koncepčně podobné těm luhačovickým. Škoda, že se nezachovaly, měly bychom to k nim od baráku kousek.
Stoupáme k lesu. Dole ve vinohradech je vidět střecha Hamrštílu a pod ním se rozkládá Modra.
Sad na kraji lesa.
Přes vinohrady a les jsme to pak vzali zpět domů, pobalili se a vyrazili zpět do Brna. Zítra zase do práce...
Víkend to byl krásný - nejen počasím, ale i programem, který jsme si opravdu užili. Tak někdy příště třeba...
Žádné komentáře:
Okomentovat