Tak jsem se po dvou letech dočkala větší dovolené. Naposledy jsme byli předloni ve Francii. Minulý rok mou veškerou dovolenou a volný čas spolklo dopisování dizertačky. Sice Markovy práce na kuchyni a chodbě od loňska stále pokračují, vyčlenil si i on týden a vyrazili jsme poznávat další kouty Rakouských hor. Navíc i nově s výhodou, kterou Marek získal tříletým kurzem němčiny :).
Destinaci jsme tentokrát volili bližší. Na nejbližší Raxalpe nebo Hohe Wand stačí prodloužený víkend. Na týden je lepší jet už někam dál. Ale zase ne nikam daleko. A tak volba padla na další větší horský masiv – Hochschwab. Stále ještě vápencové pohoří s výškami vrcholů něco málo přes 2000 m.n.m. Takže to nebude jen kamení, ale i nějaká tráva, keřík, kytka.
Od posledních zkušeností jsme chtěli alespoň jednu z nocí strávit na nějaké z horských chat, abychom nemuseli ztrácet nadmořskou výšku. Alespoň dva dny stále počasí sice bylo, ale co jsme nevychytali byl rakouský svátek v úterý 15.8., takže byly všechny chaty plné, případně se do nich nedalo dovolat. A batohy do kterých by se nám vešel spacák, nafukovačka, teplé oblečení i jídlo a voda... ty jsme s sebou neměli. Škoda, ale aspoň máme důvod se sem zase někdy vrátit.
Spali jsme tradičně zase v kempech, v našem autě (Peugeot Partner Teepee). Bez zadních sedaček je tam pohodlné spaní pro dva, dostatek místa při sezení a výklopné zadní dveře poskytují kryt před deštěm.
Na jižní straně Hochschwabu jsou vlastně jen dva kempy (v Turnau a v Pichl-Grossdorf). Na severní straně je díky vodácky atraktivní řece Salze kempů vícero, ale zase je odtud daleko větší převýšení, pokud hodláte vyrazit do hor.
Ceny obou kempů byly stejné – 22 euro za noc pro dva lidi, auto a místo (bylo jedno, jestli máme nebo nemáme stan), včetně vzdušného. Těžko říct, jestli je to od poslední návštěvy Rakouska záležitost inflace, nebo menší hustoty kempů, ale v Solné komoře a kolem jsme v kempech spali o něco levněji.
Itinerář:
1. den – Sobota 12.7. :: Cesta tam (Bratislava-Semmering-sedlo Seeberg-kemp v Turnau)
2. den – Neděle 13.7. :: Zahřívací výlet v okolí kempu v Turnau
3. den – Pondělí 14.7. :: Ze Seewiesenu přes Mitteralm na Voisthaler Hütte a zpět údolím Seetal
4. den – Úterý 15.7. :: Říční koryto Karlschütt a soutěska Karlgraben; Bodenbauer
5. den – Středa 16.7. :: Thörl, přesun do Pichl-Grossdorfu
6. den – Čtvrtek 17.7. :: Výstup na Messnerin, kostel v Tragossu
7. den – Pátek 18.7. :: Grüner See, Klammboden, cesta zpět
2. den – Neděle 13.7. :: Zahřívací výlet v okolí kempu v Turnau
3. den – Pondělí 14.7. :: Ze Seewiesenu přes Mitteralm na Voisthaler Hütte a zpět údolím Seetal
4. den – Úterý 15.7. :: Říční koryto Karlschütt a soutěska Karlgraben; Bodenbauer
5. den – Středa 16.7. :: Thörl, přesun do Pichl-Grossdorfu
6. den – Čtvrtek 17.7. :: Výstup na Messnerin, kostel v Tragossu
7. den – Pátek 18.7. :: Grüner See, Klammboden, cesta zpět
Den první :: Cesta tam
Marek už měl týden dovolenou a něco s sebou odvezl na Slovensko. Já chodila ještě do hokny, v pátek se dobalila a v sobotu ráno frčela do Bratislavy. Marek mě nabral a vydali jsme se kolem Neziderského jezera, přes Semmering, údolí řeky Mürz a sedlo Seeberg až do kempu u Turnau.
Celou cestu foukal silný vítr a bylo něco málo přes dvacet stupňů. První zastávkou byl nákup jídla v některém z supermarketů Hofer, ale trochu dál od Slovenských hranic, protože tam je vždy nacvakáno. Zvlášť v sobotu kolem oběda. Taky jsem si vybrala za bankomatu, abych měla dostatečné množství cash a pokračovali jsme dál, přes sedlo Semmering.
Semmering, vesnice na úpatí stejnojmenného sedla (necelých 1000 m.n.m.) silně ovlivnila stavba železnice. Už v polovině 19. století (1853) zde byla postavena trať, což sem přitáhlo i turisty, začal rozvoj lázeňství (díky zdejšímu čerstvému vzduchu) a později i sportu (známé lyžařské středisko, nedaleký Stühleck).
Místní železnice je technický unikát (patří pod UNESCO). Překonává tu na malém úseku ( asi 41 km) velké převýšení (asi 450 metrů) pomocí 14ti tunelů, 16ti viaduktů a asi 130 mostů. Nejvyšší stoupání je 28 promile.
Verner, náš zkušený rakouský navigátor GPS nás zase protáhl zkratkami, ale zase jsme si mohli prohlédnout krásné secesní vilky skoro celého Semmeringu :)
Výhledy - pohoří Schneeberg, vrchol Klosterwappen (první dvoutisícovka za Vídní) v mracích
Znovu Schneeberg spolu s místní "meteostanicí". Různé balkonky a výhledy tu byly často. Ideální na "špacír" :)
Monstrózní budova Südbahnhotel. Pomalu ji opravují
Necitlivá betonová dostavba i zde, v kultivovaném Rakousku
Další z majestátních budov. Hotel Panhans.
A pak už jen cesta dolů, poměrně nekonečné, ale příjemné údolí horního toku řeky Mürz s výhledy na okolní pohoří Veitschalpe a Schneealpe. Kolem sedla Niederalp nám začalo trochu pršet, mraky se začaly trhat až v Seewiesenu, akorát, abychom se mohli pokochat alespoň částí masivu Hochschwab. Taková malá ochutnávka.
Tohle nás čeká v nadcházejících dnech...
Ubytovali jsme se v kempu, kde v místní hospůdce obsluhoval, jednodušší jídla chystal a nově příchozí kempaře vyřizoval šlachovitý stařík, který uměl samozřejmě jen německy. Takže hned zkraje si Marek vyzkoušel svoje dovednosti, nějak se domluvil, zaplatil za 2 noci, dali jsme si pivo a čaj a šli si připravit večeři – rajčatový salát s olivami a mozzarelou. No, v těch patnácti stupních věru osvěží :)
Když budu počítat Bratislavu jako výchozí bod, celkově jsme najeli dnes 220 km a s přestávkou na nákup a v Semmeringu nám to sebralo asi necelých 6 hodin. S dálniční známkou by to bylo určitě rychleji, ale tak nějak se nám ji nechtělo na ten kousek kupovat.
Celou cestu foukal silný vítr a bylo něco málo přes dvacet stupňů. První zastávkou byl nákup jídla v některém z supermarketů Hofer, ale trochu dál od Slovenských hranic, protože tam je vždy nacvakáno. Zvlášť v sobotu kolem oběda. Taky jsem si vybrala za bankomatu, abych měla dostatečné množství cash a pokračovali jsme dál, přes sedlo Semmering.
Semmering, vesnice na úpatí stejnojmenného sedla (necelých 1000 m.n.m.) silně ovlivnila stavba železnice. Už v polovině 19. století (1853) zde byla postavena trať, což sem přitáhlo i turisty, začal rozvoj lázeňství (díky zdejšímu čerstvému vzduchu) a později i sportu (známé lyžařské středisko, nedaleký Stühleck).
Místní železnice je technický unikát (patří pod UNESCO). Překonává tu na malém úseku ( asi 41 km) velké převýšení (asi 450 metrů) pomocí 14ti tunelů, 16ti viaduktů a asi 130 mostů. Nejvyšší stoupání je 28 promile.
Verner, náš zkušený rakouský navigátor GPS nás zase protáhl zkratkami, ale zase jsme si mohli prohlédnout krásné secesní vilky skoro celého Semmeringu :)
Výhledy - pohoří Schneeberg, vrchol Klosterwappen (první dvoutisícovka za Vídní) v mracích
Znovu Schneeberg spolu s místní "meteostanicí". Různé balkonky a výhledy tu byly často. Ideální na "špacír" :)
Monstrózní budova Südbahnhotel. Pomalu ji opravují
Necitlivá betonová dostavba i zde, v kultivovaném Rakousku
Další z majestátních budov. Hotel Panhans.
A pak už jen cesta dolů, poměrně nekonečné, ale příjemné údolí horního toku řeky Mürz s výhledy na okolní pohoří Veitschalpe a Schneealpe. Kolem sedla Niederalp nám začalo trochu pršet, mraky se začaly trhat až v Seewiesenu, akorát, abychom se mohli pokochat alespoň částí masivu Hochschwab. Taková malá ochutnávka.
Tohle nás čeká v nadcházejících dnech...
Ubytovali jsme se v kempu, kde v místní hospůdce obsluhoval, jednodušší jídla chystal a nově příchozí kempaře vyřizoval šlachovitý stařík, který uměl samozřejmě jen německy. Takže hned zkraje si Marek vyzkoušel svoje dovednosti, nějak se domluvil, zaplatil za 2 noci, dali jsme si pivo a čaj a šli si připravit večeři – rajčatový salát s olivami a mozzarelou. No, v těch patnácti stupních věru osvěží :)
Když budu počítat Bratislavu jako výchozí bod, celkově jsme najeli dnes 220 km a s přestávkou na nákup a v Semmeringu nám to sebralo asi necelých 6 hodin. S dálniční známkou by to bylo určitě rychleji, ale tak nějak se nám ji nechtělo na ten kousek kupovat.
Všude je tolik krásných míst, že vůbec nevím, kam letos pojedeme. Jezdíme po Čechách, pak na Slovensko a byli jsme i v Rakousku a Slovinsku. Všude jezdíme pod stan , protože jedině tak si dovolenou pořádně užijeme :-) . Je to úplně jiný, než spát doma v posteli :-) .
OdpovědětVymazat