Po dlouhé době na dovolené na Slovensku
Letošní dovolenou jsme vymysleli na poslední chvíli.
Termín jsme měli v podstatě daný – v práci jsem si dovolenou vzít musela. A Marek si zase nemohl vzít jiný týden. Aspoň, že jsme našli nějaký průnik.
Co ale daného nebylo, byla destinace, na jejíž vymýšlení nějak nebyl čas. A není divu, po všem, co jí v červnu předcházelo:
Marek řešil výměnu služebního auta, já nový foťák, dva víkendy jsme brigádovali u našich na zahradě při stavbě chajdy, kondička mizerná. Do toho Marek první den dovolené vyfásl antibiotika na boreliózu (s kterými by se nemělo moc na slunko) a kamarád skončil den předtím v nemocnici s těžkým úrazem hlavy.
Takže ideální stav pro plánování dovolené.
Původně jsme přemýšeli nad horami v osvědčeném Rakousku nebo severní Itálii, ale předpověď počasí slibovala teploty přes 30 a možnosti bouřek. To není dobré počasí pro hory. A co Slovensko? Dlouho jsme tam nebyli dál než v Malých Karpatech... – a ejhle – na severovýchodě teploty kolem 25 stupňů, žádné hrozby bouřek. Bylo rozhodnuto.
Ubytování jsme tentokrát vyřešili pohodlněji – v penzionu jsme si pronajali pokoj s kuchyňkou, v centru Pienin, v Lesnici.
Vzali jsme i koloběžky a se zastávkou přes noc v Malých Karpatech jsme vyrazili na východ.
A co jsme tam vše stihli?
Itinerář dovolené:
Den první - neděle 29. června :: Cesta tam – Ludrová-Kút, Spišská Sobota
Cestu jsme si zpříjemnili dvěma kulturními zastávkami – u gotického kostelíku a návštěvou historického centra dnešní součásti Popradu.
Po dálnici cesta ubíhala rychle. Vzali jsme to spodem do Banské Bystrice a pak přes Donovaly přejeli na Liptov.
Chtěli jsme si udělat malou pauzu na jídlo někde při přejezdu Nízkých Tater . Po cestě od Banské Bystrice jsme míjeli spoustu malých parkovišť, ale žádné s výhledem. V sedle se sice nějaké výhledy naskytly, ale odradili nás hlavně lidé a nechutné hotelové stavby. Na Liptovské straně už parkoviště nebyly vůbec. Naštěstí jsme trefili jednu lesní cestu, kam jsme píchli auto a trochu si odpočinuli a najedli se. Výhled nebyl, ale byli jsme rád i za to málo.
Původně se chtěl Marek se mnou zastavit ve Vlkolínci, ale našla jsem si jinou alternativu, kde bude určitě méně lidí – zajímavý kostelík u vesnice Ludrová, hned vedle Ružomberka.
Kostelík Všetkých Svätých stojí v poli – původně byl postaven pro víc vesnic, takže proto takto "mezi". Dle architektury nejstarších částí pochází z druhé poloviny 13.století (písemné zdroje jsou až ze 14. stol.) a skrývá v sobě poklad v podobě starých fresek. A dokonce je to součást Ružomberského muzea, takže byl i otevřený, s milým průvodcem. Byli jsme tu sami.
Fresky z 15. století v presbyteriu byly opravdu impozantní. Vyobrazení života Ježíše Krista ve 34 obrazech. Upoutala nás například i ostře zelená barva, která nejspíš vznikla až časem, oxidací sloučenin mědi v pigmentech.
Sympatická zastávka. Akorát na malý odpočinek od únavného cestování.
Naše další cesta pokračovala kolem Liptovské Mary a dál až do Popradu, jehož součástí je i bývalé město (nyní tedy jen část Popradu) Spišská Sobota. Proč sobota? Protože v sobotu se tu pořádaly trhy.
Na velkém náměstí je spousta podobně vypadajících domů. Některé gotické, renesanční či barokní.
Zastavili jsme se v místní restauraci Restart Burger na malém jídle (velmi chutné jídlo a příjemné prostředí) a vydali jsme se na poslední úsek dnešní trasy.
Ještě jednu zastávku jsme si dali, v Lesnickém sedle, kousek před cílem. Nešlo odolat. Terén jako v Alpách – úzké silničky, různě se větvící, prudké kopce, louky, lesy.
Vzadu se zvedají Vysoké Tatry, pod námi Veľký Lipník. V popředí vpravo jalovec.
Na ubytování jsme dojeli v sedm večer.
Večer nám kousek od pokoje vyzpěvovali strnadi.
Následující den: 2. den :: pondělí 30.6. :: Pieniny - Sokolica (připravuji)
Žádné komentáře:
Okomentovat