Strávit na chalupě alespoň jeden prodloužený víkend v listopadu už se stává tradicí. Někdy je škaredě, někdy hezky. Teď bylo převážně zataženo, mrholilo nebo pršelo, ale sluníčko se taky párkrát ukázalo.
A náš program byl opět dost jednotvárný: štípání a ukládání dřeva, návštěva rodiny a samozřejmě les. Tam jsme měli na programu oplocení několika nadějných malých buků, aby nám je zase neožrali přemnožení obyvatelé lesa. Les je tu povětšinou jehličnatý a tak náš ostrůvek buků láká. A i když tu jsou staré stromy, mladých je minimum a to většinou bonsajovitého křivého typu, několik let po sobě stále okusovaných. A tak jim chceme dát šanci, zakoupili jsme kovové pletivo a uvidíme, jestli to pomůže.
Ve čtvrtek jsme přijeli pozdě a páteční program byl jasný - štípat, řezat a překládat dříví. A topit, samozřejmě, aby dřeva trochu ubývalo :) Do lesa jsme se dostali až v sobotu před obědem. Jen tak zmapovat terén.
Potůčky, ty já ráda...
V neděli už byl les naším hlavním programem. Vzali jsme rulu pletiva, nějaké roxory na uchycení, sekeru, kladivo, pilu, vše jsme naložili na náš traktůrek a vyrazili oplocovat.
Sloní nohy
Kořeny na kmeni
Kousek sluníčka vylezlo...
Na cestě zpátky
Už v pátek jsem si všimla sousedovic nové kočky. Ještě kotě, barevné, s krásnou huňatou srstí.. a hlavně nebojácné a hravé. Rozplývali jsme se nad ním všichni.
Samozřejmě, jak to už u neposedných koťat bývá, nebylo jednoduché ho vyfotit. Pár momentek se mi podařilo (mimo další hromadu rozmazaných, nedoostřených a polovičních fotek...). Ale hlavní mou náplní nebylo fotit, ale s kotětem si hrát :). Zvědavě prozkoumala naši stodolu a dílnu a vlítla i do kuchyně. A jakmile jsem ji tam zvedla do náruče, začala s předením... No, měla jsem co dělat, abych ji sousedům vrátila :)
Z každé strany jinak barevná
V pondělí pršelo od rána. Chvilku hodně, chvilku málo. A ve tři se jako mávnutím kouzelného proutku obloha roztrhala a vysvitlo slunce. A my se vydali znovu do lesa, dodělat co jsme včera nestihli.
Oraniskoooo
Cestou k lesu...
Všechno mokré, vlhký vzduch a ostré slunce... čvacht.
Jen škoda, že foťák nezvládá kontrast. Obloha byla krásně modrá.
V lese jsem to vzala zase kolem potůčku...
Buky už své listy shodily. Jejich mokré kmeny se leskly, na větvích visely kapky a lesem se povalovaly chuchvalce mlhy. Perfektní vzduch a atmosféra.
Klasický podzimní lesní kontrast
Břízy tu moc nevydrží...
Žádné komentáře:
Okomentovat