V sobotu jsme vyrazili na letošní první velký cyklovýlet – ty dva 20kilometrové pokusy nepočítám. V mapě jsem naměřila nakonec 52 km. Ale ten terén... o kopce opravdu nebylo nouze.
Nejdříve výšlap na Zošku (Zochovu chatu).. ono se
totiž jinak ani začínat nedá.. cestu na Hubalovú jsem už letos jednou
absolvovala – je taková lehce zvlněná, v pohodě. Z Hubalové to šlo dolů
snadno. Nový asfalt a 200metrové převýšení na pár kilometrech... to je
sakra dobrá kombinace... cesta vedla krásným údolím, kde se kdysi
klikatila železniční trať na svoz dřeva (něco o železnici).
Až na Vývrat, kde je lovecký zámeček. Odtud jsme se pustili k silnici
na třešně... no, pěkně tam foukalo a třešně byly dobrý...
Na
loukách pod kopci se pásly krávy a koně (bylo jich tam víc než na
fotce, tohle je jen zlomek – hlavně mě tu zaujmuli dva nahánějící se
koníci) ... zkrátka idylka... sice to elektrický vedení nad nima moc
romanticky nevypadalo...
Vrátili
jsme se na Vývrat a starou kaštanovou alejí jsme jeli ke kamenolomu.
Kolem aleje se rozprostíraly sympatické malé louky hned pod lesem...
nikde ani živáčka...
Těsně
před jedním kamenolomem jsme odbočili do lesa a po asfaltce za zvuků
sypajícíhose kamení a hučení strojů jsme vystoupali až k druhému
kamenolomu, který jsme museli projet – jinudy se nedalo – naštěstí tam
nikdo nebyl.
Pak
jsme s asfaltky v zatáčce odbočili na lesní cestu a mírně z kopce
traverzem sjeli až pod Malou Vápennou (ta mě ještě čeká zdolat – ale
pěšky).
No
a pak přišel na řadu přejezd hřebene zpátky na druhou stranu. No, jak
se to začalo víc zvedat, potupně jsem slezla a tlačila... kdybych byla
víc trénovaná, tak bych to dala, ale přece se nebudu přepínat. Nohy mě
už solidně bolely, tak změna pohybu bodla... a to nový sedlo budu muset
taky urychleně pořídit...
Skoro nahoře jsme si dali u Svatého
obrázku svačinku. No, pěkně mi vyhládlo... a pak jsme sjeli dolů na
Sklenou hutu a opět pohledy do korun :)
Přes
malý kopeček (no, v tomto stavu se mi moc malý nezdál) se potom fičelo
dolů až do Doľan, přes vinohrady do Časté na čokoládu (tentokrát jí bylo
plno) a lokše a hurá do kopce na Červený Kameň (přes les a opět jsem
tlačila). Tam jsme si vzpomněli, že chceme trhat lípu, ale byli jsme
docela zničení a ještě 8 kilometrů před náma... takže jsme to nechali na
neděli. Ten mírný kopeček k Papierničce se mi zdál tentokrát jako
nekonečná hora a pod lesem jsem rezignovala a tlačila kolo skoro až na
Tri kopce (asi jsem vypadal fakt zničeně, protože mi Marek pomohl..) k
silnici opět zbýval stoupák a vůbec si nepamatuju, že by byl tak velkej.
Nohy jsem měla zatuhlý a jazyk se mi pletl mezi kolama... ale úspěšně
jsem se dohrabala až k silnici a potom jsme se spustili až domů.
Na
to, že jsem někdy v 10, 12 letech jezdila klidně i 70, 80 kilometrů,
tak mám teda co dělat... pravdou je, že to většinou nebylo do tak
šílených kopců a byla jsem trénovaná. Teď po usilovné duševní činnosti v
uplynulém roce (diplomka a státnice) jsem tu fyzickou zanedbávala jak
jen to šlo..
No, chce to ještě trénink... ale zase mě těší, že jsme objevili nové zajímavé kouty Malých Karpat...
Žádné komentáře:
Okomentovat