Mezi Bukovinkou a údolím Říčky

Krásné počasí posledních dní přímo láká ven. A v lese to začíná ožívat.

Vítr je sice ještě studený, ale na sluníčku v závětří je parádně.

Opět jsme podnikli jen krátký odpolední výlet a rozhodli se tentokrát prozkoumat les mezi Bukovinkou a údolím Říčky.

Různých malých potoků do Říčky stéká z kopců kolem Bukovinky nespočet. My si vybraly jeden na kterém leží dva malé rybníčky.

Zaparkovali jsme na točně a vydali se k prvním chatám na Lhotkách. A pak už neznačenou cestičkou kolem stále se prohlubujícího koryta potoka dolů.

První rybník. Pokrýval ho ještě celkem tlustý led. 5 cm měl určitě. U rybníku bylo příjemné posezení.

 

Přítok do rybníka kolem kterého jsme přišli od Bukovinky.

 

 Další přítok z boku. Brčál. I ten byl zamrzlý.

 

Ale musím přiznat. Že les už ožíval. Na potoce vodoměrka, v listí pavouci a v jednu chvíli kolem přeletěl i žluťásek.

K druhému rybníku níž po proudu jsme to obešli po cestě trochu vrchem. Ale nevadí. Pěkná stará cesta.

 

 

Od cesty byl k druhému rybníku vyšlapaný chodník

 

 Rybník je sevřený víc mezi svahy ve stínu, takže tu byl led ještě silnější. Ale plný bublin.

 

 Útulné místo. Na svačinu jako dělané.

Naše další cesta vedla dál po proudu. Potok se zařezával stále hlouběji až nás dovedl do údolí Říčky. 

Podél potoka

 

Zima odsud odchází pomalu

 

 Ze série Rozmrzající potok :)

 

 Javor. A polarizační filtr v akci. Vlevo ve správném úhlu, vpravo moc blízko slunci :)

 

Jaro je ve vzduchu!

 

Kousek jsme popošli proti proudu a opět odbočili k dalšímu přítoku. 

 

Přítok do Říčky kolem kterého jsme stoupali do Bukovinky. Tu je pohled, jak se přes louku "žene" dolů do Říčky.

 

 Pohled proti proudu Říčky. Nápadité jméno pro říčku :)

Údolím potoka, kterým jsme stoupali nahoru, jsme nadmořskou výšku nastoupali snadno. Tedy ne snadno, zadýchali jsme se slušně, ale rozhodně to bylo rychlé, protože potok byl krátký a strmý.

Nedočkavé jaterníky jsou další poslové jara. Po cestě jsme potkali zatím jen asi tři.

 

 

Podél bezejmenné stružky stoupáme vzhůru.

 

 

Už při cestě k Říčce jsme někde ve svahu vyplašili malé stádečko laní. Ale byly daleko ukryty mezi stromy, tak jsem je ani nefotila. Ale tu, v údolí druhého potoka jsme potkali divoké prase. Kde se vzalo, tu se vzalo, seběhlo z protějšího svahu k potoku. Trochu se napilo a pak se zase vydalo nahoru. V klídečku, jako by si nás ani nevšimlo. A byl to macek, teda.

 

Pořád v pohybu, honem fotit, tak jistě, že není nijak zvlášť zaostřené.

 

 Když už jsme u zvířat - káně lesní.

 

 A krkavec. Krákal jak na lesy :)

 

Abych neopomněla, ještě jsme viděli několik sojek, ale ty vždy s křikem přeletěly pryč. Jinak v lese se to hemžilo ptáky, ale málokterý postál, abych ho mohla aspoň určit. Chvilku se na nedalekém keři zastavil akorát výrazný žlutý konipas luční. Ale i ten byl na focení daleko.

 

Většinu cesty bukovým lesem. Jak jinak, pod Bukovinkou :) Poslední nejostřejší stoupání.

Pak nás čekala trochu nudná cesta po vršku zpět k chatám a do Bukovinky.

Celkem asi 10 km, převýšení jen 200 metrů.

Příjemný výlet a potoků a stružek je tu v okolí na prozkoumání ještě dost :)